Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Názor místo sex-appealu

Postroztomilé a postkonzumní, takové je oblečení pro dnešní dobu. A ani ženy a muži už nejsou, co bývali.

Christian Dior Cruise 2018 Runway Show
Říkám, co chci, kdy chci. Modelka Adwoa Aboah často hovoří o své depresi... • Autor: Getty Images

Na fotografii jsou čtyři modelky. Jedna má kožní nemoc, která se projevuje velkými skvrnami bez pigmentu. Další má velké přední zuby a mezi nimi mezeru tak velkou, jako by tam ještě něco patřilo. Další má rysy a vlasy černošky, ale její pokožka je světlá a pihovatá. A pak je tu jedna docela obyčejná bílá tmavovláska. Žádná nemá blond vlasy, modré oči laně ani dokonalost proporcí a souměrnost, které jsme si zvykli označovat jako krásu. Ještě před pár sezonami by je nikdo neposlal v luxusních šatech na molo. Letos v květnu si je však vybral progresivní módní časopis Love jako nejzajímavější tváře současnosti.

amfAR Gala Cannes 2017 - Arrivals
…Winnie Harlow vzpomíná, že jí říkali zebra. • Autor: Getty Images

Reklama
Reklama

Winnie Harlow, Slick Woods, Adwoa Aboah a Rowan Blanchard. Všechny jsou úspěšné, mají za sebou velké kampaně a spolupráci s význačnými módními značkami různého kalibru (H&M, Calvin Klein, Puma). A všechny jsou zároveň aktivistky, které hlásají své názory na Twitteru i v médiích a zakládají neziskové organizace nebo nadace. Nejenže jinak vypadají. Mají také zvláštní osudy a nebojí se o nich mluvit: Winnie Harlow o tom, jaké to je žít s fleky na kůži a s přezdívkou zebra, Adwoa Aboah o depresi. A Slick Woods tak nějak o všem: „Modelka byla vždycky odtažitá. Ale já říkám, co chci a kdy chci,“ řekla módnímu serveru Oyster.com.

Jeremy Scott - Front Row & Backstage - February 2017 - New York Fashion Week: The Shows
Kráska nemusí být blond ani dokonalá. (Slick Woods) • Autor: WireImage

Nejméně od dob Twiggy modelka ztělesňuje ideál, krásu, ducha doby. Ale teď jsou krásné a obdivované jiné ženy než dřív. „V době protestů a čtvrté vlny feminismu už nestačí, aby modelka anonymně procházela po molu: mlčení ji deklasuje. To důležité v modelingu už není vzhled, ale názor,“ komentuje to deník The Guardian.

Žít podle hodnot

V uplynulých třech dekádách byla na scéně supermodelka, luxusní celebrita v kabrioletu, která prodala tvář tomu, kdo dal nejlepší nabídku. „Never complain, never explain.“ – „Nestěžuj si a nemluv.“ To je známé heslo tehdejší hvězdy Kate Moss, které vystihuje tuhle epochu. Ale to už není sen dnešních mladých žen (ani mužů, ani dalších pohlaví). Chtějí žít podle svých hodnot – a také se tak oblékat.

Milly - Front Row - February 2017 - New York Fashion Week
Věřím ve svou generaci. Věřím v dívky. Věřím v ženy, píše na Twitteru herečka a občasná modelka Rowan Blanchard. • Autor: Getty Images

Společenská pravidla se uvolnila, o to víc je oblečení výrazem pečlivě budované individuální identity, která je důležitější než diktát ženských časopisů; ty chytřejší se ostatně přizpůsobují a mění rétoriku. „Móda teď mnohem víc vyjadřuje, kdo jste a jaký styl se líbí právě vám,“ říká matadorka módního žurnalismu Anna Wintour, která zažila již hodně trendů. Šéfkou Vogue je bezmála třicet let a hovoří o tom ve dva roky starém videu, kde shrnuje aktuální přehlídky. Od té doby se trend ještě prohloubil, v módě ještě přibylo aktivismu a politiky. Krása už prostě není jen krása, je to něco, co je potřeba vyjednat a vybojovat. Je to „postkrása“.

Ne že by móda nikdy nebyla aktivistická. Vzpomeňme na další supermodelku Naomi Campbell na plakátu s heslem „Radši nahá než v kožešině“. Byl rok 1994 a kožešiny byly téma. Od té doby vyšly z módy, znovu se do ní vrátily a Naomi prokázala, že to nemyslela až tak vážně, když je sama opět předváděla. Módní svět si udržoval od problémů reálného světa lehce povýšený odstup. Ale to se právě změnilo.

