Výchova kluků v Čechách

Al Palisca je jméno, na které kluci slyší. Minimálně ti, kdo měli to štěstí se s tímto šestapadesátiletým urostlým blonďákem osobně potkat. Víc než čtvrtstoletí pracoval jako strážce Yosemitského národního parku v Kalifornii, takže medvědy, pumy a kojoty nezná jenom z obrázků. Staví na zakázku dřevěné domy, je zručný a silný. Dlouhá léta pobýval mezi americkými indiány, účastnil se jejich obřadů a umí vyprávět staré legendy. Má hluboký, trochu hypnotizující hlas a s kluky dokáže stejně nenuceně mluvit o Bohu jako o ranní erekci.

Hodně se naučil před lety během životní krize, kdy mu zemřela žena na rakovinu a on musel sám vychovat dceru a hyperaktivního syna, jehož puberta byla seriálem divokých eskapád. Dobře to dopadlo, syn je dospělý a před časem se s otcem rozhodli společné zkušenosti zúročit: dnes spolu vedle běžného zaměstnání vedou v Kalifornii semináře pro otce a dospívající chlapce, jimž pomáhají dobře projít pubertou.

Důvodu, proč se tento zaneprázdněný Američan na prahu šedesátky před třemi lety ocitl v jednom vesnickém stavení uprostřed České republiky, by naši předci asi ani trochu nerozuměli. Leccos vypovídá o nejistotách, které nyní máme ohledně výchovy – a především výchovy synů.

„Byl to tak trochu pud sebezáchovy,“ vypráví Lumír Kolíbal, knižní nakladatel a také otec třináctiletého Kryštofa. „Naši kluci právě přicházeli do puberty. A když vidíte, jak dnešní teenageři vyvádějí a jak těžké je jim v době, kdy nikdo nemá čas a dědečkové a babičky nejsou k dispozici, pomoci s přechodem do dospělosti, napadne vás, že byste měl něco udělat.“