Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Rozhovory

Nikdo mi neřekl: Končíme

Lily01_jaros
Lili • Autor: Milan Jaroš

Otázky na sex, peníze i rap. A také na další témata, která v éteru často nepadají. Videorozhovory Real Talk vedené moderátorkou Lili se staly během půl roku své existence nepřehlédnutelným fenoménem českého YouTube. Prostor tu dostávají největší hvězdy tuzemského rapu, které se střídají s umělci, politiky i sportovci. Vše probíhá v uvolněné atmosféře a mluví se jazykem ulice. Lili je spustila na svoje triko bez záštity mediálního domu. Sama si je připravuje, stříhá finální tvar a na rozdíl od Respektu si se všemi svými hosty tyká.

Nechají se hosté snadno přemluvit, aby přišli do Real Talku?

Ne.

Proč?

Protože pro hodně lidí jsou moje otázky asi moc na tělo.

Sama říkáte, Real Talk by nebyl Real Talkem, kdyby se v něm nemluvilo o sexu, penězích a rapu. Zrovna otázka peněz je v českém prostředí hraniční. Není slušné ji položit a spousta hostů na ni nechce odpovídat. Zdypovídaní se u ní vžcky kroutí, obcházejí ji, odmítají ji. Pokud si dobře vybavuji, pouze bulvární novinář Pavel Novotný mluvil o svém příjmu bez mrknutí oka. Proč je důležité, aby padla?

Myslím si, že v české společnosti máme dvě tabu, o kterých se nemluví. První jsou prachy a druhé je víra v boha – respektive cosi niterného spojeného s vírou. Obojí je něco, o čem se můžu otevřeně bavit, a jsem překvapená, kolika lidem to vadí. Spoustě lidí přijde neslušné mluvit o penězích, což nechápu, protože žijeme v kapitalismu. Peníze jsou motor naší společnosti, a přitom se o nich nechceme bavit. Ale společnost se nemůže vyvíjet, pokud jsou taková témata tabuizovaná.

V české společnosti máme dvě tabu, o kterých se nemluví. První jsou prachy a druhé je víra v boha.

Tweetni to

Ta nechuť je pochopitelná: člověk buď nechce, aby mu lidé záviděli, nebo se bojí vypadat neúspěšně.

To pro mě není argument. Já jsem momentálně socka a můžu to říct na rovinu. Prostě nemám prachy a nestydím se za to. Měla jsem lepší časy a lepší časy možná přijdou. Třeba v Americe se nikdo nestydí, že vydělává hodně peněz, panuje tam hrdost, protože si svůj úspěch vydřel.

Je Real Talk zdroj vašich příjmů?

Zatím ne, hledám sponzora.

 Jak pořad vznikl?

Bylo to celkem spontánní. Neplánovala jsem si, že bych chtěla rozjíždět vlastní projekt. Dřív jsem pracovala částečně jako kulturní redaktorka v České televizi, to trvalo tři roky. Souběžně s tím jsem dělala v galerii současného umění a ještě pomáhala matce v jejím podnikání. Pak jsem se ale rozhodla v České televizi skončit. Věděla jsem, že to nebude práce, kde bych vydržela dlouho. Už se mi taky nechtělo jít do dalšího zaměstnání a mít kolem sebe další šéfy. A rozhovory mě vždycky bavily. Když člověk pracuje ve zpravodajství na reportáži, vždycky přijedeš na plac, setkáš se tam s nějakým člověkem a uděláš s ním krátký rozhovor. To byla pro mě ta nejhezčí práce – setkání s lidmi. Vše další jako psát a namlouvat příspěvek mi nikdy moc nešlo. Říkala jsem si: Když tě to baví, tak zkus dělat jen rozhovory. Vzala jsem všechny našetřené peníze a nacpala je do Real Talku.

Potřebuje internet další pořad, kde spolu dva lidé hovoří?

Internet nepotřebuje Real Talk, já potřebuju internet. Ale půl roku předtím, než jsem projekt rozjela, jsem jen přemýšlela, jak by měl vypadat. Jací hosté by tam měli chodit, jaká je díra na trhu, co tu chybí a co by mě bavilo. Když se podíváte na videorozhovory na českém internetu, tak nejpopulárnější je třeba DVTV, kde jsou publicistické rozhovory věnované kauzám a trvají okolo dvaceti minut. Je tu Show Jana Krause a rozhovory podobného charakteru, kterým jde o pobavení diváka. Já nedělám ani jedno; není to ani publicistika, ani nechci, aby se divák jen zasmál. Pak tu máme ještě další menší formáty v rámci internetových televizí, ty mě nebaví vůbec, protože jsou nudné. A já jsem nechtěla dělat nic nudného. Snad to nudné není.

