Evropa snů a skutečnosti (IV)

Společenství, ač byla na jeho prvopočátku myšlenka politického sjednocení, je realizací především ekonomickou. Jeho politický rozměr se rodí jen s obtížemi. Na mezinárodní scéně hraje ES dosud okrajovou roli: až na vzácné výjimky na ní vystupují Velká Británie, Francie, Německo, Itálie a další členské země samy za sebe. Důvodem je skutečnost, že koordinace jejich zahraničních politik dosud funguje velmi nedokonale. To, co existuje u zahraniční politiky v zárodku, zcela chybí ve sféře obrany: vlastní obranný mechanismus ES dodnes definován nebyl. Tato situace má své specifické příčiny.

Politická kooperace

Římské smlouvy z roku 1957 uvedly v život Společenství s jednoznačně ekonomickými cíli. Prvořadou záležitostí se stal trh a hospodářské sbližování. Myšlenka politická tehdy ustoupila do pozadí, aby se v průběhu dalších let periodicky vynořovala s každým novým pokrokem ES v ekonomické oblasti.Fouchetův plán, inspirovaný generálem de Gaullem v letech 1961 a 1962, navrhl koordinaci zahraničních politik členských zemí a poprvé nastolil termín \„konfederace\“. Partneři Francie, dosud oddaní federativní myšlence, s níž Společenství vznikalo, považovali projekt za příliš nesmělý. Francie jej tedy stáhla a o politickém rozměru ES se začalo znovu jednat až koncem 60.let z iniciativy de Gaullova nástupce Georgese Pompidoua.Roku 1970 byl položen základ mechanismu politické kooperace, který z velké části přebral prvky Fouchetova plánu. Spočívá ve schůzkách…