Energetické plány narážejí na obecní referenda

Víkendové referendum v malé vesničce Hojkov na Jihlavsku vyslovilo jednoznačné „ne“ plánům na zbudování úložiště jaderného odpadu. Podobné odmítnutí už přitom zaznělo ve většině z původně vytipovaných lokalit a státní úředníci dnes otevřeně hovoří o tom, že přesvědčit k opačnému postoji také zbývající obce bude „prakticky nemožné“. Obdobné místní odsudky ale padají v posledních týdnech i u jiných energetických plánů, například projektů na stavby ekologicky šetrných větrníků.

„Chyba státu v otázce úložiště radioaktivního odpadu je i v tom, že nejsme dodnes schopni nabídnout starostům nějaký užitek, ať už mluvíme přímo o penězích, nebo třeba o možných pracovních místech. Všechno je to hudba vzdálené budoucnosti,“ říká ředitel Správy úložišť jaderného odpadu Vítězslav Duda.

Při posledním rozhodování o vyhořelém palivu podle něj Hojkovští jen potvrdili to, o čem se v kruzích českých jaderných energetiků už nějaký čas mluví. „Nemůžeme a ani nechceme obce v žádné z vytipovaných lokalit k ničemu nutit, právě kvůli tomu se ale plán na výběr českého úložiště pomalu rozplývá,“ říká Duda. Stále reálnější je podle něj varianta, kdy budou zdejší jaderné elektrárny krátkodobě skladovat vyhořelé palivo ve svých areálech a následně vyvážet do zahraničí.

V otázce radioaktivního paliva, které představuje ekologickou zátěž na stovky tisíc let dopředu, je podle energetiků postoj obcí vcelku pochopitelný. Ne vždy se ale s přízní obecních zastupitelstev setkávají i na první pohled šetrné projekty typu větrných elektráren.

V polovině dubna plány na výstavbu menšího větrného parku odmítla severomoravská Mohelnice, koncem minulého týdne se podobně zachovalo i zastupitelstvo v jihočeském Pacově. Na rozdíl od plánů na projekt úložiště jaderného odpadu jsou přitom výhody pro obec poměrně zřejmé – od investorů obecní rozpočty vyfasují jednorázově i několik milionů korun na potřebnou infrastrukturu, navíc každoročně mohou počítat s dalšími desítkami tisíc z provozu elektráren.

„Lidé ale mají obavy především ze zásahu do přírody, případně hluku. Velkou roli hraje i estetické hledisko, ne každý je ochoten se s přítomností větrníků v krajině smířit,“ říká tisková mluvčí společnosti ČEZ Eva Nováková. Právě ČEZ má v současné době rozpracované dva větší projekty na stavbu větrníků, plánovaný komplex nedaleko elektrárny Dukovany ale právě kvůli odporu místních v současnosti pozastavil.

Podle šéfa České společnosti pro větrnou energii Petra Pávka, který stojí za jedním z úspěšných projektů větrného parku v Jindřichovicích pod Smrkem, je nelibost místních obyvatel do značné míry spojená s nedostatkem informací na obecních úřadech. „Přílišný hluk nebo ohrožování ptactva, to jsou věci, které pro moderní elektrárny v žádném případě neplatí. Bohužel chybějí lidé, kteří by to dokázali věrohodně vysvětlit,“ říká Pávek.

Obyvatele Jindřichovic prý Pávek přesvědčovat nemusel, právě slíbené investice do přilehlých silnic a dostatek informací zajistilo větrníkům mezi lidmi naopak podporu. „Jediným objektivním důvodem může být estetické hledisko. I tohle je ale sporná otázka, z mé zkušenosti se jedná spíše o zbytečnou opatrnost. Větrníky by neměly být vnímány jako zásah do přírody, ale jako její součást,“ myslí si Pávek.

Oficiálnější čísla o tom, nakolik jsou Češi ochotni podílet se na rozvoji energetiky právě třeba usazením větrníku těsně u okraje obce, podle vedoucího Centra pro výzkum veřejného mínění Jiřího Vinopala k dispozici nejsou. „V současnosti ale provádíme podobný projekt právě v konkrétní otázce jaderných úložišť. Zajímá nás, za jakou cenu jsou zdejší lidé ochotni s podobnými projekty souhlasit,“ říká Vinopal. Výsledky studie by podle něj mohly být k dispozici v průběhu letošního léta.