Soumrak generálů

Ačkoliv uplynul právě rok od drtivého vítězství barmské opozice v prvních parlamentních volbách po třiceti letech, vládne v této jihoasijské zemi stále vojenská junta. Věznice jsou přeplněné, západní pozorovatelé mluví o hromadných popravách a mučení. Z dvaceti tisíc studentů, kteří uprchli po masakrech roku 1988 do thajského pohraničí, aby tam vedli partyzánský boj proti režimu, zbyla jen hrstka. Ostatní se buď dobrovolně vrátili do měst, nebo byli deportováni thajskými úřady. Tak či onak, o jejich osudu není nic známo. Vysoké školy jsou již třetí rok uzavřeny. Buddhističtí mniši nesmějí od loňského listopadu opouštět kláštery bez písemného svolení opata a představitelé vítězné opozice jsou převážně v domácím vězení.

Lze říci, že třicet let dobrovolné izolace slavilo úspěch. Svět se o Barmu nezajímal a smrt několika set (možná tisíc) demonstrantů před třemi lety neměla zdaleka takový ohlas jako krveprolití na pekingském náměstí Tchien-an-men o rok později. Pouze některé západní státy zastavily - navíc jen dočasně - svou rozvojovou pomoc. Jestliže v posledních měsících probleskují náznaky mírnějšího postupu režimu, je to v neposlední řadě zásluha Amnesty International. Barmská kampaň AI, která probíhala od listopadu 1990 do konce letošního března, tak může posloužit jako názorná ukázka cílů a metod této organizace před jejím třicátým výročím.

Třicet let vlády vojáků

Po získání samostatnosti roku 1948 vládla v Barmě Protifašistická liga…