Eugen Mihai

"Originální demokracie" není označení posměšné, užívá je sama Fronta národní spásy. Už samotný terním ale odráží touhu rumunských (ex)komunistů po něčem, co jim bylo vždy cizí: po původnosti.

"Na silvestra bez Iona!"- to je jedno z hesel, která provolávali účastníci bukurešťských demonstrací. Po týdnech relativního klidu, nepříjemně připomínajícího léta pražské "konsolidace", rumunská politická scéna opět vřela.

Zprávy o netradičním průběhu 7.listopadu v Sovětském svazu i jinde poněkud zastínily nejnovější informace z Rumunska, kde docházelo od počátku listopadu denně k hromadným protestním akcím.

"Velice nás pobavil Vasile Popovici, vousáč s maďarským přízvukem, který, považuje se za politika, pronesl na shromáždění v Temešváru stupidní projev.

Od prosincových událostí v Rumunsku uplynulo jedenáct měsíců, ale nezdá se, že země na cestě k demokracii pokročila daleko. Spíš naopak.

Ačkoliv formálně je dnes Rumunsko parlamentní demokracií, situace v zemi nápadně připomíná Střední Evropu před pádem totalitních režimů v roce 1989.

Ačkoliv od tragických událostí ve městě Tirgu Mureš uplynulo už více než čtvrt roku, příslušná vyšetřovací komise dosud nepředložila zprávu parlamentu.

Byla jednou jak v pohádce / v Rumunsku jednou byla / velká banda dacanů / co okovy rozbila... Tato "Hymna dacanů" zaznívala po několik týdnů večer co večer na bukurešťském Univerzitním náměstí, tam, kde 21.prosince loňského roku položila řada Rumunů život v průběhu událostí, které měly být revolucí, ale paradoxně skončily upevněním pozice stranické nomenklatury.

Demokraticky smýšlející část rumunské veřejnosti pociťuje při sledování televizních novin čím dál větší rozpaky. Už zase jim pracovníci televize (zpravidla tíž, kteří ještě nedávno velebili Nicolae Ceaušesca) ukazují obrovské masové mítinky, na nichž všichni nebo téměř všichni účastníci nadšeně mávají květinami, pokud možno bílými růžemi, symbolem Fronty národní spásy.