Jak se civilizují Číňané

Přípravy na olympiádu v Pekingu, která propukne přesně za patnáct měsíců, jsou v plném proudu. Komunistické úřady si dobře uvědomují, že Čínu bude sledovat celý svět a snaží se ukázat zemi v co nejlepším světle. Ustavily dokonce zvláštní řídicí komisi spiritualizace společnosti. Co to znamená?

Když člověk projíždí Čínou, zarazí ho zvláštní rozpor. Na jedné straně vidí policejní stát svázaný přísným dohledem, na straně druhé podivnou uvolněnost a hrubost mezi lidmi. Zdá se, že ve chvílích, kdy se „nikdo nedívá“, popustí Číňané uzdu své frustraci a „uvolní se“, což nepřipraveného návštěvníka docela překvapí.

Uvolňování probíhá třeba řádným odplivnutím si s příslušným zvukovým efektem nebo neskutečným mlaskáním a srkáním při jídle. Číňané se také rádi „uvolňují“ na silnicích, kde přežívají jen ti nejsilnější (zkuste si přejít v Pekingu přechod pro chodce). Když je potřeba vystát nějakou tu frontu, prosvítá nevybíravost a tvrdost. Při čekání na spoj na vlakových nebo autobusových nádražích je třeba dávat si pozor, aby vás ostatní neušlapali.

Kdo nepracuje lokty v tlačenicích, kdo se nesnaží předbíhat v řadách, ten je považován za slabocha. A tady začíná práce komise pro spiritualizaci společnosti, která má za úkol Číňany zcivilizovat.

V prvních květnových dnech proto vyběhly do pekingských ulic stovky spiritualizujících komisařů a začali učit lid nové etiketě. Jíst se má potichu, čekat ve frontách trpělivě. Plivání na zem je na veřejných místech zakázáno.

Za porušení zákazu plivání už padly první pokuty, jestli se trestalo mlaskání v restauracích a jídelnách není známo. Ovšem lepšímu chování v tlačenicích se snaží Číňany komise naučit zajímavým způsobem: jedenáctý den každého měsíce byl vyhlášen dnem „dobrovolného čekání ve frontě“, jakýmsi dnem tréninku, který má prý hrubost čekajících postupně vymýtit.

Popřejme čínským komunistům hodně štěstí, pro čínskou civilizovanost by ovšem udělali lépe, kdyby nastartovali demokratizaci země a nebránili vzniku občanské společnosti. Frustrace a z ní vyplývající hrubost společnosti se totiž nějakou komisí nadelegovanou shora opravit nedá, pokud tedy není cílem jen předstíraná civilizovanost na dva týdny olympijských her.