Prezident zubařů Roman Šmucler neříká pravdu

V osmém čísle Respektu jsme psali, že v malých městech chybí zubaři. Článek Boj o ukrajinské lékaře na příkladu dvou měst - Lázní Bělohrad a Lomnice nad Popelkou - ukazoval, že čeští stomatologové se na venkov nehrnou. Zájem naopak mají lékaři z Východu, ve zmíněných městech konkrétně dva Ukrajinci a dva Rusové.

Jenže cizinci nedávno museli skončit - po několika měsících praxe, se kterou byli pacienti spokojeni. Neudělali takzvanou aprobační zkoušku a bez ní nemohou dál léčit. Občané obou měst teď podepisují za „své zubaře“ petici. Řada zainteresovaných má totiž za to, že zkouška, kterou projde zhruba desetina lékařů–cizinců není spravedlivá. Spíš než jako test znalostí ji vnímají jako síto, jehož smyslem je likvidovat nečeskou konkurenci.

Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler byl na obsah článku tázán na Českém rozhlase Plus. Text označil za „strašnou ostudu“ a v mírné obměně zopakoval oblíbený bonmot urážející zubaře z Východu: „Udělejme ze zubařiny živnost volnou, rekvalifikujme během tříměsíčního kurzu třeba horníky z Ostravy.“ Ale zůstaňme u fakt – a ta říkají, že prezident Šmucler během půlhodinového rozhovoru na rádiu Plus třikrát doložitelně lhal.

O dvou ruských lékařích, kteří ordinovali v Lomnici nad Popelkou, prohlásil, že to „nejsou doktoři a měli falešný doktorát“. Není to pravda, jak je vidět z přiloženého dokumentu, Ljatif Inglab Ogly Abbasov a Konstantin Nikolajevič Korobov dostali osvědčení od Karlovy univerzity, že jejich vysokoškolské vzdělání je na roveň zdejšímu magisterskému oboru zubní lékařství. Podle ředitelky polikliniky v Lomnici nad Popelkou Bohuslavy Kubátové, která cizince do prázdných ordinací sehnala, je tahle lež o to smutnější, že si se Šmuclerem vyměnila několik mailů a z nich mu muselo být jasné, že Rusové lékaři jsou.

Zubařku v důchodu Helenu Hronovou z Lázní Bělohrad, v jejíž ordinaci Ukrajinci pracovali, dělala jim školitelku a teď mluví o tom, že jsou velmi schopní stomatologové a aprobační zkouška nebyla spravedlivá, prezident Šmucler pro změnu nařkl z toho, že jí jde hlavně o peníze. „Ta paní doktorka jim chce prodat ordinaci, ona čeká, až dostanou tu zkoušku, až jim prodá ordinaci,“ řekl. Pravda je taková, že zubařka Hronová už žádnou ordinaci nemá, její vybavení prodala v říjnu 2016, ukončila smlouvy s pojišťovnami a zrušila oprávnění k činnosti na krajském úřadu. Ukrajince přivedla společnost, jež ordinaci provozuje nyní - a Hronová se jich ujala nikoliv kvůli vidině obchodu, ale kvůli odpovědnosti vůči svým pacientům, pro které za sebe marně sháněla náhradu od roku 2013.

A konečně, Roman Šmucler tvrdil, že prázdné ordinace v Lázních Bělohrad a Lomnici nad Popelkou nejsou žádný problém, protože nedaleko od těchto městeček je Nová Paka, kde je zubařů víc než dost. „To celé by bylo hrozně dojemné, že ti lidé potřebují pomoci,“ reagoval na petice nespokojených občanů, „kdyby situace nebyla taková, že město Nová Paka, které je mezi těmito dvěma obcemi má dvoj až trojnásobek zubních lékařů, než by mělo mít na počet obyvatel.“

Ani toto Šmuclerovo tvrzení neodpovídá realitě, podle největší Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) jsou nejbližší smluvní lékaři, kteří registrují nové pacienty, v Liberci. „Zubní lékaři v blízkém okolí Vašeho bydliště bohužel dle jejich sdělení mají naplněnou kapacitu,“ napsala VZP jedné z občanek Lázní Bělohrad.

Podezření, že aprobační zkoušky nejsou k cizincům spravedlivé, pak Šmucler smetl slovy, že v tom případě by věc měla skončit u policie. „Buď někdo Ukrajincům škodí a měl by být potrestán,“ řekl. „Nebo by měli být potrestáni lidé, kteří tohle píšou.“ Jenže blíž realitě jsou slova náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly, který je citován v článku Boj o ukrajinské lékaře: „Samozřejmě, že když budu chtít někoho vyhodit, tak ho vždycky na něčem dostanu, to je úplně jednoduché.“

Připomeňme, jak v textu popsala svůj zážitek zubařka z pražského Chodova, která ke zkoušce doprovázela Ukrajinku, jí dělala školitelku. Zkoušející ji v podstatě nepustila ke slovu, neustále ji přerušovala výkřiky „tak raz, dva, tři, to musí jet, to musí odsýpat“ a nakonec položila otázku tak nejednoznačnou, že ani školitelka nevěděla, na co se vlastně ptá.