Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Nerozpuštění

Češi se sžili s Bruselem a vychovali schopné vyjednavače

Reportaz_z_Bruselu01_jaros
Čechům v centrále EU podle mínění kolegů občas chybí odvaha a vůle k sebeprezentaci. (Běžné ráno na bruselské ulici) • Autor: Milan Jaroš

Uprostřed evropské čtvrti v Bruselu plné gigantů ze skla o oceli se cihlová budova s českou vlajkou nad vchodem docela vyjímá. Navíc stojí na velmi strategickém místě: kousek od sídel Evropského parlamentu a Evropské komise – a prakticky hned za rohem od oblíbeného Lucemburského náměstí, které se dvakrát do týdne večer mění v místo, kde se bruselští úředníci scházejí nad vínem či pivem.

Pro Česko je tenhle pětipatrový cihlový dům nejvýznamnějším bodem v celém Bruselu. Sídlí tu diplomaté ze Stálého zastoupení České republiky při EU – což je místo, které dnes slouží jako hlavní spojovací článek mezi Prahou a unijními orgány a v němž se uvádí do praxe česká politika v evropském společenství.

Reklama
Reklama

Když první březnové pondělí pár minut před polednem vychází z hlavního vchodu velvyslanec při EU a šéf stálého zastoupení Jakub Dürr, s úsměvem upozorňuje návštěvníka na barevnou tabuli s iniciálami členských států, která na vchodových dveřích zůstala z dob českého předsednictví.

Reportaz_z_Bruselu02_jaros
„Občas přijdou témata, u kterých je těž ké v Bruselu vysvětlovat, proč s tím doma máme takový problém.“ (Jakub Dürr) • Autor: Milan Jaroš

„Občas mě při pohledu na tohle logo zarazí, že od těch chvil už letos uběhlo deset let,“ prohodí Dürr a svižně nasedne na zadní sedadlo tmavě modré služební škodovky: míří na pravidelný oběd s velvyslanci Visegrádu a s generálním tajemníkem Evropského parlamentu Klausem Wellem. Na programu neformálního posezení, které mezi diplomaty z Visegrádu vždy za přítomnosti nějakého hosta probíhá přibližně dvakrát za měsíc, je tentokrát diskuse o blížících se volbách do Evropského parlamentu a končícím volebním obdobím, které je pro Českou republiku už v pořadí třetí.

S puškou v obýváku

Sám Dürr pozoroval hlavní město Evropy během patnácti let od našeho vstupu z několika úhlů. Po rozšíření sem nejprve dojížděl jako prorektor Palackého univerzity z Olomouce, během předsednictví zase jako náměstek ministra školství, o pár let později Brusel navštěvoval už jako náměstek ministra zahraničí pro evropské záležitosti. A minulý rok v září vystřídal na stálém zastoupení svého dlouholetého předchůdce Martina Povejšila, a dnes tak řídí v úřadu sto dalších zaměstnanců. Jak říká, nějakou představu o soužití Česka s Unií už za tu dobu má.

Reportaz_z_Bruselu11_jaros
Většina cest vede od roku 2004 sem, do hlavního města Evropy. (Brusel a jeho typické nebe) • Autor: Milan Jaroš

„Celkový obrázek České republiky v Evropské unii je spíše neutrální. To znamená, že nás představitelé ostatních členských států neberou jako nějakého potížistu, neblokujeme ostatním důležité věci jako v minulosti Řecko nebo někdy teď Itálie a Maďarsko,“ říká Dürr. „Občas ale přijdou témata, u kterých je těžké v Bruselu vysvětlovat, proč s tím doma máme takový problém a proč jsou tak citlivá.“

Jako příklad Jakub Dürr zmiňuje zbraňovou směrnici, která ačkoli mezi zbylými členskými státy nepůsobila žádné velké problémy, v Česku rozpálila veřejnou debatu do ruda. Nové pravidlo totiž pod vlivem několika předchozích teroristických útoků na půdě EU zakázalo v roce 2017 vlastnění a prodej některých typů poloautomatických zbraní a zásobníků, což u české střelecké a myslivecké veřejnosti a následně hlavně v politické reprezentaci vzbudilo ostrou kritiku. České ministerstvo vnitra – poté co se jeho tehdejší šéf Milan Chovanec vyfotil doma v obýváku na protest s puškou – podalo proti Evropské komisi kvůli zákazu pušek na víc než jedenáct nábojů žalobu. Česká republika směrnici nepřevzala, konkrétní dopady na majitele zbraní a českou obstrukci projednává Soudní dvůr Evropské unie.

