Arabský svět nebyl tak rozbouřený od té doby, co bezmála před rokem vypukla revoluce. V Tunisku, kde to všechno začalo, vše běží celkem dobře. Ale v Libyi vítězné milice, které svrhly Muammara Kaddáfího a nedávno se zmocnily jeho syna a dědice, nutně potřebují demokratickou kontrolu. V Sýrii visí osud demokracie na vlásku, přestože tamější tyran Bašár Asad je v defenzivě. Jemenský diktátor pod tlakem chaosu v zemi slíbil, že odstoupí. A v Egyptě na káhirském náměstí Tahrír opět dochází k násilným střetům mezi armádou a mladými demonstranty.
Hlavně v Egyptě to nesmí dopadnout špatně. Díky historickému vývoji, zeměpisné poloze a více než pětaosmdesáti milionům obyvatel jde o nejdůležitější kus arabského světa. Je sídlem obrozené dvaadvacetičlenné Ligy arabských zemí. Měla by to být arabská obilnice a ekonomický motor. Byla to první arabská země, která uzavřela mír s Izraelem, a již řadu let je nejoddanějším arabským spojencem USA. Pokud bude lidové vzepětí v Egyptě pošlapáno, celý arabský svět by opět mohl upadnout do autoritářství. Pokud se udrží, touha po změně by se jinde mohla ukázat jako neodolatelná.
Proto jsou aktuální špatné zprávy z Egypta tak alarmující, obzvláště když se země připravuje na všeobecné volby – ty totiž měly začít 28. listopadu a být zásadním milníkem na cestě k& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
