Bionafta z odpadků

Nápad vykupovat prázdné plastové lahve, který české Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo minulý týden, nemusí být tak ekologický, jak na první pohled vypadá. Svoz lahví z obchodů vyžaduje pálení nafty, jejich vymývání se neobejde bez chemikálií. Ministerští úředníci by proto měli hodně pečlivě počítat, než vykupování PET lahví doporučí.

Celý problém je součástí širší debaty o tom, co si počít s práznými obaly. Zajímavý pohled do ní vnáší výzkum amerických vědců z Polytechnické univerzity v Brooklynu, o kterém informoval 9. dubna list New York Times.

Nerudovský problém „kam s ním“ by zcela odpadl, kdy někdo našel způsob, jak z použitých obalů vyrobit bionaftu. Právě o to usiluje tým vedený profesorem Richardem Grossem. Zatím úspěšně; Grossovi a jeho spolupracovníkům se skutečně podařilo vyvinout bioplast, který se může po použití změnit v potravu pro spalovací motory.

Gross své bioplasty zhotovuje z rostlinných olejů, z nichž se vyrábějí biopaliva. Dokáže oleje změnit v materiál, který má podobu tenkého filmu či pevného plastu. Z takových surovin lze pak snadno vyrobit bioobal, stačí si představit třeba balíček mražené zeleniny s pevným dnem, svrchu potažený fólií.

Výzkum podpořil více než dvěma miliony dolarů Pentagon, zlákaný možností používat bioplasty při zásobování odlehlých vojenských posádek. Americký voják spotřebuje denně obaly, které vytvoří více než tři kilogramy odpadu. Desítky či stovky mužů tak chrlí hory odpadků, jichž není jednoduché se zbavit. Grossova metoda nabízí možnost vyrobit z neužitečné „hory“ palivo, které bude možné přilít do nádrží naftových generátorů či vojenských vozidel. Výpočty ukazují, že by se posádka mohla díky bioplastovým obalům stát zcela soběstačnou v zásobování elektřinou.

Výroba biopaliva není složitá: obaly se rozdrtí na drobné úlomky, ponoří se do vlažné vody a vystaví působení jistého přírodního enzymu - kutinázy. Je to látka, kterou používají některé parazitické organismy k tomu, aby probojovaly pevnou svrchní vrstvou listů k živinám uvnitř. Vědci získávají enzym pomocí geneticky upravené bakterie E. coli. Po třech až pěti dnech působení enzymu vypluje biopalivo k povrchu a lze jej odebrat.

Metoda zatím není konkurenceschopná, Grossův tým ale hledá způsob, jak ji zlevnit. Snaží se například omezit množství drahé kutinázy, které na výrobu biopaliva padne. Kdyby se to podařilo, nemusely by bioobaly sloužit jen k zásobování vojenských posádek.