Ministrovi spravedlnosti a Národní galerii
Ve své prostomyslnosti jsem se domníval, že k předním úkolům nového československého zřízení patří také vyhledávání a náprava křivd spáchaných minulým režimem a že o to bude usilovat z vlastní iniciativy, zejména pak v případech, které jsou obecně známé. Právě tak jsem věřil, že na takové křivdy co nejdřív upozorní a o jejich nápravu budou usilovat z vlastního podnětu také různá zařízení či organizace, které o nich nemohou nevědět nebo se na nich dokonce v minulosti přímo či nepřímo podílely. Mám přitom na mysli nejen samu justici, ale v případě, o který jde, i různé umělecké a spisovatelské organizace, a v neposlední řadě také takové instituce, jako je Národní galerie. Praxe však ukazuje, že tomu tak dosud není a že se patrně předpokládá, že postižení budou podávat žádosti o nápravu sami, ačkoli o své postihy v minulosti sami žádat věru nemusili.
Od některých lidí ovšem takovou supliku očekávat nelze, a tak jejich věc hrozí zůstat bez projednání a nápravy natrvalo.
To je i případ jednoho z předních českých i světových básníků a výtvarných umělců Jiřího Koláře, který žije v Paříži. Jak je známo, Jiří Kolář byl Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 26.7.1982 v senátě složeném z předsedy Jany Hladíkové a soudců Marty Benešové a Petra Kaňky odsouzen pro trestný čin opuštění republiky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Přitom byl obžalovanému uložen trest propadnutí majetku. Pravým důvodem tohoto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu