Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Volby tlučou na dveře

Za měsíc a něco máme volby. První svobodné po téměř půl století. Budeme vybírat 700 poslanců, a tím i celkovou tvářnost federace.

Za měsíc a něco máme volby. První svobodné po téměř půl století. Budeme vybírat 700 poslanců, a tím i celkovou tvářnost federace. Podle této kostry se bude v příštích letech odvíjet všechno ostatní, celá společnost, všechny její oblasti. Poprvé se seznamujeme s politickým životem. Začne předvolební kampaň a s ní souboj včerejších přátel i odvěkých nepřátel.

Bejt tak svobodný volby, to bysme jim ukázali, vykládal kdekdo. Národní divadlo ve stávkové pohotovosti do svobodných voleb, napsali si na budovu ND. Svobodné volby! Svobodné volby! Skandovalo se v listopadu. Tak už je tu máme! Máme, co jsme chtěli, máme tenhle všelék, tohle zaklínadlo, tohle zázračné řešení na všechno. Ale je to tak jednoduché? Víme vůbec, co to máme? Jen aby se neukázalo, že to bylo jen alibi kecalů, kteří si tím zdůvodňovali, že dřív nemohli nic dělat, protože to stejně nešlo, protože tamti si stejně dělali, co chtěli, a „nás se nikdo neptal“. Teď se otázka staví před každého, teď už se nikdo nemůže vymlouvat. A každý by měl říct, co chce.Slyšel jsem závozníka: „Já k volbám nepudu, jó kdyby mi dali měsíčně deset tisíc, tak je pudu volit, ale jinak…“ A odkud by těch deset tisíc vzali, troubo? A kdo? Ty přece nejdeš nikomu dělat milost, ty teď dostáváš úžasnou možnost, sám za sebe a nejspíš poprvé v životě, říct co chceš, jak si to tu představuješ, a nikdo tě nebude přehlížet. Tvůj hlas bude mít stejnou váhu jako hlas Havlův, Gottův, Jakešův nebo Chovancův.Ty můžeš říct, navíc anonymně a bez nejmenšího rizika, jestli chceš, aby v obchodech stále něco chybělo a aby protekce komunistických funkcionářů rozhodovala o tom, jestli se ti dítě dostane na školu nebo ne, jestli chceš vysedávat po schůzích a tleskat „posilování ideologické jednoty strany a lidu“, jestli se chceš pořád bát. Protože nic z toho ještě není definitivně a neodvratně zažehnáno. Můžeš říct, anonymně a bez nejmenšího rizika, jestli chceš, aby se na vedoucí místa lidi vybírali podle schopností nebo podle červené knížky, aby sis vydělal podle toho, jak budeš umět pracovat. Jestli chceš cestovat po světě, kam budeš mít chuť, nebo se třást, jestli tě pustí na jednodenní zájezd do Maďarska. Taky můžeš říct, jestli chceš dýchat jedno z nejzamořenějších ovzduší v Evropě, nebo jsi ochoten uvolnit z něčeho peníze a koupit na komíny filtry, jestli se chceš udělat pro sebe a sám si vydělávat, nebo zůstat radši uvnitř státního podniku, zda se chceš nechat řídit představenstvem JZD, nebo spíš hospodařit na svém, zda jsi proti zrušení trestu smrti, zda jsi pro křesťanskodemokratickou stranu typu evropské pravice nebo pro dělnickou samosprávu, zda si myslíš, že to tu má vypadat tak nebo jinak. Protože tohle všechno jsou programy politických stran. Pokud to říct nepůjdeš, nenaříkej potom, jestli to tu bude jiné, než jak by sis představoval.

V čím zájmu jsou malé strany

Také je dobré vědět, že nechceš-li volit nějakou velkou stranu, protože ti v drobnostech nevyhovuje, a radši budeš volit malou straničku, která ti přijde zajímavá nebo jako recese (příznivci pivařské strany), věz, že pokud tobě podobných nebude aspoň zhruba 375.000 v Čechách nebo 180.000 na Slovensku (5% hlasů), vaše hlasy se vůbec nebudou počítat, jako by vůbec nebyly (viz *42 Zákona o volbách). Na rozdíl od běžně panujícího názoru se sice nebudou přerozdělovávat, takže není nebezpečí, že by část z nich připadla třeba KSČ nebo jiné straně, pro kterou jste nevolili. Ale: vaše hlasy se vůbec nepromítnou do parlamentu, nebudete tam mít jediného zástupce, čili to, že jste smýšleli jinak než KSČ či jiná strana, se v budoucích letech vůbec nijak neprojeví.Je to dobrý zákon, zamezující, aby v parlamentě nebyly stovky poslanců, kteří by byli každý za někoho jiného a kteří by se nikdy nedohodli. Je ho ale třeba pochopit. Když se otevřou urny (neveřejně), sečtou se všechny odevzdané hlasy a od nich se odečtou ty, kterých bylo zvlášť v Čechách a zvlášť na Slovensku méně než 5% pro jednu stranu (překročí-li v jedné republice, už se započítávají). Teprve zbylé hlasy obsadí všechna parlamentní křesla. Při vrcholné smůle by tak mohlo dojít k paradoxní situaci: Komunisté budou jako skalní straníci jistě všichni volit svou KSČ. Jsou rozhodnuti, neváhají. Dejme tomu, že dostanou 5- 10%, t.j. cca půl až jeden milión hlasů. Čili 90–95% voličů, t.j. deset až deset a půl miliónu si KSČ nebude přát. Kdyby ale volili roztříštěně a těch jejich 90% se rozložilo stejnoměrně mezi všechny zaregistrované strany (je jich bez KSČ dvaadvacet), 90% děleno 22 je méně než 5%, čili všechny tyto hlasy by propadly, ani jedna z těchto stran by nepostoupila do sčítání (tzv. skrutinia). A KSČ by obsadila všechna místa v parlamentu i v obou národních radách. Dělala by si tudíž nárok na vládu, ministerstvo vnitra… A to přesto, že by pro ni hlasovalo maximálně 10% obyvatel. Hádanka: existuje strana, která má ohromný zájem na tom, aby kandidovalo co nejvíc malých stran a aby lidé volili co nejroztříštěněji. Která?Podívejme se na to i jinak: Sněmovna lidu (SL) a Sněmovna národů (SN), které dohromady tvoří parlament, mají po 150 křeslech. Protože se volí po krajích a strany dostávají křesla za každý kraj zvlášť, propočítá se podle zákona, kolik z těch 150 křesel připadne na který z nich (krajů je dvanáct, deset administrativních plus zvlášť Praha a Bratislava). Třeba pro Prahu to bude zřejmě 12 křesel do SL a 9 do SN. Přičemž o těchto pár křesel se bude ucházet cca 17 českých stran. Je jasné, že mnohá z nich nezíská ani jedno křeslo. Nebo nanejvýš to jedno za celý kraj.Zajímavé je, že volební zákon umožňuje, aby kraj, kde šlo víc lidí k volbám, měl i víc křesel v parlamentě. Čili z kraje, kde bude účast slabší, si potom nemohou stěžovat, že se jejich zájmy ve Federálním shromáždění neprosazují tak jako z krajů jiných. V Praze je např. 1 milión voličů. Půjdou-li k volbám všichni, připadne na Prahu asi 12 křesel do SL, ale jen 6–7 při poloviční účasti. U největšího kraje, jihomoravského, který má téměř 1,5 miliónu voličů, to bude 20 křesel do SL, u nejmenšího, jihočeského s půl miliónem voličů, 7 křesel. Ovšem při plné účasti voličů (výpočet na zákl. *6, *41 Volebního zákona).

Úskok s tzv. nezávislými

Je ještě jiná věc, na kterou si je třeba dát pozor. V jednotlivých krajích představí každá strana svoji kandidátku, čili seznam navrhovaných kandidátů s pořadovým číslem. A ti, pokud strana dostane potřebné hlasy, budou zvoleni: buďto první z nich, nebo první dva, atd. podle počtu hlasů. Nikdy ale ne úplně všichni.Víme už, že se podle zákona propočítá, kolik křesel připadne na který kraj. Počet jmen, které každá strana uvede na své kandidátce (a tudíž i na volebních lístku, který budeme každý držet v ruce a házet v obálce do urny), je větší než počet všech těchto křesel. Je to pro případ (čistě teoretický) stoprocentního vítězství, plus pro případ úmrtí nebo odstoupení, protože podané seznamy se teď už nesmějí dopisovat. A též pro druhé sčítání, tzv. druhé skrutinium, kdy se přerozdělí mezi pár křesel zbytky hlasů odpovídající desetinným číslům z procent, které každá strana dostala. Maximální počet jmen na kandidátce dokonce stanoví volební zákon. Do SL pro Prahu např. 20, pro jihomoravský kraj 34, celkem 253 (na 150 existujících křesel).Každá strana bude tedy mít v Praze na kandidátce až 20 jmen. Strana demagogická (hádejte která) tam umístí i jména nezávislých, nestraníků (což lze, a lze i za každé jméno napsat, k jaké straně kandidát patří či že je „nezávislý“). Bude kolem toho dělat humbuk a velký pokřik: my jsme (teď už) demokratičtí, dáme možnost i nestraníkům, nestraníci, volte nás! Dobře si ale všimněte, na které místo svého „nezávislého“ kandidáta zařadí. Jistě: na konec. Tam, kde nemá nejmenší šanci, kde figuruje (kvůli vlastní ješitnosti a hlouposti) jen proto, aby nalákal hlasy naivků. Protože uchází-li se nějaká strana o oněch 12 křesel za Prahu a dostane kolem 10%, je vyloučeno, aby byl zvolen kandidát na třetím až dvacátém místě (i při plném vítězství by strana dostala max. 12 křesel). Je to nemožné, ledaže…

