Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika Téma

Euromýty

10 + 1 nejslavnějších

eu1
Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer

Objevují se jak houby po dešti. Vznikají z neznalosti, někdy špatným překladem a někdy také úmyslně. Uvádění euromýtů v život pak napomáhají média, která je přeberou, aniž by si zprávu ověřila, ale hlavně sociální sítě – díky nim je šíření rychlé a vysoce efektivní. Jejich vyvracení a náprava jsou pak naopak velmi zdlouhavé a ne vždy účinné. Džin z lahve „o zlém Bruselu“, který nařizuje balit koblihy do igelitu, určuje závaznou velikost vánočních stromků, zakazuje domácí zabijačky a příliš křivé okurky, už byl totiž vypuštěn a dál si žije vlastním životem.

O křivých banánech a okurkách

eu6
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Mezi klasiku často opakovaného euromýtu se řadí ten o křivých banánech, podle kterého je pro Brusel přijatelný pouze takový, jehož úhel zakřivení nepřesahuje dvacet stupňů. To prý proto, aby si zákazník mohl lépe spočítat, kolik jich je v případném balení (rovnějších se do něj vejde logicky víc). Poprvé tuto informaci přinesl britský bulvár v roce 1994; tehdy evropská regule hovořila o tom, že by banány v extra kvalitě neměly mít abnormální tvar, u nižších prodejních tříd „vady“ povolovala. Tedy něco, co je v rámci obchodu normální – produkt je vždy hodnocen podle velikosti a kvality. Hlavně ale žádná zmínka o rovných banánech. K banánům se začas přidala okurka; ta správná prý musí být ideálně též v zakřivení maximálně do dvaceti stupňů. Regule týkající se extra banánů byla časem zjednodušena, u okurek zcela zrušena, nicméně zkazka o rovném ovoci a zelenině je dodnes důležitým bodem euroskepse.

Konec venkovských zabijaček

eu7
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Reklama
Reklama

Kořeny tohoto specificky českého euromýtu sahají do začátku roku 2012. Tehdy byla odvysílána v Událostech na ČT1 reportáž o připravované novele veterinárního zákona, který – údajně na základě evropské legislativy – zpřísňuje pravidla pro provádění vepřových zabijaček: prase, nařizoval návrh nového zákona, může chovatel zabít pouze u sebe doma na dvorku a doma musí maso také sníst jen on sám a jeho rodinní příslušníci. Tudíž žádné zabijačky, které by někde na návsi pořádal třeba venkovský hasičský spolek nebo zahrádkáři a sezvali by k hostině sousedy či kolegy. Takovému zabijačkáři navrhoval zákon pokutu až 300 tisíc korun. „Gurmáni bijí na poplach,“ uvedl dramatickým hlasem moderátor zprávu a vlna odporu se vzedmula. Češi si nehodlali nechat eurofanatiky ukrást součást svého „kulturního dědictví“, k problematice se vyjadřovali čeští politici, média psala o konci zabijaček.

Pořádání domácích prasečích hodů ovšem upravovala nikoli evropská, ale česká legislativa, a k těmto omezením nakonec ani nedošlo. Jako příklad bruselské zvůle ovšem tenhle euromýtus slýcháme opakovaně.

Kadeřnice nesmějí nosit podpatky

eu9
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

V dubnu 2012 Českem proběhla informace o rozhodnutí bruselských úředníků, že kadeřnice nebudou smět z bezpečnostních důvodů nosit podpatky a kvůli hygieně ani hodinky a šperky včetně snubních prstenů. A také dlouhé nehty. Ve skutečnosti však nešlo o žádnou směrnici Evropského parlamentu. Shodou okolností se tehdy v Bruselu konal oborový sjezd zaměstnavatelských a odborových kadeřnických organizací Coiffure EU a UNI Europa Hair & Beaty, který řešil ochranu zdraví a bezpečnost této profese. Podepsaná dohoda pak měla zlepšit pracovní podmínky kadeřníků a kadeřnic.

Britský bulvár ovšem dohodu rozmázl, aniž by bral v potaz, že se sice jedná o evropské kadeřnické organizace, ale ne o unijní nařízení Bruselu, a euromýtus byl na světě. Následně jej pak převzala také média u nás.

