Reportáž z epicentra

Íránská katastrofa, zemětřesení, které má svým ničivým rozsahem málo obdob v historii, otřásla celým světem. Okamžitě po zveřejnění prvních zpráv o obětech na lidských životech se v mnoha zemích organizovala rychlá pomoc. Jako první se do Teheránu dostali francouzští Lékaři bez hranic. Organizace pomoci neprobíhala bez nesnází. Nehledě na chaos, který následkem zemětřesení v některých oblastech země vládl, nebyl válečný Írán na mírovou invazi týmů záchranářů a lékařů připraven. Mezi pragmatiky kolem íránského presidenta Rafsandžáního a mezi náboženskými kruhy podporujícími politiku vůdce ajatolláha Chameneího docházelo k jednáním, zda zahraniční pomoc přijmout či ne. Následkem dlouholeté války se sousedním Irákem a díky striktně uplatňovaným článkům víry ve veřejném a politickém životě je Íránská islámská republika izolovaným státem nelibě pohlížejícím na jakékoli cizorodé prvky. Po revoluci, kdy byl odstraněn šáh Rezá Pahlaví a v čele státu stanul náboženský vůdce ajatolláh Chomejní, se země téměř uzavřela. Mezi nejznámější excesy tohoto policejně-náboženského režimu patří černý šíp mířící na spisovatele - rouhače, Salmana Rushdieho. Dnes, více než rok po smrti Chomejního, vše nasvědčuje tomu, že se nezměnilo nic. Může strašlivá katastrofa, která postihla severozápadní Írán paradoxně zapůsobit jako jeden z možných katalyzátorů politických změn? Přes ne zcela jasný postoj náboženských kruhů Írán materiální i finanční pomoc přijímá. Jedním z prvních, který do Íránu…