Supraphon nebo supranot?

Navštívil mě pan Svatopluk Jányš, muzikant a redaktor nakladatelství a vydavatelství Supraphon, a pověděl mi o trablech, jaké s panem Vratislavem Černíkem a několika dalšími spolupracovníky zažívají už několik měsíců kolem návrhu na vyčlenění vydavatelství hudebnin a knih o hudbě z s.p.Supraphon.

Myšlenka vytvořit nové nakladatelství vznikla již před revolucí. Skupina redaktorů Supraphonu se po listopadu rozhodla to uskutečnit. Poslali na ministerstvo kultury žádost o delimitaci a nástin koncepce nového podniku formulovaný V.Černíkem. To vše v naději, že rozbíjet monopoly na menší instituce, které jsou pružnější, je celospolečenská nutnost. Žádost byla podaná letos v březnu, „předvolební“ ministerstvo však s věcí nehnulo a dokonce ani neodpovědělo. Supraphon se chová tak, jak byl vždycky zvyklý; nový ředitel Zdeněk Čejka (ostatní garnitura zůstala v podstatě stejná) reagoval na rozštěpenou situaci v redakci hudebnin tak, že stoupencům delimitace udělil důtky a začal propouštět.

Vydavatelství not má plné sklady zboží, které leží, plesniví a hnije. Supraphon není schopen se o ně postarat. Výše nákladů nových titulů jsou uměle sráženy na minimum, protože se produkuje materiál, který prý není prodejný. Supraphonu se vyplatí tisknout každý rok znovu „pár set Dvořáků a Janáčků“ pro firmu Bärenreiter, se kterou má smlouvu, protože tak dostane dolar za 4–6 Kčs. V tuzemsku je podnik ztrátový.

"Edice Tesaurus Musicae Bohemicae, kterou dělám a na které mi osobně…