Výsledkem je tedy osobnostní interview.

Primárně to je o člověku. Nejde ani tak o to, co dělá, ale spíš o to, jaký je, jak přemýšlí – jestli jako člověk 21. století. Jestli je jeho myšlení současné, protože mě nezajímají lidé, kteří jsou retro. Snahou Real Talku je ukázat, čím je který člověk zajímavý. Že má různé polohy, že to není jen černobílé. Začneme třeba tím, že je to zm*d, ale na konci zjistíme, proč je to zm*d. Jde mi o to, aby to bylo jako film. Ostatně tak natočený materiál i stříhám a sleduju v rozhovoru dramaturgii jako ve filmu. Snažím se k výsledku přistoupit tak, aby se divák s tím člověkem ztotožnil a pochopil, proč jedná tak, jak jedná, proč dělá to, co dělá. Jdu spíš po tom, co formovalo jeho charakter a jakou má motivaci, než po informacích. Když vezmeš například Jiřího X. Doležala, tak ti nakonec dojde, že to je člověk, který žije celý život s nějakou bolestí, a najednou ho začneš lépe chápat.

Za těch osm měsíců se rýsuje zcela jasná linka hostů, kteří Real Talk navštěvují. Na jednu stranu tu jsou tuzemští populární rappeři, které jiná seriózní média obvykle moc neberou a nedopřávají jim prostor, na straně druhé tady jsou etablovaní tvůrci, v drtivé většině muži ze střední generace typu Davida Černého nebo Petra Zelenky. Kdo je ideálním hostem?

Pokaždé je to jiné. Mám ráda současné umění, dělala jsem v galerii, mám k němu vztah. A když jsem si říkala, koho pozvat, tak David Černý hýbe veřejným prostorem nejvíc, je to umělec, kterého zná i Pepa z Hlubočep. A když chci režiséra, tak nejvíc mě baví a zajímá Petr Zelenka.

Hraje v tom tedy roli sledovanost, která se pojí se známou tváří?

Určitě, ale vždycky vím, že Petr Zelenka bude mít menší sledovanost než rapper. Jde mi o to, aby si člověk, který klikl rappera, pak pustil i Petra Zelenku. Po pravdě propojovat světy tímhle směrem se mi zatím moc nedaří, ale jde to dobře opačně. Hodně lidí, kteří viděli rozhovor s předsedou Pirátů Ivanem Bartošem, se pak podívalo na Maniaka a psalo mi: „Cože, on je tady nějaký český rap?“ I moje kamarádky začaly poslouchat český rap jen kvůli tomu, že se podívaly na Bartoše a pak klikly na kluka, kterého neznaly, a začaly poslouchat jeho hudbu.

Právě rappeři mají v Real Talku exkluzivní prostor. Možná i proto, že zdejší mainstreamová média jim moc hlasu nedopřávají, rádia je nehrají, přestože ve sledovanosti na YouTube všechno válcují. Je to rokenrol dneška. Chcete zdejší rap legitimizovat?

Koho jiného bych měla zvát? Český pop je něco strašného, rap diktuje ve světě a diktuje i u nás. Chtěla bych debatu o rapu v rámci České republiky posunout na vyšší úroveň a ukázat, že rappeři nejsou hlupáci.

Ruku v ruce s formátem Real Talk jde i tykání – výjimkou byl Petr Zelenka z úcty a pak Dominik Feri, který na něj nepřistoupil.

Tykání patří k neformálnímu konceptu.

Reklama
Reklama

Lily04_repro Instagram
Lili

Uvolněné hranice s sebou ale nesou i jiný jev, všiml jsem si toho v rozhovorech se zmíněnými hosty Davidem Černým nebo Jiřím X. Doležalem. Starší muž začne na mladší ženu machrovat. Je v tom jistý, nejspíš generačně daný druh sexismu, který není úplně komfortní divácky – a určitě není komfortní ani v reálu. Jak to snášíte?

A vykání by tohle změnilo?

Minimálně by nastavilo hranice. Ve zmíněné DVTV, kde se netyká, to třeba není tak do očí bijící.

Myslím si, že ne. Vykání by pro ně nebyla žádná překážka. V rámci příprav už vím, s kým dělám rozhovor a jak asi bude probíhat, takže mě to nepřekvapuje a odbourávám to. Včetně sexismu.

 V kontrastu s tím je pak vlastně osvěžující, že rappeři, jejichž texty se hemží vulgarismy a dost hroznými slovy pro ženy, se nakonec ukážou…

… jako zlatíčka.

