„Nová doba nenechala na pokoji jedinkou věc. Postavila vkus předešlé doby na hlavu. (…) Nastala revoluce ve stavbě budov a ve výrobě popelníčků právě tak jako v šití bot a tesaření skříně. Dogmatu nové doby podléhají máselničky a hrnečky stejně jako železné lokomotivy. Žádá se od nich především, aby sloužily svému účelu. (…) Totéž platí i o šatech.“
To napsala Milena v časopise Pestrý týden v roce 1926. Křestním jménem podepisovala své články o módě novinářka Milena Jesenská. Popisuje v nich šaty, ale i vkus. Vše má být účelné, kvalitní, nepodléhající výstřelkům, bez samoúčelných ozdob a „zbytečných nervosit“. Jako moderní doba sama. Anglické kostýmy, sportovní pull-overy a dámská pyjama, to byly ideály převedené do oblečení.
V anketě časopisu Eva z roku 1930 oslovená paní Brumlíková, manželka obchodníka, rovněž vyzdvihuje „racionelní pěstění šatníku“, v němž nemá žádné zbytečnosti. Nejoblíbenější položkou je „sportovní kostym“ a turistická hůl. Ostatní respondentky odpovídají ve stejném duchu: samostatná inteligentní dáma nepodléhá módnímu diktátu. Na stránkách téhož časopisu najdeme i článek zděšený z toho, že by se snad měly znovu nosit účesy z dlouhých vlasů, což je označeno za „ztrátu času“ a rovnou „módní nesmysl“. Naopak chváleny jsou kožichy, které mají kožešinu ne jako okázalou parádu navenek, nýbrž uvnitř – jsou „logičtější“.
„Proti úkladům přírody, která velí, aby i moderní žena stárla, bojuje se výtvarnictvím v obličeji, krátkými…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
