Důchody a ústavní občanská práva

Jedním ze zákonů, který proti všem ústavním zásadám rovnosti zvýhodňoval jedny na úkor druhých, je zákon č.100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. Zvýhodnil ty občany, kterým byl důchod přiznán po 1.10.1988. Dřívějším důchodcům přiznal směšně nízké přídavky, které se ani zdaleka nevyrovnaly výhodám plynoucím pro nové důchodce jednak z nových výpočtových pravidel, jednak z růstu mezd, k němuž mezitím došlo. Je známo, že tento zákon byl iniciován XVII.sjezdem KSČ a že mj. zajistil stárnoucí komunistické garnituře a centrální byrokracii daleko vyšší důchody ve srovnání s předchozím stavem.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí prosadilo - údajně s ohledem na finanční možnosti státu - tzv. postupné řešení problému starobních důchodů, přičemž prvním krokem bylo odstupňované zvýšení starších důchodů k 1.10.1990. Licoměrnost tohoto řešení spočívá v následujících faktech:

 - Zvýšení nekompenzuje výhody plynoucí z nových výpočtových pravidel zákona č.100/88 Sb., ani všeobecný vzrůst mezd za obdobnou práci ani inflační faktor.

 - Odsouvání „úplného zrovnoprávnění starobních důchodců“ do blíže neurčené budoucnosti nelze hodnotit jinak než jako spekulaci s neodvratnou skutečností, že se celý problém vyřeší postupným vymřením dnešních důchodců.

 - Kompenzace majetkové újmy, kterou důchodci utrpěli v průběhu let, zůstává neřešena.

 - Ignoruje se možnost zrovnoprávnění všech důchodců bez ohledu na datum, kdy je důchod přiznán novým, spravedlivým…