Na obrazu Česka coby poněkud zmatené a nesrozumitelné členské země se podle pozorovatelů evropské scény silně podepsal přístup dřívějších politických reprezentací. Někteří čeští diplomaté působící dříve v Bruselu dodnes vzpomínají na slova bývalého prezidenta Václava Klause, který při návštěvách v Bruselu mluvil o přítomných úřednících, již přijeli z Česka pracovat do unijních struktur, ironicky jako o „vlastizrádcích“ a říkal jim, že si vybrali špatnou stranu barikády. A ačkoli to byl právě Klaus, za jehož vlády Češi podali přihlášku do Unie, doma mezi straníky on sám ten krok hodnotil negativně jako hrozbu, že „samostatná a suverénní entita český stát přestane existovat“ a že „tisícileté dílo našich předků bude poztráceno“. „Důsledky vidíme dodnes, když v komunikaci mezi lidmi v Bruselu a kolegy v Praze občas zůstává určitý distanc. Jako by pro ně odchodem do Unie člověk přestal patřit mezi ,naše‘ lidi,“ míní Dürr.

Reportaz_z_Bruselu17_jaros
Na obrazu Česka v Unii se silně podepsal přístup dřívějších politických reprezentací. (Budova Evropského parlamentu) • Autor: Milan Jaroš

Změnu takového přístupu si mnozí spojovali s rokem 2009, kdy se pod taktovkou tehdejšího premiéra Mirka Topolánka (ODS) Česko stalo na půl roku předsednickou zemí EU. Pád Topolánkovy vlády uprostřed předsednického mandátu lepšímu vnímání Česka v Evropské unii ale nepomohl. „Po pádu vlády se politická reprezentace měla rozhodnout, jak se bude k Evropské unii dál chovat,“ popisuje Dürr. Ale debata o tom, co je pro Česko v Unii důležité a na co by se měli diplomaté i politici zaměřit, podle Dürra nepokračovala. Experti, které si Česko během prvních šesti let po vstupu „vychovávalo“, nemohli najít v Česku žádná odpovídající místa ve státní správě a o valnou část většinou mladých a jazykově vybavených lidí stát přišel, když se mnohdy zklamaně rozešli do soukromého sektoru.

Reportaz_z_Bruselu08_jaros
Čeští úředníci Evropskou unii dlouho nevnímali jako jeden z možných cílů své kariéry. (Vchod do budovy Evropské komise) • Autor: Milan Jaroš

Těsně před příjezdem na slovenské stálé zastoupení, kde se oběd velvyslanců dnes pořádá, Jakub Dürr ukazuje ve svých podkladech na jeden zvýrazněný bod, který podle jeho slov při pracovních schůzkách s evropskými politiky i funkcionáři zmiňuje nejčastěji. A generální tajemník Evropského parlamentu dnes nebude výjimkou. „Patříme dnes ke státům, které nemají dostatečné zastoupení v Evropské komisi i dalších unijních institucích tak, aby dokázaly lépe ovlivňovat podobu předpisů už v jejich začátcích,“ říká Dürr. Podle zprávy Evropské komise z roku 2018 Česko patří mezi 14 států Unie s „velmi nedostatečným zastoupením“, navíc téměř 60 procent z tuzemských úředníků v Evropské komisi – v orgánu, který má nejvýznamnější postavení z hlediska legislativy, protože ji navrhuje – je na asistentských pozicích, menšina obsazuje ty manažerské. Podle lidí z českého ministerstva zahraničí je důvod nedostatečného početního zastoupení Čechů v tom, že zdejší úředníci Unii dlouho nevnímali jako jeden z možných cílů své kariéry, část z nich se obávala zmíněné nálepky „vlastizrádců“. A tak už od předsednictví Česko například nemá nikoho na nejvyšším úřednickém postu Evropské komise, tedy na pozici generálního ředitele, a v Bruselu se z české strany většinou „recyklují“ schopní, ale stále stejní lidé.

Situace se začala pomalu měnit až v roce 2014, kdy nastoupila vláda Bohuslava Sobotky a přijala dvě zásadní věci: služební zákon, jenž dal úředníkům alespoň nějakou jistotu, že se budou mít po konci bruselského působení kam vrátit do české státní správy, a dokument nazvaný Strategie podpory Čechů v institucích EU, který nastavuje interní postupy, jak za navýšení úředníků v Bruselu lobbovat. „Dnes ministři, když jdou na pracovní schůzky se svými protějšky z Evropské komise z jiných zemí, dostávají mezi podklady od ministerstva zahraničí papír s konkrétními jmény, která čekají na povýšení. Od určitého stupně totiž už nestačí schopnosti, ale je potřeba i politický lobbing. A to jsme v minulosti často nedělali,“ popisuje diplomatka Lucie Šestáková, jež v současnosti pracuje na stálém zastoupení.

