Bílá nemoc

Vedle stovek diagnóz nemocí, známých moderní medicíně, existují diagnózy nemoci společnosti: bezpáteřnost, bezohlednost, sobectví… Nemocná společnost, ve které rozhodovali mocní škrtem pera, a nemocné zdravotnictví, které je součástí takové společnosti. Důsledky protekcionářství, kariérismu a úplatkaření nesou nejen lidé v bílých pláštích, ale i pacienti, kteří se nakonec zdají být tím posledním, o co v našem zdravotnictví jde.

Daleko od vrátnice, na samém okraji vinohradské Fakultní nemocnice v Praze, stojí pavilón neurologické kliniky. Vchodem pro ambulanci se sejde do suterénních (čti sklepních) prostor budovy. Kromě neurologických pracovišť zde sídlí ve třech místnostech maličké oddělení manuální medicíny. Tato specializovaná lékařská disciplína na pomezí neurologie a rehabilitací odmítá hrsti prášků a staví na poznání souvislostí lidského těla. Je to mladá, začínající disciplína, oddělení nese oddělení název „Výukové a výzkumné pracoviště manuální medicíny ILF“. Proč je vědecké pracoviště umístěno v nemocnici, která jinak přetížením praská ve švech? Na rozdíl od lidových představ, které si malují vědce obklopené zkumavkami, potřebuje badatel na poli medicíny pacienty a jejich nemoci. Bez pacientů je na tom stejně jako chemik, který si vyhodil do povětří laboratoř. Vedoucí dvou sester a jediná lékařka oddělení doc.dr.E.Rychlíková,CSc., nemá s chemií nic společného. Přesto se zde dočkala expolze bomby, kterou jí dala na stůl sekretářka ředitele FN:…