Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Kvůli nezávislosti justice musí lidé občas vyjít do ulic

Se soudcem Nejvyššího správního soudu Zdeňkem Kühnem nejen o Venezuele a jejím odklonu od demokracie

Přední představitel venezuelské opozice Leopoldo López • Autor: Globe Media /  Reuters
Přední představitel venezuelské opozice Leopoldo López • Autor: Globe Media / Reuters

Situace ve Venezuele stále dramatizuje a podle některých hlasů se země ocitá na počátku občanské války. Opoziční vůdci, kteří jsou za svou činnost zatýkáni, mluví o přechodu k diktatuře. Prezident Nicolás Maduro totiž vytvořil nový orgán, Ústavodárné shromáždění, které má nejvyšší moc ve státě a které bylo - nejen podle tamních protestů – obsazeno na základě neférových voleb. „Venezuela je jen dramatickým příkladem toho, co se v dnešním světě může stát. Ostatně vidíme to i nedaleko, viz současný vývoj v Polsku,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu a kantor Právnické fakulty UK Zdeněk Kühn.

Lze ještě mluvit o Venezuele jako o demokratickém státě?

Záleží, jaká jsou kritéria. Je to stejná otázka jako to, jestli můžeme o Rusku mluvit jako o demokracii. Samozřejmě – nějaké volby se konají. Ale když se podíváte na delší vývoj a připočítáte, jak je nyní nastaveno volební právo do venezuelského Ústavodárného shromáždění, troufám si říct, že spíše ne. Venezuela kráčí jiným směrem než k demokracii.

Kam?

Tyto proměny začínají už od konce devadesátých let. V roce 1999 Venezuela přijala novou ústavu, která vytvořila nový politický systém. Nutno říci, že v řadě oblastí nešlo o špatný dokument. Například byla tehdy zásadním způsobem posílena nezávislost justice, byl vytvořen nový Nejvyšší soud, který tehdejší prezident Hugo Chávez namixoval z lidí, kteří byli na jeho straně, ale i z těch, které můžeme označit za jeho odpůrce. Po neúspěšném puči v roce 2002 se ale situace změnila. Chávez měl za to, že justice je při trestání viníků laxní, postupně byla oslabena nezávislost soudnictví, z Nejvyššího soudu bylo vyhozeno několik soudců s protichávezovskými názory, a naopak přibylo tvrdých zastánců vládní strany, chávistů. V roce 2004 pak Chávez vyházel šéfy soudu, kteří stáli proti němu. Nejednalo se o tak brutální zásah, jaký se letos v létě plánoval v Polsku, přesto se venezuelský soud stal jednostranný. Dnes je naprosto oddaný vládní straně a prezidentu Madurovi.

Soudce Nejvyššího správního soudu a vyučující Právnické fakulty UK Zdeněk Kühn • Autor: CC-BY-SA 3.0, Jindřich Mynařík
Soudce Nejvyššího správního soudu a vyučující Právnické fakulty UK Zdeněk Kühn • Autor: CC-BY-SA 3.0, Jindřich Mynařík

V čem vidíte příčinu tohoto posunu?

Ve Venezuele je prezidentský systém nastavený stejně jako ve Spojených státech amerických. Ale jak vidíme, nikde v Jižní Americe tenhle severoamerický model neuspěl. Když se v USA stane prezidentem problematická osoba, jako například nyní Donald Trump, systém to ustojí: díky dělbě moci, justici a Kongresu je možné prezidenta ukočírovat. Ale latinskoamerické systémy to neumí.

Proč?

Venezuela existuje přibližně dvě stě let. A za tu dobu měla enormní počet ústav. Každý diktátor, který se dostal do vedení země, si vytvořil vlastní. Přitom nutno říci, že stávající ústava z roku 1999 je nejdemokratičtější ve způsobu přijetí. Bylo to na počátku vlády Huga Cháveze: byla vytvořena demokraticky zvoleným Ústavodárným shromážděním a následně schválena v referendu. Předtím se jednalo především o ústavy oktrojované, nařízené. Každopádně nestabilita tamějšího systému je více než zřetelná.