Každý má možnost prosadit toho svého

Ledaže bude víc lidí chtít prosadit jméno, které není na prvním místě. Jak na to? Až budete za plentou, můžete u toho, kdo je vám nejsympatičtější, zakroužkovat jeho číslo. A pokud bude takových jako vy aspoň 10% (v rámci jednoho kraje a v rámci voličů jedné strany, t.j. v případě OF v Praze třeba nějakých 30.000 hlasů), bude ten váš člověk vybrán jako první. Přednost (zákon tomu říká „právo přednostního hlasu“) můžete takhle dát až štyřem jménům na jedné kandidátce, ty se tak dostanou do jejího čela (v pořadí podle počtu přednostních hlasů) a půjdou za stranu do parlamentu. Prakticky tak máte možnost zcela předělat kandidátku té které strany a poslat do parlamentu jiné lidi, než s jakými počítalo její vedení. Pokud bude preferencí v rámci kraje a strany méně než 10%, nebudou se při sčítání brát v úvahu a váš hlasovací lístek bude posuzován, jako byste ho neupravovali. Stejně tak, pokud zakroužkujete víc jak čtyři pořadová čísla. Aby měl kandidát šanci takto postoupit na první místo, muselo by ho ovšem zakroužkovat pár desítek tisíc lidí. Což pochybuji, že by byl případ „nezávislého“ jména na kandidátce nějaké totalitní strany. Tam bude figurovat opravdu jen jako vábnička, přitahující hlasy pro první jména volebního lístku.Pořadí někde uprostřed kandidátky (konec bude asi čistě symbolický) má ovšem své opodstatnění. Pokud se totiž nějaký zvolený kandidát vzdá svého místa v parlamentě (ze zdravotních důvodů či třeba proto, že bude po volbách jmenován do vlády a nebude se cítit schopen vykonávat obě funkce najednou), bude do 15 dnů jeho mandát obsazen náhradníkem z kandidátky stejné strany a kraje (*49 Volebního zákona). Určitou šanci má i při rozdělování ve 2.skrutiniu. Při troše štěstí se tak může na křeslo dostat i jméno zprostředka kandidátky, záležet bude na osudech prvních jmen.Do voleb zbývá něco přes měsíc. Doba sotva dostatečná k tomu, aby si každý uvědomil, o co vlastně jde a jak je důležité se vyslovit. Vyslovit k tomu, zda chceme po desetiletích komunistického monopolu zakotvit změnu (a dokonce i dost přesně, jakou změnu), jaké síly budou mít v republikách převahu, jaké síly budou tvořit vládu, obsazovat ministerstva, stát v čele nejrůznějších institucí, univerzit, spolků… Neboť tohle všechno s parlamentními volbami přímo či nepřímo souvisí. Místní záležitosti více ovlivní obecní volby na podzim, 8.června ale půjde o to nejpodstatnější: o volbu mezi životem Evropanů se všemi klady i zápory a mezi existencí pod nadvládou šlechty s červenou knížkou a téměř dědičnými právy, nadvládou monopolního, diktovaného, uzurpátorského způsobu myšlení?


Průzkum volební účasti

Voleb se chce zúčastnit 87,8% (v lednu 88,1%)

Voleb se určitě nezúčastní 1,1% (v lednu 3,1%)

Dosud nerozhodnutí zbytek

Zájem o výsledky voleb má 85,9% (obdobně jako v lednu)

Velký zájem má přes polovinu (pokles o 6,2% proti lednu)

Částečný zájem má jedna třetina (nárůst o 4,2% proti lednu)

Průzkum provedl Výzkumný ústav obchodu ve dnech 12–2.3.90, navázal tak na podobný průzkum z ledna 1990. Ptal se 1.600 osob starších 18 let z celého Československa.


Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte