Theresa May hájí dohodu s EU. Stoupenci rázného rozchodu mají poslední šanci

Dnes je ten den! Vyjednavači britské premiérky Theresy May a jejich evropské protějšky v úterý před polednem dokončili pracovní verzi dohody o Brexitu přezdívané “smlouva o rozvodu”. Večer a ve středu ráno si dohodu členové její vlády mohli přečíst ve speciální místnosti, odkud se nic nesmí vynášet a kam se nesmí s telefonem, aby… inu aby nic nevynesli dříve, než je nezbytně nutné. Kromě toho premiérka uspořádala schůzky z očí do očí s těmi kolegy, u nichž očekává problémy se souhlasem. A ve dvě hodiny odpoledne zasedá britský kabinet. Theresa May na něm musí dohodu obhájit. Pokud ne, něco se stane - i když není úplně jasné, co přesně.

Dohodu tedy viděl málokdo, kde kdo o ní ale slyšel – a podle toho také vypadají reakce. Tvrdí brexitáři v čele s Borisem Johnsonem reagují celkem divoce. Bývalý ministr zahraničí výsledek jednání označil za “vazalskou dohodu” a vyzývá kolegy, aby ji odmítli a rezignovali. V podstatě totéž tvrdí neformální lídr zastánců jasné rozluky s EU Jacob Rees-Mogg, který doufá, že když dohodu neshodí vláda, učiní tak vzápětí parlament. Za pravdu mu dává šéf opozice Jeremy Corbyn. Nejtemnější hlasy se ozývají ze Severního Irska, kde poslanec Sir Jeffrey Donaldson z Demokratické strany unionistů (DUP)  prohlásil, že “dohoda zásadně podrývá ústavní a ekonomickou integritu Spojeného království”. Na hlasech vyhraněné DUP ovšem stojí parlamentní většina Theresy May.

Než tedy vypukne britská mela, v níž půjde o politické přežití premiérky, o to, zda Británie vypadne z EU bez dohody, či zda se budou konat předčasné volby - nebo případně nové referendum, připomeňme si v rychlosti, co je přesně na stole.

“Smlouva o rozvodu” je dohodou o tom, jakým způsobem Británie z EU odejde, nikoliv ještě o tom, jak budou uspořádány vztahy mezi Londýnem a sedmadvacítkou. Obsahuje finanční závazky Británie, status státních příslušníků evropských zemí na území Spojeného království a naopak a tak dále. Na tom všem se obě strany v podstatě dohodly, sporným bodem je, jak zabezpečit, aby nevznikla nová reálná hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Pokud by se vazby mezi oběma částmi ostrova zpřetrhaly, hrozí obnovení tamního letitého a krvavého konfliktu.

Dohoda musí být zároveň hotová co nejrychleji, protože v březnu Británie z EU v každém případě vystoupí. Pak nicméně bude ještě téměř dva roky vše v podstatě při starém, stav se bude nazývat “přechodným obdobím” a během něj se vyjedná, co dál. Jenže co když se to nepodaří?

O tom právě všechno je. EU žádá pro tento případ pojistku, že zmíněná hranice nevznikne ani v takovém případě. V praxi by podle ní měl nastat stav, kdy Severní Irsko zůstane součástí celní unie a společného trhu, zatímco zbytek Spojeného království nikoliv. To je pro Londýn nepřijatelné: Theresa May navrhuje, aby v celní unii v takovém případě zůstala až do vyjednání další dohody celá země. Z toho zase dostávají záchvaty temného vzteku stoupenci Brexitu - jelikož to v podstatě znamená, že Británie zůstane jakousi druhořadou členskou zemí EU a nikdo neví, na jak dlouho. Třeba na neomezenou dobu.

Jednání se tak točila ve finále okolo způsobu, jakým Británie ze svého “vazalství” - slovy Borise Johnsona -  v takovém případě mohla vystoupit. Přesnou podobu kompromisu neznáme, je ale jasné, že to pro Brity nebude nic příjemného. V únicích (místnost úplně nepomohla) se mluví o jakési nezávislé komisi složené z Britů, Evropanů a ještě někoho třetího; v každém případě rozhodnutí nebude záviset jen na Britech samotných. Přestože by měla být přechodně v celní unii celá země, navíc se zdá, že Severní Irsko by bylo ještě v jakémsi těsnějším režimu, blížícímu se podmínkám společného trhu. To je pro DUP naprosto nepřijatelné, jelikož v tom spatřují první krůček k připojení Severního Irska k Irsku.

V každém případě, pro stoupence rázného odchodu Británie z EU je to v tomto okamžiku “teď – a nebo nikdy“. Buď se rázně vzepřou a způsobí třeba tvrdý brexit v březnu, nebo v podstatě přiznají, že jejich sliby o “návratu moci zpět do vlastních rukou” byly báchorky, jež neobstojí v realitě. Paradoxně při tom mohou v parlamentu (v případě, že návrh projde vládou) počítat s podporou příznivců zcela opačného řešení, kteří se budou odmítnutím dohody snažit vyvolat druhé referendum.

Britský střet nacionalistických populistů se stoupenci propojeného poválečného světa v každém případě právě vrcholí.