Život s kufry

V devátém patře Evropského parlamentu v prosklené rohové kanceláři se chystá na zasedání výboru pro průmysl a telekomunikaci Pavel Telička. Do Bruselu jezdil už před rokem 2004, aby Česko jako vedoucí české stálé mise připravil na unijní vstup – dnes je europoslancem, původně zvoleným za hnutí ANO, v květnu bude v evropských volbách kandidovat za své nově založené hnutí Hlas.

Je začátek týdne, Telička právě přiletěl z Prahy a za normálních okolností by ho teď čekaly dva až tři dny pobytu, než by se opět vracel domů do Česka za voliči a za rodinou. Kvůli blížícím se volbám do Evropského parlamentu a programu v Česku v rámci kampaně ale tento týden poslanec odletí zpět do Prahy už dnes večer, aby se v úterý večer vrátil na důležité středeční hlasování a ve čtvrtek večer zase letěl zpět do Česka. O cestovatelském zápřahu vypovídá i Teličkův napůl vybalený kufr ležící na konferenčním stolu ve vedlejší místnosti. „Lidé mi na debatách často říkají, že europoslanci žijí jen kdesi daleko v Bruselu, ale není to pravda. Člověk je tady tak polovinu času, zbytek tráví v Česku nebo na služebních cestách. Život s kufry je naše každotýdenní realita,“ vysvětluje Telička.

Reportaz_z_Bruselu06_varianta_jaros
„Život s kufry je naše každotýdenní realita.“ (Pavel Telička ve své kanceláři v Evropském parlamentu) • Autor: Milan Jaroš

Evropský parlament se letos na jaře ale nachází ve specifické fázi, kdy se kvůli konci volebního období politici snaží dokončit co nejvíce návrhů, a jednání je tak přirozeně víc. „Co se totiž nestihne, spadne s odchodem starého parlamentu pod stůl a bude se muset začínat zase od začátku,“ říká Telička s tím, že hlavním cílem je dohodnout se na finální verzi návrhů ve výborech tak, aby se o nich dalo hlasovat na posledním plenárním zasedání ve Štrasburku, které se naposledy ve stejném složení uskuteční v dubnu. Do francouzského sídla Evropského parlamentu se z Bruselu jede čtyři hodiny autem po dálnici – letadlem se většinou nelétá, protože z Bruselu do Štrasburku nejsou žádné přímé lety.

Čtyřdenní plenární zasedání se konají ve Štrasburku každý měsíc a pro české europoslance jsou spojená i s možností, jak se setkat se svými kolegy z Česka. Od minulého volebního období se totiž každé úterní ráno před plenárním zasedáním konají společné snídaně českých europoslanců, na které vždy dorazí i nějaký host z Česka. „Dopředu se určí, který europoslanec bude mít snídani na starost, vybere téma a pozve hosta a pak neformálně moderuje diskusi,“ vysvětluje europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová. Sama naposledy pozvala ministra zemědělství Miroslava Tomana nebo šéfa českých odborů Josefa Středulu, nedávno do Štrasburku zavítal také ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Dušan Navrátil. Před každým jednáním Evropské rady, kterého se účastní prezidenti nebo premiéři z jednotlivých členských států, si diplomaté ze stálého zastoupení také české europoslance pozvou, aby je informovali nejen o tom, co se bude na summitu projednávat, ale také o tom, jaký má na to Česká republika názor.

Visegrád? Ne, díky

A ačkoli vzpomínky na český politický výkon během předsednictví stále v Unii budí negativní emoce, naopak pro práci českých úředníků a diplomatů mají zahraniční představitelé EU jen slova velkého uznání. Nejen že si Češi při prosazování návrhů našli své stálé místo v tzv. like-minded group, tedy skupině názorově sobě podobných států, ve které nejčastěji spolupracujeme se skandinávskými zeměmi, Irskem, Nizozemskem a – dnes ovšem už odcházející – Velkou Británií. Naši diplomaté se v Evropě také zapsali jako schopní vyjednavači. Vyjednávací proces totiž funguje zjednodušeně tak, že na stálé zastoupení dorazí z Prahy pozice nebo instrukce vlády na zrovna projednávané téma a podle toho, jak velký prostor poskytují instrukce pro vyjednávání s ostatními státy, dohadují diplomati konkrétní podobu přijímaných pravidel s ostatními státy.