Na houby bez nožíku

eu10
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

České zastoupení u Evropské komise muselo nedávno doma mírnit obavy z toho, že nám Evropská unie zakázala nosit s sebou nožíky, třeba na houby do lesa, na tramp apod. Nevole následovala poté, co Evropský parlament ve své zprávě týkající se boje proti terorismu vyzval unijní země ke zvážení zákazu nošení bodných a sečných zbraní na veřejnosti, hlavně nebezpečných typů nožů, například tzv. zombie nožů (ty se používají třeba v armádě a v názvu nesou často slovo „killer“ – zabiják) či motýlků (známých z filmových scén pouličních bitek v ghettech). Toto doporučení se poté „nafouklo“ v zákaz, kdy se proti němu ozývali zástupci myslivců či rybářů a s gustem je šířil bulvár i dezinformační weby. Na poplach bil třeba Tomio Okamura, podle kterého jsou slušní občané odteď vydáni napospas džihádistům, kteří si nůž vždycky seženou.

Nošení nožů ovšem ve skutečnosti nikdo nezakázal. Navíc Česko patří v tomto ohledu k jedněm z nejliberálnějších zemí – pokud se vypravíte do lesa na houby s mačetou nebo zombie nožem místo rybičky, nikdo vám v tom bránit nebude.

Zakážou nám rum!

eu8
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Fakt, že oblíbené pitivo ve čtvrtých cenových skupinách muselo ze svého názvu vyhodit slovo rum, protože rumem (tedy nápojem z cukrové třtiny) tento destilát z brambor ve skutečnosti nikdy nebyl, jsme se zaťatými zuby obdobně jako u „pomazánkového másla“ ještě přežili. V roce 2017 pak ovšem médii proběhla zpráva, že i tuzemák, jak se náš „rum“ přejmenoval, je Bruselu trnem v oku a že jej zakáže vyrábět a prodávat.

Realita byla ovšem jiná. Už v roce 2008 (!) členské země včetně České republiky schválily nařízení o ochucovadlech, jež zpřísňovalo používání tzv. éček či zdraví škodlivých látek, mezi něž rumová tresť patří (některé její složky mohou způsobovat rakovinu). Výrobci dostali lhůtu deset let, tedy do roku 2018, aby hledali přírodní náhražky nebo požádali o výjimku, a Česko si pak loni v dubnu pro tuzemák vyjednalo další pětiletou lhůtu.

Pomazánkové máslo, naše srdeční záležitost

eu11
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

„Po rumu nám Brusel zakázal i pomazánkové máslo!“ bylo možné se na podzim 2012 dočíst v mnoha internetových diskusích v českých médiích. Naštvané komentáře mířily na rozhodnutí Soudního dvora EU, který nařídil, že mezi Čechy oblíbený mléčný výrobek se musí přejmenovat. Pomazánkový krém svým složením neodpovídá tomu, co lidé v Evropské unii od produktu s názvem máslo očekávají, zdůvodnil své rozhodnutí soud. Za máslo je na evropském trhu považován pouze výrobek, který obsahuje více než 80 procent mléčného tuku, české pomazánkové máslo jej má jen mírně nad 30 a přesnější označení by bylo pomazánka.

Soudní verdikt Česku vyvolal silnou nechuť a spor se pak táhl ještě další tři roky, mlékárenské firmy ale postupně kapitulovaly a svůj výrobek přejmenovaly. „Život jde dál, český občan se opět ohnul, český úředník se ohnul. My máme radost, že vůbec můžeme dál vyrábět,“ pronesl například dramaticky šéf jihočeské Madety Milan Teplý, když v roce 2014 z výrobní linky jeho firmy sjely poslední výrobky označené Pomazánkové máslo. Stejné výrobky se dnes prodávají pod názvem Jihočeské pomazánkové.

Děti nesmí nafukovat balonky

eu12
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

V roce 2011 proběhla médii zpráva, že Evropská unie zakázala malým dětem do osmi let věku nafukovat balonky bez dohledu rodičů, protože prý hrozí, že by mohly vdechnout kousek gumy a udusit se. Frkačky, tedy rolovací píšťalky, pak prý mohou používat děti až po čtrnáctých narozeninách. Zákaz měl platit také pro hlučné hračky, například řehtačky či napodobeniny hudebních nástrojů, jako třeba plechové bubínky. K zákazu samostatného nafukování balonků potom zpráva přidala i plyšová zvířátka – ta pro děti do tří let měla být povinně omyvatelná, aby špinaví méďové nešířili infekce.

Nic podobného ovšem Unie nezakázala. Směrnice z roku 2009 pouze ukládá výrobcům a dovozcům uvádět na obalech hraček informace o případných rizicích, jež jsou určeny pro rodiče. Shrnuto – třískání do dětského piana nezakázali českým dětem bruselští úředníci, to musí udělat až rodiče sami. Tedy pokud nechtějí, aby se jim rozskočila hlava.

Hračky pro prasátka

K celkem bizarním euromýtům patří zpráva, že farmáři a chovatelé hospodářských zvířat musí svým svěřencům do kotců povinně kupovat hračky, dokonce basketbalové míče, aby měli vytvořené vhodné životní podmínky a netrpěli stresem. Zkrátka aby se zvířata zabavila a z nudy se vzájemně neohryzávala.

Tento euromýtus vznikl nejspíše ironickou, podrážděnou, výsměšnou interpretací směrnice, která stanovovala minimální požadavky pro chov prasat. Ona inkriminovaná věta zněla, že „prasata musí mít neustálý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožní odvést pozornost od nežádoucích aktivit (kanibalismus)“, a že oněmi materiály jsou „sláma, seno, dřevo, piliny, kompost, rašelina nebo směs takových materiálů, které neohrožují zdraví těchto zvířat“. Co je na takovém požadavku skandálního a kde pozdější vykladači vzali basketbalové míče, není jasné.

Brusel nám vzal žárovky a vysavače

eu2
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Zákaz klasických žárovek a neefektivních vysavačů je často uváděn jako příklad přebujelosti unijní byrokracie, která omezuje svobodu spotřebitele a snižuje konkurenceschopnost podnikatelů, protože nákupem úsporných žárovek se jim zvyšují náklady. V tomto případě je třeba dodat, že je to tradovaný omyl – postupné stahování klasických žárovek z trhu kvůli energetické úspoře domácností a ochraně životního prostředí bylo přijato na základě dohody jednotlivých členských států včetně ČR, ne zvůlí euroúředníků.

Stejné emoce jako „zákaz“ žárovek vyvolal později také „zákaz“ vysavačů. Pravda je ale taková, že evropská regule pouze upravovala příkon vysavačů (do 900 W), ne výkon, tedy jak vysává. Úspora energie je přitom nezanedbatelná – při využívání účinných spotřebičů domácnost ušetří až 13 tisíc korun ročně. Nutno podotknout, že stahování neúsporných modelů ledniček, mrazáků a televizorů přitom prošlo téměř bez povšimnutí.

Koblihy, šup do sáčku

Dalším z tradovaných euromýtů je nařízení Bruselu z hygienických důvodů balit volné pečivo do mikrotenových sáčků. Je pravda, že tahle povinnost u nás krátkou dobu platila, nicméně s Evropou to nemělo nic společného. „Koblihová“ vyhláška pocházela z dílny ministerstva zdravotnictví, a vznikla v roce 2002, tedy ještě před vstupem do EU. Zabalením do mikrotenového sáčku mělo být vyloučeno riziko „kontaminace“ pečiva. Vyhláška byla zrušena o čtyři roky později, jako příklad bruselské zvůle zaznívá ještě občas i dnes.

Dekolty neopalovat!

eu4
Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

V roce 2006 se médii rozběhla zpráva, že Unie zakázala servírkám nosit dekolty a vystavovat poprsí nadměrnému slunečnímu záření.

Jednalo se ovšem o novinářskou kachnu. Ve skutečnosti šlo o pouhé doporučení komise 2006/647/ES o účinnosti prostředků na ochranu proti slunečnímu záření, kdy jedním z bodů bylo, že by zaměstnavatelé měli věnovat pozornost oblečení pracovníků, kteří jsou celý den vystaveni slunci.

Zdroj: EUROACTIV.cz, Euroskop.cz

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Mázdrová

redakce vydání

mazdrova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 373
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte