Rumunská podoba konsolidace

Od prosincových událostí v Rumunsku uplynulo jedenáct měsíců, ale nezdá se, že země na cestě k demokracii pokročila daleko. Spíš naopak. U křížů vztyčených v centru Bukurešti na památku padlým revoluce, kde ještě na jaře klekaly zástupy pokojných demonstrantů, dnes nervózně patrolují policejní hlídky. Poselství jejich obušků je výmluvné: revoluci jste provedli, to bylo správné, ale teď máme demokracii, a tak už si hleďte svého, nebo …! Nedaleko odtud začaly mizet křížky a pamětní destičky tam, kde v prosinci umírali lidé. Na Univerzitním náměstí byste marně sháněli oblíbený časopis Timisoara, zato tu najdete několik nových, ostře nacionalistických listů. Shánět Timisoaru je podobně nevhodné jako shánět tu dříve načerno dolary. V oficiálních prohlášeních začal být termín „prosincová revoluce“ nahrazován „prosincovými událostmi“. Jako by se tu opakovala Jakešova perestrojka: režim „usiluje o demokracii“, ale „musí se bránit chaosu vyvolávanému chuligány a nezodpovědnými živly“.

Podzimní Bukurešť skýtá zcela jiný obraz než na jaře. Jestliže opozice do červnového zásahu horníků často úspěšně čelila nedemokratickým metodám moci, dnes se váhy výrazně naklonily ve prospěch režimu (rozuměj: reorganizované nomenklatury). Znovu jsou hlášeny případy zastrašování demokraticky smýšlejících občanů. Někteří cítí potřebu v rozporu se svým přesvědčením se na pracovišti distancovat od kritiků vlády a je těžké odhadnout, kolik z těch statisíců a snad miliónů lidí, kteří na jaře…