Podnikaví staříci

Ve svém novém albu Old Ideas Leonard Cohen sebe popisuje jako „líného hajzlíka v obleku“. Cohen obleky rozhodně nosí rád, jak na jevišti, tak v zákulisí. Ale že by byl lenoch? Takový soud působí příliš příkře. Cohenovi je 77 – a v rodné Kanadě by tedy mohl již být 12 let na odpočinku. Zatím však vůbec nevypadá, že by chtěl odložit kytaru nadobro. Roky 2008–2010 strávil na turné a o svých pětasedmdesátých narozeninách koncertoval v Barceloně. Ohlasy na album Old Ideas jsou zatím všeobecně pochvalné. A Leonard Cohen tvrdí, že napsal dost písní na další album.

V šedesátých letech byl pop byznysem mladých. Členové kapely The Who doufali, že zemřou dřív, než zestárnou. Bob Dylan v Baladě o hubeném muži peskoval v osobě pana Jonese šosáky středního věku. Dnes ale věk vůbec nebrání úspěchu. Členům kapely Rolling Stones je přes šedesát, ale pořád jezdí po turné. Hlasivky Boba Dylana už mají svá nejlepší léta za sebou, ale na jeho textařských schopnostech se čas nepodepsal. A sir Paul McCartney dál trylkuje.

Je načase udělat v podnikání to, co takoví stárnoucí rockeři udělali v pop music: rozmetat mýtus, že na to mají monopol mladí. Tuto představu výrazně posílil technický boom posledních let: Facebook, Google i Groupon založili teenageři nebo lidé mezi dvaceti a třiceti. Sedmadvacetiletý Mark Zuckerberg bude brzy moci počítat svá léta na Zemi v miliardách dolarů. Ale tento trend se neomezuje na technologické společnosti: Michael Reger založil Northern Oil and Gas, jednu z nejinovativnějších energetických firem, ve svých třiceti letech.

Nástup nezletilých podnikatelů vede k předsudkům vůči starým lidem, obzvláště mezi investory do rizikových podniků. Proč financovat čtyřicátníka (s rodinou a hypotékou), když můžete podpořit dvacetiletého kluka, který bude pracovat od nevidím do nevidím za směšné peníze a mohl by se z něj vyklubat příští Zuckerberg? Snadno se ale najdou i opačné příklady: Mark Pincus zakládal Zyngu v jednačtyřiceti a Arianně Huffingtonové bylo čtyřiapadesát, když začala budovat Huffington Post.

Z výzkumu plyne, že věk může být pro podnikatele naopak výhoda. Vivek Wadhwa z kalifornské Singularity University studoval více než 500 amerických high-tech a strojírenských firem s obratem více než jeden milion dolarů. Zjistil, že průměrný věk zakladatelů úspěšných amerických technologických společností (tedy těch s reálnými příjmy) je 39 let. Úspěšných zakladatelů starších padesáti let bylo dvakrát tolik co čtyřiadvacetiletých a mladších, a šedesátníků a starších bylo dvakrát více než devatenáctiletých a mladších. Dane Stangler z Kauffmanovy nadace studoval americké firmy založené v letech 1996 až 2007. Nejvyšší míru podnikatelské aktivity zaznamenal mezi 55 a 64 lety – a nejnižší úroveň u googlovské generace dvacetiletých až čtyřiatřicetiletých. Kauffmanova nadace ve své poslední studii startupů uvádí, že v roce 2010 bezmála třiadvacet procent nových podnikatelů představovali lidé mezi 55 a 64 lety, oproti méně než patnácti procentům v roce 1996.

Zkušenosti jsou nadále velmi cenné jak v podnikání, tak v dalších oblastech života – aneb když si vypůjčíme bonmot amerického publicisty a satirika P. J. O’Rourka, věk a lstivost pořád dokáže porazit „mládí, nevinnost a mizerný účes“. Jedna věc je vymyslet chytrý nový produkt, ale něco úplně jiného je najít si zaměstnance nebo vybudovat obchodní mašinerii. A pokud přijde dobrý nápad, věk může být výhodou. Benjamin Jones z Kelloggovy školy managementu při Northwestern University a Bruce Weinberg z Ohio State University zkoumali kariéry nositelů Nobelovy ceny za chemii, fyziku a medicínu. Zjistili, že průměrný věk, v němž tyto hvězdy přišly s největšími inovacemi, je nyní vyšší než před sto lety. Vivek Wadhwa spekuluje, že mnohé z nejslibnějších firem v budoucnosti budou plodem propojení dvou oborů, jejichž zvládnutí trvá léta – řekněme robotiky a biologie nebo medicíny a nanotechnologie.

Zkušenost může být k ničemu, pokud není spojená s nekonvenční kreativitou. Jenže myslet nekonvenčně dokáže spousta starých lidí. Ray Kroc začal budovat frančízový systém McDonald’s až po padesátce a plukovníku Harlandu Sandersovi bylo přes šedesát, když založil řetězec Kentucky Fried Chicken. David Ogilvy pracoval jako kuchař a špion, než se na prahu čtyřicítky vrhl do reklamy, a ve stejném věku se Bill Gates dal na dráhu filantropa. Nebožtík Steve Jobs byl za svého druhého působení u Applu v letech 1995 až 2011 stejně kreativní jako napoprvé.

Tím nechceme říci, že vzestup mladých podnikatelů jako Zuckerberg je bezvýznamný. Bariéry, které kdysi mladým braly chuť podnikat, se nyní hroutí. Sociální sítě usnadňují budování kontaktů. Odvětví náročná na vědomosti vyžadují relativně málo kapitálu. Ovšem to, že se hroutí bariéry pro mladé, ještě neznamená, že se staví pro staříky. Jde o to, že vytvářet rychle rostoucí podniky dnes mohou všichni bez ohledu na věk.

Muž své doby

Důkazy o tom, že starší lidé jsou dokonce čím dál podnikavější, by měly zaplašit dvě největší obavy, které visí jako mrak nad Západem (a popravdě řečeno i nad stárnoucí Čínou). Podle té první povede šedivění obyvatelstva nevyhnutelně k hospodářskému zpomalení. Podle druhé hrozí starším lidem zlé časy, protože firmy se v rámci zefektivňování provozu budou zbavovat starších zaměstnanců a sociální státy omezí penze.

Tady je Leonard Cohen mužem dnešní doby. V roce 2004 zjistil, že jeho manažer Kelley Lynch zdefraudoval většinu jeho úspor a že on sám tedy stojí před bankrotem. Úspěšně Kelleyho zažaloval, ale vrácení peněz se nedočkal. Takže neměl na vybranou a musel jít zpátky do práce. Cohen řekl reportérovi New York Times, že obnovený kontakt s „živými muzikanty“ a „živým obecenstvem“ jaksi „prohřál vychladlý kus mého srdce“. Doufejme, že se totéž dá říct o stárnoucí silné poválečné generaci, která bude muset začít podnikat, až západní sociální státy zjistí, že nemohou dostát svým slibům. 

© 2012 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

mist.com.