Neklidná Bratislava

Separatistické demonstrace a vzedmutí nacionalistických nálad v Bratislavě zastihly českou veřejnost do značné míry nepřipravenou. Nedostatek společenské komunikace v minulých letech sehrál i ve vztahu mezi Čechy a Slováky svou neblahou roli, a tak se proti sobě ocitly dvě strany, které nejenže nebyly připraveny naslouchat si navzájem, ale nebyly ani s to jasně formulovat svá vlastní stanoviska.

Z české strany vypadá celý spor jako zmatení priorit. Dva měsíce před volbami se parlament do krve hádá o jakousi pomlčku, jež by podle názoru slovenských poslanců měla být výrazem rovnoprávného postavení Slovenska v rámci federace. Českým pamětníkům se vybavují léta 1938–39 a 1968, kdy podobně jako dnes probíhal zápas demokracie proti totalitě s jasně vymezenými pozicemi i frontovou linií - tady jsme my a tam oni. Poněkud odlišně se celá věc jeví ze slovenské strany. Spor o pomlčku (na Slovensku zvanou spojovník) považují za další projev arogantního „čechoslovakismu“, což je pojem pro Čecha poněkud mlhavý, pro Slováka však zřejmě naprosto jasný a reálný, v každém případě hojně používaný. Málokdo v Čechách si uvědomuje, s jakými pejorativními konotacemi se tento termín na Slovensku pojí, takže i samotné slovo Československo, pro nás z hlediska národnostních vztahů zcela neutrální, zní Slovákům tak trochu podezřele. Vžijeme-li se do situace Slováků, můžeme při troše dobré vůle pochopit jejich obavy o národní identitu, postavení v rámci federace apod. Rozpaky však…