„Ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo před vámi v lavici sedí. Když byla příležitost ukázat kreativitu, měla jsem pocit, že učni jsou mnohem kreativnější,“ říká Dagmar Grau, která působí jako učitelka na Střední škole obchodní v Praze.
Předtím jste byla školní inspektorkou, pracovala jste v odboru školství a kultury městské části Praha 1, učila jste na soukromé střední škole. Teď působíte dva roky na Střední škole obchodní v Praze, kde učíte jak studenty, kteří budou mít maturitu, tak zároveň učně. Jaký jste měla důvod, chtěla jste změnit v Česku zažitý stereotyp, že učiliště nejsou vnímána jako nejlepší místo pro kariéru učitele?
V mém případě byl výběr školy ovlivněn tím, čím se zabývám. Je to problematika obchodu – a kde jinde ji učit než na odborné škole. Zároveň mi to nabízí možnost potkat se s maturanty-obchodníky, ale i s učni-prodavači nebo operátory skladování.
Liší se něčím studenti na učilišti?
Rozhodně si nemyslím, že by se lišili tím, jak je s nimi potřeba pracovat. Měla jsem velmi dobré studenty na učilišti, stejně jako jsem měla velmi dobré studenty na běžné střední škole – a naopak. Jednu věc bych ale v této souvislosti zmínila. Jsem třídní prvního ročníku na učilišti a na poslední třídnické hodině jsme dělali aktivitu nazvanou „kdo jsme“. Spočívala v tom, že studenti si měli napsat, jaké pozitivní vlastnosti mají. A překvapilo mě, kolik dětí jen sedělo a nic nedělalo…
Tento článek je v plném znění dostupný členům klubu Respektu.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného s členstvím v Klubu Respektu. Pokud jste již člen/ka, přihlaste se. Jestliže máte aktivní předplatné bez členství v klubu, napište nám žádost o rozšíření předplatného (+50 Kč měsíčně) na [email protected].
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