Jak se po několikaměsíční zkušenosti s dlouhými rozhovory jeví tahle disciplína?

Dozvěděla jsem se jednu jednoduchou věc, která je naprosto logická – a sice že po dvaceti minutách nikdo nebude vyprávět o mamince, o tatínkovi a o svém dětství, protože mě zná jen dvacet minut. Ale po hodině už to třeba řekne. Pokud to děláš dobře, tak se ti otevře. Pokud to děláš blbě, tak se uzavře. Já o tom uvažuju tak, že se mi na konci musí otevřít. A v tom nehraje roli jen délka, ale i způsob vedení rozhovoru. Kdyby tam místo mě seděl někdo jiný, třeba se neotevřou.

A je to lov, nebo budování důvěry?

Asi všechno dohromady. Ale myslím si, že je dobré i pro zpovídaného, když se dokáže otevřít. Když je upřímný a když je to Real Talk, jak má být, tak tím jedině získá diváky na svou stranu. Když tam někdo, jako například Kazma, přijde s tím, že se otevřít nechce, tak pochybuji, že si získá oblibu.

Udržet hodinu, hodinu a půl pozornost a svěžest zpovídaného není snadné.

Ještě se mi nestalo, že by to byl pro někoho problém. Když to člověka baví, ztrácí pojem o čase – a to platí i o mně. Když mi kameraman říká, „musíme za deset minut vypadnout“, ani mi nedojde, že jsme kecali dvě a půl hodiny. Nikdo mi neřekl: „Končíme, už to trvá dlouho.“ Třeba David Černý mi den před natáčením napsal, že na mě nemá ani celou hodinu. Na to říkám, ale já potřebuju minimálně dvě hodiny. Odpověděl, že v žádném případě, ale přijďte a uvidíme. Nakonec zůstal a nikam neutekl.

Je snazší shánět hosty poté, co se Real Talk už zavedl?

Neřekla bych. Například ženy mi v drtivé většině odmítají. Z dvaceti dílů to budou jen dvě ženy, což je strašný.

Nevadí mi být v některých chvílích za blbku. Ono je to polidšťující. Nehraju si na seriózní interview.

Tweetni to

Real Talk má specifický jazyk – mix tykání, výrazů ulice, vulgarismů s tím, že to není triviální ani bulvární. V něčem je to ideální formát pro generaci YouTube. Uvolněnost nepřekáží vážnosti. Hledal se tenhle tón těžko?

Myslím, že to je mnou; nevadí mi být v některých chvílích za blbku. Ono je to polidšťující. Nehraju si na seriózní interview. Někdy položím blbě hloupou otázku, další otázka může někomu připadat inteligentní. Na téhle přirozenosti asi Real Talk ve finále stojí.

Co víte o svých divácích?

Statistiky, které ukazuje YouTube, říkají, že jsou to nejčastěji lidé mezi osmnácti a čtyřiatřiceti roky. Co sleduju přes Instagram, jsou to vysokoškoláci i automechanici. Škála je tak široká, že to vlastně nejde určit, co se týče vzdělání nebo finančního zázemí, ale celkově to možná nebudou čtenáři Respektu.

Internet vytváří i nový typ vztahu s publikem, jejž starší média nemají. Často berete do hry otázky z Instagramu, které kladete hostům. Jsou pro vás vazby a komunikace s publikem třeba prostřednictvím komentářů pod videem podstatné?

Feedback je pro mě důležitý, nedělala bych nic, kde by nebyla zpětná vazba. Čtu komentáře pod videi, ale něco se musí třídit a nebrat si příliš k srdci. I když já hate miluju. Nedávno jsme vydali rozhovor s basketbalistou NBA Tomášem Satoranským a tam bylo jen pár haterů. Přišlo mi to divné, říkala jsem si: Nejsem už nějaká měkká? Neměla bych přitvrdit? V momentě, kdy tam není hate, je něco blbě. Měl bys trošičku někoho sr*t. Mimochodem, ty vulgarismy, co jsem řekla, budete upravovat?

Spíše ne, ono se to do tisku vytečkuje.

LILI (36)

Studovala na Filmové škole v Písku a Literární akademii Josefa Škvoreckého. Autorskou sérii rozhovorů Real Talk, kde zpovídá osobnosti kultury a veřejného života, odstartovala v září roku 2018. Mezi více než dvacítkou hostů se tu namátkou vystřídali politici Ivan Bartoš a Dominik Feri, výtvarník David Černý, režisér Petr Zelenka nebo rappeři Smack a Maniak.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Pavel Turek

redaktor, kultura

turek
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1353
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte