Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Fanny předtím a potom

Evropané v Česku: Zázračná tanečnice z Pyrenejí má za sebou osmý rok bez hranic

Fanny Burrouquere
Fanny Burrouquere • Autor: Matěj Stránský

Měkký hrudník neustále pulzuje, končetiny létají vzduchem a tělo končí v rychle rolovaných, takřka neslyšných pádech. Je to zjevení. Proud fluidní energie, za nímž se chcete rozběhnout a dělat to co ona.“ Většina kritik vypadá zhruba takhle, ty střízlivější pak mluví o „mimořádně disponované tanečnici“ či „zřejmě nejvýraznější tváři“ současného tance. Jisté je, že česká větev této světové disciplíny nalezla svoji velkou hvězdu. Je jí sto padesát šest centimetrů vysoká Francouzka Fanny Barrouquére, narozená pod Pyrenejemi v době, kdy státy na východ od železné opony byly pro její krajany zónou, kde žijí lvi. Uplynulo jednatřicet let, opona padla, ona procestovala kontinent a v neznámé středoevropské zemi se nejen usadila, ale stačila zde dobýt uměleckou Mekku. Má za sebou nominaci na Cenu Thálie a tančí mimo jiné v Národním divadle. A za to všechno může jedno setkání daleko na severu Švédska, jeden pes – a Evropa.

Trvalé bydliště kdekoli

Faktem je, že když se Fanny Barrouquére začne uprostřed hovoru hlasitě smát a zhoupne se na židli, člověk musí dát kritikám za pravdu. Její energii nelze přehlédnout: gestikuluje, vypráví i tančí, jako by vše bylo přirozeným prodloužením jí samotné a nic nevyžadovalo žádnou námahu, nasazení ani vůli. Všechno tohle přitom musela mít. Ještě před koncem konzervatoře v Marseille dostala nabídku angažmá v tamním městském baletním souboru a mohla si začít budovat kariéru doma, tak jako většina jejích vrstevnic. Neposednost jí ale velela dívat se jinam. Začala hledat taneční příležitosti jinde v Evropě, protože se stačilo sebrat a jet. Železná opona i nutnost mít všude pracovní vízum byly dávno pryč.

Fanny absolvovala zhruba desítku castingů a mezi nimi i ten do švédského souboru moderního tance Norrdans. Neznala ho, ale hned ji zaujal. Ředitel souboru už na konkurzu všem řekl, že pokud vezmou nabízenou příležitost, čeká je život v malém švédském městě pět hodin autem ze Stockholmu, kde je v zimě světlo jenom chvíli, v létě se naopak ani o půlnoci nesetmí a kromě práce tu nebudou mít moc do čeho píchnout. Výměnou za to nabízel sevřený tým, choreografy ze všech koutů světa a individuální přístup. „Oslovilo mě to. Cítila jsem, že tady bych se mohla zlepšovat,“ říká.

Reklama
Reklama

V roce 2010 se tak z jihu Francie přestěhovala do přístavního města Härnösand na severu Švédska a zůstala zde oproti původnímu plánu jedné či dvou sezon pět let. Odhad se totiž ukázal jako správný. „Bylo nás jen osm tanečníků a pořád jsme byli v pohybu. Mohli jsme navrhovat, s jakým choreografem bychom rádi pracovali, co si chceme vyzkoušet, každý s námi mluvil jako rovný s rovným. Pracovní podmínky byly skvělé,“ vypráví drobná tmavovláska.

Krátce po jejím příchodu se navíc v Härnösandu objevil člověk, který zásadně ovlivnil její kariéru. Do Norrdansu přišla vyučovat mezinárodně uznávaná česká tanečnice, lektorka a choreografka Lenka Vagnerová. Fanny Barrouquére ji neznala, ale okamžitě jejím hodinám propadla. „Pod Lenčiným vedením jsem se cítila jistá; nepochybovala jsem o svých pohybech ani o představení jako celku,“ říká.

Protože českou choreografku stejně intenzivně zaujala mladá francouzská tanečnice, vznikla z toho spolupráce, která Fanny Barrouquére za čas přiměla opět se po Evropě stěhovat, tentokrát dva tisíce kilometrů na jih – do Prahy. V Česku odtančila už osm představení a šest z toho právě se souborem Lenky Vagnerové; dnes je jeho stálou členkou. „Z mého pohledu existovala Fanny předtím a Fanny poté, po setkání s Lenkou Vagnerovou. S ní jsem se výrazně vyvinula jako tanečnice i jako interpretka,“ shrnuje svůj vývoj mladá žena. „Fanny poté“ je také už pár let obyvatelkou pražského Karlína, má přítele Slováka, kolegu tanečníka a doma ve Francii se jí neustále ptají, co se v Česku jí a jestli tu jsou v zimě kruté mrazy. „Kdyby neexistovala Unie, můj život by vypadal úplně jinak. Zřejmě by mě vůbec nenapadlo odjet z Francie, kvůli tomu papírování, které by to obnášelo. Takhle jsem osm z deseti let coby profesionální tanečnice strávila v cizině,“ říká Fanny.

Propojený kontinent jí zatím ukazoval spíš vlídnější tvář – s výjimkou specifického českého konceptu trvalého bydliště. Fanny s ním narazila, když si tu chtěla otevřít účet v bance. „Vůbec jsem nechápala, co se po mně chce. Ve Francii se adresa odvíjí od nájemní smlouvy a ve Švédsku jsem dostala osobní číslo, elektronické, se kterým jsem si vystačila na úřadě i u doktora,“ vypráví tanečnice. „Tady jsem kvůli trvalému bydlišti týdny pobíhala, volala jsem i na radnici svého rodného města ve Francii, aby mi pomohli. Překvapilo mě to. Myslela jsem si, že tohle je v Unii už nějak standardizované.“

Jinak si ale nestěžuje. Umělecky je saturovaná, vyhovuje jí, jak říká, fyzičtější forma zdejšího moderního tance oproti formalistnější francouzské podobě a česká nátura jí svým „nábojem a zálibou v jídle a pití“ připomíná francouzskou. S přítelem si navíc před časem pořídili štěně teriéra, a jak Fanny říká, podmínky pro život se psem jsou v Česku přívětivé. „Miluju, jací jsou Češi pejskaři. Můžu si vzít Léu s sebou do divadla na zkoušku, když to jinak nejde, a je tu spousta parků pro psy, daleko víc než ve Francii,“ vyjmenovává výhody. A po krátké odmlce dodává: „Já skutečně nemám důvod měnit zemi. Jsem tu šťastná.“

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte