Tváří v tvář válce

Londýn

Vstup do války po vypršení lhůty 15.ledna a neúspěchu všech mírových návrhů odhlasoval v úterní debatě parlament velkou většinou. Proti hlasovalo 57 poslanců, většinou labouristických. Vedení labouristické strany i celá stínová vláda hlasovali pro válku.

Vůdce opozice Neil Kinnock v zodpovědném a státnickém projevu za labouristickou stranu prohlásil: „Podporujeme plně rezoluce OSN. Postupovali bychom jinak než vláda, ale jakmile budou naše jednotky angažovány v boji, naše podpora pro ně je samozřejmá a naprostá.“ Ze známých protiválečných politiků vystoupili bývalý konzervativní premiér Edward Heath a labourista Denis Healey. Oba s námitkami, že sankcím se měla dát větší šance a víc času.

Hlavní protestní hnutí proti válce vedla - jak se ostatně očekávalo - Kampaň za jaderné odzbrojení CND. Její zástupci byli také hlavními mluvčími protiválečné opozice v televizních diskusích, v nichž s moderátorem tradičně podle zásad fair play diskutoval stejný počet stoupenců i odpůrců války.

V argumentech opozice se opakovaly zhruba tyto body:

1. Británie je vazal Ameriky a dělá, co jí Amerika nařídí. Protiargumentem stoupenců války samozřejmě bylo, že vojenský zákrok proti Iráku nevyhlásila Amerika, nýbrž celé OSN včetně většiny států arabských.

2. Hospodářským sankcím se má dát víc času. Protiargumenty: Saddámovi nezáleží na iráckém lidu, prokázal to už za osmileté války s Íránem a masakry vlastních obyvatel. Jde mu jen o to,…