Jižní Korea ruší krutý chov medvědů na žluč, ale nelegální medicína dál protéká i přes Česko

V prosklené pozorovatelně výběhu medvědů ušatých vládne klid. Mimo čas krmení se tu lidé příliš nezdržují, koneckonců ani medvědi nejsou nikde vidět. Téměř hektarový členitý areál ostravské zoo jim nabízí mnoho úkrytů, kde se mohou schovat před očima návštěvníků. Trpělivě vyčkávám, až jeden ze dvou medvědích samců konečně vykoukne zpoza horizontu a rozvážně sestoupí po mírném svahu k pozorovatelně, kde se ztěžka svalí k jednomu z mnoha balvanů. 

S podobným zaujetím jako já sledují jeho příchod i dva hulmani, elegantní béžové opice s černou tvářičkou posedávající na stromech. Očividně se ho nebojí, však tu oba druhy zvířat společně žijí už šestnáct let. S mohutnou černou srstí na krku, která mu kolem hlavy tvoří až komicky nadýchanou hřívu, medvěd navíc připomíná spíš stárnoucího rockera než pro opice potenciálně nebezpečnou šelmu. Jeho hruď zdobí srpek bílých chlupů, podle kterého se jeho druhu přezdívá „měsíční medvěd“. Pohled jeho hnědých očí je mírný. 

Zatímco výjev přede mnou je až idylický, kousek stranou na pozorovatelně stojí věrně vyvedená vycpanina, která nahání hrůzu: je to stejný medvěd jako ten u balvanu, jenže stojí v těsné kleci s hadičkou napevno zapíchnutou do těla v oblasti žlučníku. Jak se dočítám na informačním panelu, v podobně těsných klecích přežívají dnes medvědi ušatí na asijských farmách kvůli odebírání žluči pro tradiční asijskou medicínu i černý trh.

„Při komentovaných setkáních u medvědů, která jsou pro návštěvníky velmi atraktivní, zaznívají kromě zajímavostí o samotných medvědech také informace o medvědích farmách,“ vysvětluje mi účel informativní expozice tisková mluvčí ostravské zoo Šárka Nováková. „Zvířata, která tu máme, totiž nejsou pouze součástí našeho chovného programu, plní ještě jednu zásadní roli – vzdělávací. Někteří návštěvníci jsou tímto výjevem až zděšeni. Ale možná právě proto si uvědomí, co jsme jako lidé schopni zvířatům provádět,“ dodává.