„Myslím, že čeští diplomaté pochopili, jak důležitá je forma, jakou člověk či stát sděluje ostatním u stolu své pozice. Že pokud jako Česko chcete něčeho dosáhnout, nesmíte říkat pořád jen ne, jak to rádi zdůrazňují politici doma – ale dělat kompromisy a ústupky, které můžete využít v příštích dnech. A vaši vyjednavači – pokud z domova vědí, v jakých mantinelech se může český postoj pohybovat a proč něco takového chtějí prosadit – jsou opravdu schopní a féroví hráči,“ říká jeden z britských diplomatů.

Reportaz_z_Bruselu09_jaros
„Visegrád využíváme jen k negování všeho možného. A to nám škodí.“ (Europoslanec za KDU-ČSL Pavel Svoboda) • Autor: Milan Jaroš

Taktizování se podle znalců diplomatických vod odehrává i ve spolupráci s visegrádským spolkem, který čeští politici rádi v domácích projevech označují za klíčového spojence. Maďarsko dnes však není na evropské scéně nejlepší spojeneckou značkou kvůli útoku na tamní demokracii autoritářským režimem premiéra Viktora Orbána. A ani sepětí s Polskem, jehož vláda se vytrvale snaží podřídit politice tamní justici, nikomu na pověsti - a na chuti ostatních ke spolupráci - nepřidá. Takže Češi společně se Slováky se na Visegrád při vyjednávání svých zájmů nemohou příliš spoléhat.

„Vidíme to i v parlamentu, že nám strategicky visegrádská skupina dnes tak trochu škodí, protože není vnímána jako partnerská entita k Evropské unii. A to se nelze divit, když jsme naše spojenectví zatím společně využívali jen k negování všeho možného,“ říká europoslanec a předseda legislativního výboru Pavel Svoboda z KDU-ČSL. „V Unii jsme se tak například stali nechvalně známými, když jsme s V4 bojovali proti migračním kvótám, i když už bylo jasné, že se nejedná o aktuální řešení,“ míní Svoboda. „Zatím nás ale bohudík ti informovanější neházejí do stejného pytle. Protože kauzy premiéra Andreje Babiše, jako možný padesátimilionový dotační podvod na Čapím hnízdě nebo podezření ze střetu zájmů, jsou vnímány spíše jako zneužití systému jednotlivcem, nikoli snaha o proměnu demokratického systému jako u Orbána nebo Kaczyńského.“

Nicméně jestli a jak se Češi s Evropskou unií sžili, se podle zahraničních pozorovatelů ukáže s blížícím se předsednictvím. To Českou republiku čeká v druhé polovině roku 2022, rok po tuzemských sněmovních volbách. „Tu zahozenou šanci před deseti lety nikdo nechápal,“ říká Svoboda a pokračuje. „Slýchávám tady, že další české předsednictví ukáže, jestli jsme už schopní. Nejen diplomaticky a byrokraticky, ale i politicky.“

 

Češka z nejvyššího patra

Věra Jourová sedí v Evropské komisi na poměrně dobrém místě. Nad dvanáctým patrem, ve kterém má kancelář, totiž úřaduje už jen šéf komise Jean-Claude Juncker a okna prosklené budovy nabízejí na hlavní město Unie jedinečný pohled. Jourové tu ubíhají poslední měsíce jejího prvního mandátu; co bude po květnových eurovolbách, zatím není jasné. I když by česká komisařka ráda pokračovala i příštích pět let, výsledek bude záležet na rozhodnutí české vlády. Do Bruselu se Věra Jourová dostala jako nominantka hnutí ANO v roce 2014 a po trojici mužských předchůdců pro Česko získala post spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. S blížícími se volbami finišuje, co se dá – například boj proti nenávisti na sociálních sítích, kdy se snaží domluvit dobrovolná pravidla s technologickými giganty, jako jsou Facebook nebo Google. Na otázku, jak vnímá dosavadní soužití Čechů s Evropskou komisí, připomíná Jourová v Bruselu známý fakt: že Češi nejsou dlouhodobě schopní se prosazovat do vyšších pozic ve zdejších institucích. Ze své zkušenosti vidí jako handicap nejen relativně nižší jazykovou vybavenost uchazečů, ale také neschopnost sebeprezentace. „Často se tady stává, že český uchazeč projde na výbornou testy, má skvělé hodnocení od nadřízených, ale před výběrovou komisí o sobě nemluví jako o někom schopném. Nechce nebo se neumí prodat. V podobně superkonkurenčním prostředí to ale jinak nejde.“

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Andrea Procházková

redaktorka, fokus

29872524_10208843909693312_4885752205986113782_o
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 356
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte