Je to jen sen?
Zkoumá se cesta, zda je šance dělat stejnou práci za stejnou mzdu jen čtyři dny v týdnu
Čtěte článek ze speciálu Respektu
Pravidelně pro vás připravujeme zvláštní vydání, zaměřená na historii, vědu, rozhovory s inspirativními osobnostmi nebo věnující se klíčovým událostem současnosti. Aktuální speciál se jmenuje Nezapomenutelné ženy, a najdete ho (spolu s ostatními speciály) v našem eshopu.
Henry Ford dokázal víc než vyrobit dostupné auto pro americkou střední třídu, které se prodávalo tak dobře, že změnilo tvář měst. Nechal své zaměstnance pracovat kratší dobu, pět dní v týdnu místo obvyklých šesti, ponechal jim stejný plat – a stal se svým způsobem zázrak.
Produktivita práce, a tedy i zisky Fordovy automobilky dále stoupaly. Dřinou u pásu zmožení dělníci si díky volné sobotě odpočali, a to se odrazilo v jejich pevnějším zdraví a větším pracovním výkonu. V roce 1926 se pětidenní pracovní týden stal u Forda standardem a postupně se díky tlaku odborů prosadil u zaměstnavatelů po celé planetě.
Ford předvídal, že tímto pokrokem dějiny nekončí a přijde další zkracování pracovní doby. Zhruba o sto let později přesto většina z nás pracuje pět dní v týdnu, obvykle osm hodin denně. Sny o kratší pracovní době, respektive i jinak tráveném životě, ale nemizí. Pandemie a nástup nové generace, která touží po rovnováze mezi zaměstnáním, rodinou a volným časem, daly nový impulz vizi o zkrácení pracovního týdne na čtyři dny.
Krácení pracovního týdne z šesti dní na pět se prosazovalo desítky let a ani další změna nejspíš nebude rychlejší.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
