Jsme na křižovatce dvou cest
Rozhovor s Lechem Walesou
O víkendu se v Krakově sešli prezidenti, premiéři a početné delegace tří středoevropských zemí, aby si ujasnili, v čem všem je výhodné postupovat společně, a aby toto těsnější sepětí manifestovali společnou deklarací a podpisem dvoustranných dohod. Evropské společenství dává jasně najevo, že nás vnímá jako homogenní celek, a možné rozšíření jugoslávského konfliktu přes maďarské hranice se týká všech tří zemí, právě tak jako rozpad SSSR a důsledky hospodářské reformy.Těsně před summitem poskytl Lech Walesa ve svém prezidentském paláci Belwederu Respektu následující interview, v němž rekapituluje své dosavadní působení i představy o nové otevřené Evropě, která snad už přestane stavět na reminiscencích minulých křivd a začne se dívat dopředu, po společných zájmech.Pane prezidente, v průběhu své loňské prezidentské kampaně jste říkal, že změny jdou ve vaší zemi pomalu a že je třeba je „urychlit“. Nakolik se vám to podařilo?Urychlení jsem považoval za velmi potřebné a od loňska jsem myslím uspíšil dost. Hned zpočátku jsem si ovšem uvědomil, že nebudu moci pracovat s parlamentem. Ke kdybych se setkával s poslaneckými skupinami, jež jsou ze 65% komunistické a jen ze 35% naše, znamenalo by to, že tuto konfiguraci a přímo ony síly potvrzuji. Proto jsem na spolupráci s parlamentem rezignoval a dělal vše pro to, aby byl rozpuštěn. Máme komunistické zákony, které bylo třeba změnit. Zákony mění parlament a ten…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
