Proč se za tři roky v mezinárodních testech gramotnosti zase zhoršíme

Až budou na podzim roku 2019 zveřejněny další výsledky mezinárodního šetření gramotnosti patnáctiletých, jež je známé pod zkratkou PISA, je pravděpodobné, že výsledky České republiky se zase o něco zhorší. Důvodem bude zavedení jednotných přijímaček na střední školy. Připadá vám to tvrzení za vlasy přitažené? Argumentace je docela jednoduchá.

Z hlediska veřejnosti je PISA něco jako vzdělávací olympiáda. Jednou za tři roky se dozvíme, jak si vedeme v žebříčku několika desítek vyspělých zemí ve třech soutěžních disciplínách. Matematické, čtenářské a přírodovědné gramotnosti. A zajímá nás, jestli jsme na špičce, v průměru nebo na chvostu. Tak trochu podobně jako ve sportu jsme spíš v průměru a postupně se zhoršujeme. Nijak dramaticky a s drobnými výkyvy, ale zhoršujeme.

A veřejnost včetně velké části té odborné reaguje ve smyslu tohoto sportovního přirovnání. Jsme přesvědčeni, že zlepšit se můžeme, když do klání vyšleme lepší a připravenější borce. Což chceme kromě jiného zařídit tím, že na střední školy s maturitou budeme posílat méně lidí a nastavíme přísnější síto v podobě jednotných přijímacích testů z češtiny a matiky. Vypadá to srozumitelně, ne? Lepší borci, lepší výsledky.

Jenže je to omyl. PISA není vzdělávací olympiáda, nesoutěží tam nejlepší, je to testování vzorku všech patnáctiletých. Bez ohledu na to, jestli jsou na víceletém gymplu, nebo dvakrát propadli. Tedy spíše cosi jako screening fyzické zdatnosti deváťáků, pokud bychom chtěli zůstat u sportu. A pak samozřejmě nepomůže žádný budoucí Jágr, Plíšková či Sáblíková. Dokonce spíš naopak.

Chystáme „naše nejlepší“ na olympiádu ve skoku do výšky a sprintu na sto metrů, aniž bychom brali v úvahu, že nás za dva roky čeká orientační běh a poběží všichni.

Pokud všechnu energii a peníze napřeme do středisek vrcholového sportu a o ostatní se nebudeme starat, protože „se dost nesnažili“, skončíme v konečném pořadí bídně, i když třeba Sáblíková opravdu bude nejlepší z nejlepších. Média o PISA nejčastěji informují oním „olympijským“ způsobem. Umístění, zlepšili jsme se v tom, zhoršili jsme se v tom. Respekt se to letos pokusil vylepšit ve spolupráci s Demagog.cz analytičtějším článkem, ale i tam jedna klíčová informace chybí.

Dlouholetým problémem České republiky totiž je, že patří k zemím, kde je velký rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími - jak mezi jednotlivci, tak mezi školami. To je důvod, proč se zhoršujeme. Nikoli to, že bychom neměli ty nejlepší, ale to, že nám přibývá nejhorších a nikdo se o ně nestará - zatímco jiné země, postavené výše v konečném žebříčku, dokážou patnáctileté žáky držet víceméně v jednom pelotonu.

A právě to je důvod jejich postupného zlepšování; u nás přibývá skupinek kdesi vzadu, které už to přestalo bavit, protože vítězové dávno zmizeli za obzorem. Tihle odpadlíci dorazí až za tmy a možná vůbec, protože to radši otočí a pojedou domů.  Když oni kašlou na nás, my kašleme na ně. Zajděte se podívat do devátých tříd základních škol. Určitě tam takové najdete a nebývá jich málo.

A co se stane, když v téhle situaci zavedeme dva povinné přijímací testy z češtiny a matematiky? Školy se v osmé a deváté třídě soustředí na přípravu skupinky, o níž vědí, že půjde do spurtu, tedy k přijímačkám. Protože to cítí jako povinnost, protože podle výsledků těchto žáků je budou hodnotit rodiče a možná i politici.  O odpadlíky z pelotonu bude ještě menší zájem a jejich kondice bude na konci ještě nižší. Je to zhruba třetina populačního ročníku.

Druhým problémem je, že testy přijímaček, které připravuje Cermat (vzor k nahlédnutí ZDE), jsou orientovány velmi výrazně na zapamatovatelné informace a znalosti. To logicky povede školy k orientaci na tyto dva předměty a to, co testy požadují. Tady je například test z češtiny. Je to opravdu tísnivé čtení, když víte, že testy PISA se stále více zaměřují na praktickou aplikaci, vědecké myšlení a využití znalostí a tuto tendenci chtějí do budoucna posilovat. Tedy že je zajímá něco zcela jiného, než co se ve většině otázek českého testu ověřuje.

Takže my chystáme „naše nejlepší“ se vší snahou a upřímností na olympiádu ve skoku do výšky a sprintu na sto metrů, aniž bychom brali v úvahu, že nás za dva roky (testovat se bude v roce 2018, výsledky budou o rok později) čeká pravděpodobně orientační běh a poběží všichni. Protože leckde už pochopili, že kondice celého pelotonu je důležitější než namakaná stehna těch dvou, kteří dorazili první. Jenže pak se nemůžeme divit, že nás závratný úspěch nečeká. Jistě, můžeme si říct, že nás umístění v PISA nepálí, protože my přece víme, co děláme, a pořád na tom nejsme v mezinárodním srovnání zase tak špatně. No, kdo chce kam…

P. S. Pokud někomu přijde tato argumentace příliš „sportovní“ a amatérská, podotýkám, že mě k napsání blogu popostrčila poznámka Jany Strakové z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na páteční debatě programu Varianty Člověka v tísni. Jana Straková byla po léta administrátorkou testování PISA v České republice a na problém nerovnosti v přístupu ke vzdělání a následků zavedení jednotných přijímaček upozorňuje dlouhodobě. Pokud to tedy chcete odborněji, tady máte příležitost.

Celý text Národní zprávy PISA 2015 najdete ZDE. Mimochodem jde o skvěle připravenou a uživatelsky vstřícnou elektronickou publikaci. Pasáž o rozdílech mezi nejlepšími a nejhoršími žáky najdete na straně 20, o rozdílech mezi školami na straně 32.

Všechny národní zprávy PISA 2015 najdete ZDE (AJ).

Národní zprávy PISA pro ČR za uplynulé roky i výsledky dalších mezinárodních šetření najdete ZDE.