Pohled na televizní noviny zvenčí

I v záplavě nově vzniklých periodik zůstávají televizní noviny nejmocnějším a pravděpodobně i nejsledovanějším zdrojem informací. V současné podobě jsou však zdrojem velmi problematickým. Jejich problematičnost snad tolik nebije do očí československého diváka, ale člověku, který vyrostl provázen jinou televizní kulturou, je nápadné, do jaké míry jsou TN poplatné své manipulátorské minulosti. Dění, o němž referují, je zajímavé, což je jejich štěstí - jinak by asi málokdo vydržel tu nekonečnou nudu a jemné podvody, jimiž se vyznačují. Pravda, změnila se úvodní fanfára a vyměnily se některé obličeje. Jinak ale platí, že forma TN zůstala i přes jejich nový obsah stále stejná. A to nejde. Chce-li někdo, aby jeho sdělení mělo demokratickou náplň, musí mu dát i demokratickou formu, obě složky jsou totiž neoddělitelné. A pozůstatky manipulátorských praktik nutně zkreslují i sebeupřímněji míněné informace.

Prazvláštní postoj novinářů TN osciluje mezi dvěma stejně nešťastnými extrémy: mezi nesmělou pokorou a mentorováním. Pokud se kloní k extrému pokornému, novináři ochotně drží interviewovaným mikrofon, a to je vše. Nekladou žádné kritické otázky, nechají politiky mluvit donekonečna. Při rozhovorech s „laiky“ zase nepřeruší jejich zřejmě předem nacvičené odpovědi, takže výsledkem je projev jako vystřižený z učebnice. Tahle nepatřičná zdvořilost okrádá diváky o čas a zaplavuje je banalitami, přičemž jsou ochuzeny i „oběti“ - interviewovaný nedostane příležitost, aby…