V čem přesně se prezident Nicolás Maduro liší od svého předchůdce Cháveze?

Ekonomickou situací. Hugo Chávez si kvůli ceně ropy mohl dovolit věci, o kterých si Maduro může nechat zdát. Venezuela žije z ropy a ta je nyní na třetinové ceně. Vláda si může dovolit méně, proto jsou lidé nespokojení. Maduro také postrádá charisma, kterým oplýval Chávez – k němu spontánně vzhlížely davy.

Probíhají tedy v zemi ještě demokratické volby?

Do klasického parlamentu ano. Jeho členové jsou voleni na základě tajného, všeobecného, svobodného, přímého a rovného volebního práva. Důkazem je i fakt, že nynější parlament je naladěn proti současnému prezidentovi Madurovi. Problém je, že na scénu přichází druhý institut – ono Ústavodárné shromáždění. Je to ad hoc vytvořená instituce, která funguje na jiných volebních principech než klasický venezuelský parlament. Maduro se inspiroval Chávezem, který udělal za svého prezidentování něco podobného. Vytvořil vedle parlamentu orgán, který má jeden základní úkol - přijmout novou ústavu. A tohle Ústavodárné shromáždění stojí nad právem a v praxi může všechno. Je to takový „super parlament“.  Za Cháveze se po rozhodnutí této na čas vytvořené instituce rozpustil parlament, čehož se dnes venezuelská opozice obává.

Hugo Chávez • Autor: Globe Media /  Reuters
Hugo Chávez • Autor: Globe Media / Reuters

Takže Maduro jen zopakoval krok svého předchůdce?

Ano, ale je zde důležitý rozdíl. I Maduro vytvořil Ústavodárné shromáždění, ale jen prezidentským dekretem. Naopak Chávez si nechal posvětit vznik této instituce referendem. A největší háček se schovává v tom, že byl pozměněn volební systém do tohoto shromáždění. Pravidla jsou nastavena tak, aby byly favorizovány oblasti, které volí chávisty. Naopak handicapovány jsou oblasti, ve kterých lidé volí opozici.

Jak současná situace ovlivní blížící se obecní volby, které by se měly uskutečnit v prosinci? Z opozice zaznívá, že pokud bude mít vláda pocit, že nevyhraje, udělá vše proto, aby se neuskutečnily.

To je možné a dokonce pravděpodobné. Jak už jsem jednou zmiňoval – Ústavodárné shromáždění má nadústavní pravomoc a může úplně všechno. Klidně i zrušit nadcházející volby.

Američané uvalili sankce na několik činitelů venezuelského režimu a brazilský ministr zahraničí oznámil, že jeho země navrhne přerušení členství Venezuely v bloku Mercosur, dokud se nevrátí zpět k demokracii. Není to pro Venezuelu bezvýchodná situace?

Venezuela má i jiné spojence – například Bolívii, kde mají také levicového populistického prezidenta; samozřejmě je tu dlouhodobá spolupráce s Kubou nebo Nikaraguou. Ale i tak je to problém. Dokud se nezvýší ceny ropy, nemá současná venezuelská vláda z čeho své voliče „uplácet“ sociálními programy. Možná bych parafrázoval svého kamaráda Venezuelce, se kterým jsem studoval ve Spojených státech. Když jsem se s ním tehdy, na počátku tohoto století, bavil, neměl Cháveze rád. Podle jeho slov sice upozornil na problémy, které Venezuela má už po staletí – ohromný rozdíl mezi bohatými a chudými. Nadhodil a vytěžil toto téma, ale nikdy nenabídl fungující řešení. A tím, že se téma „bohatí versus chudí“ stalo „volební kartou“, položil základy kolísavosti tamního politického systému. Venezuela je jen dramatickým příkladem toho, co se v dnešním světě může stát. Ostatně vidíme to i nedaleko – viz zmíněný současný vývoj v Polsku.

Venezuela's President Nicolas Maduro speaks during a ceremony at the National Pantheon in Caracas, Venezuela, July 15, 2017. Miraflores Palace/Handout via REUTERS ATTENTION EDITORS - THIS PICTURE WAS PROVIDED BY A THIRD PARTY. - RTX3BM74 • Autor: REUTERS
Venezuela's President Nicolas Maduro speaks during a ceremony at the National Pantheon in Caracas, Venezuela, July 15, 2017. Miraflores Palace/Handout via REUTERS ATTENTION EDITORS - THIS PICTURE WAS PROVIDED BY A THIRD PARTY. - RTX3BM74 • Autor: REUTERS

Vrcholní představitelé české justice se nedávno k událostem v Polsku vyjádřili. Stane se něco podobného i v případě Venezuely?

Polské ohrožení je přece jenom trochu jiný případ. Jsou to naši kolegové, řadu z nich osobně známe, vnímáme to bezprostředně a je to sousední stát, se kterým jsme v Evropské unii a který se při vstupu zavázal k určitým hodnotám. Proto si myslím, že stejné vyjádření čekat nemůžeme. A pokud bychom mluvili o ovládnutí justice a ztrátě nezávislosti, ve Venezuele k tomu došlo už po roce 2002. Přesto byly Chávezovy kroky mnohem méně destruktivní než ty, kterými hrozí současná polská vláda. Kaczynski a jeho lidé již loni ochromili Ústavní soud, letos v létě se rozhodli, že Nejvyšší soud úplně rozpustí, respektive si ze soudců nynějšího soudu volně vyberou ty, kteří budou moci na soudě zůstat. Chávez odvolal v roce 2004 „pouze“ tři nejhlasitější odpůrce z řad soudců Nejvyššího soudu a rozšířil ho o patnáct míst, kam dosadil své podporovatele. Tím sice reálně dosáhl ovládnutí soudu, udělal to však elegantněji než polská vláda.

Je útok na justici většinou prvním krokem, který poukazuje na snahu omezit demokracii?

Demokracie bez nezávislé justice nefunguje. Kdyby ve Venezuele existoval nezávislý soud, tak by se řadě změn, které Venezuelu od demokracie vzdalují, dalo zabránit. Nejvyšší soud by jasně rozhodl, že tento volební systém do shromáždění je protiústavní a nezaručuje rovné volební právo. Justice je v jakémkoliv politickém systému de facto nejméně silná moc. A pokud je její nezávislost jakkoli narušena, je závislá na tom, jestli lidé vyjdou do ulic, nebo ne. V Polsku jsme byli svědky naprosto dokonalého příkladu: veřejnost svými protesty donutila prezidenta Dudu, aby vetoval nejradikálnější zákon, který fakticky rozpouštěl polský Nejvyšší soud.

A mohou protesty Venezuelců, kteří jsou kvůli přijatým změnám také v ulicích, něco změnit?

Jen že oni masově nedemonstrovali v roce 2004, kdy odvoláním Chávezových odpůrců z Nejvyššího soudu došlo k tomu největšímu narušení nezávislosti. A nemají v justici téměř žádnou důvěru. Dnes stávkují spíše kvůli špatné ekonomické situaci než kvůli ohrožení demokracie nebo soudnictví.

Je možné, aby se něco podobného přihodilo v České republice?

Chtěl bych říct, že to není možné. Ale samozřejmě že to možné je. V situaci, kdy si do sebe a svých technikálií uzavřená justice není schopná zjednat důvěru lidí, a já se obávám, že zatím česká justice velkou důvěru veřejnosti nemá, tak se to stát může. Ale oproti Polsku i Venezuele máme zatím velkou výhodu: fungující Ústavní soud, který je schopen nejdrsnější kroky zastavit.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].