Street Style - London Collections Men, Fashion Week, London, UK - 11 Jun 2016
Modelové proti brexitu. (Přehlídka Daniela W. Fletchera) • Autor: Profimedia, TEMP Shutterstock

Aktivismus už přitom není jen záležitost modelek: také návrháři říkají své názory a v polarizovaném světě si vybírají svou stranu. Ač to může odradit jistou část klientely, tu druhou to zase přitáhne. Vzpomeňme na vlaječky „STAY“ (krátce před brexitem na přehlídce londýnského návrháře Daniela W. Fletchera) nebo na dopis Sophie Theallet, oblíbené návrhářky Michelle Obama, v němž odmítla šít pro Melanii Trump. Nebo na mladé muže, kteří předváděli na newyorském fashionweeku pro značku Private Policy. Na tvářích měli nápisy jako „uprchlík“ nebo „terorista“. To jsou módní obrázky dneška.

Neříkejte mi…

Znamená to konec módy jako konzumní, trochu sobecké a do sebe zahleděné disciplíny? Někteří vykladači si to myslí: „Žijeme ve společnosti, která touží po konsenzu a altruismu. Doba individualismu je za námi,“ napsala Li Edelkoort, uznávaná nizozemská módní prognostička ve svém manifestu Anti-Fashion. Módní průmysl, jak ho známe, se svými celebritami a hvězdnými návrháři a s kabelkami Louis Vuitton si toho prý ještě nevšiml, funguje stále stejně jako ve 20. století. Ale jsou tu i progresivní proudy, malé značky, blogeři, módní aktivisté. A ti nabízejí to, po čem společnost opravdu touží. Hodnoty místo sex-appealu.

„Neříkejte mi, co mám být. Co mám dělat. Co jsem pro sebe. Neříkejte, co ukázat a co skrýt.“ To jsou slogany z krátkého videa, které propaguje internetový obchod s módou Modist.com. K nim běží záběry krásných velkoměstských žen. Dobře oblečených a málo odhalených – žádné holé paže ani nohy. Modist.com prodává „modest fashion“ – tedy cudnou módu, která ženské tělo zakrývá víc, než bylo dosud zvykem.

A není v tom stydlivost ani tlak okolí, je to sebevědomý postoj. V nabídce Modest.com není ani jedna sukně nad kolena, zato je tu sekce „ramadan“. Modest fashion je trend, který nezvykle přichází z arabského světa. Rezonuje ale i s náladou na Západě. I na tohle má odpověď Li Edelkoort, tentokrát ve své další předpovědi Emancipace všeho (The Emancipation of Everything). Předvídá v ní ženám větší vliv na rozhodování – dokonce mluví o matriarchátu – a mužům další feminizaci. A proč by za těchto okolností ženy bojovaly o pozornost takzvanými ženskými zbraněmi? Jaký význam má pro sebevědomou rovnoprávnou ženu být sexy?

Také oblečení mužů se ostatně mění, zahrnuje například víc barev a šperků. Je tedy ještě potřeba dělit módu na pánskou a dámskou? Vznikají značky bez pohlaví, s přízvisky „agender“ a „gender neutral“. Nejdřív jen malé, teď mají své kolekce pro muže i ženy i velké řetězce. Na jaře přišel řetězec H&M s kolekcí Denim United, která zahrnuje džíny a bundy pro ni i pro něj.

Móda už nechce být exkluzivní, nýbrž inkluzivní, rovnoprávná, neškodit, nepovyšovat se. I v Česku najdeme sociální podniky, které zaměstnávají bezdomovkyně (Metráž) nebo nabízejí práci babičkám (Ponožky od babičky; výtěžek jde na podporu Centra Elpida pro seniory). Kdo by byl ještě před několika lety ochoten nosit vlněné ponožky, aby dal najevo svou sympatii k seniorkám?

Aktivisté nešetří ani módní průmysl. Požadují informace o tom, kde a za jakých podmínek šijí velké módní řetězce. Počítají tuny pesticidů spotřebovaných při pěstování bavlny i kilometry, které nacestují během výroby džíny – a všechny tyhle znepokojivé informace šíří dál. Za všechny třeba celosvětová iniciativa Fashion Revolution, která vznikla na památku 1138 dělnic, jež zahynuly v továrně Rana Plaza v Bangladéši.

Staromódní móda

Pro vnímavější spotřebitele se bezstarostný nákup laciných hadříků změnil v ekologické a sociální provinění. Mladá žena dneška vyráží do ulic oblečená do přešité košile (nové využití starých věcí se stalo trendem a dostalo nálepku upcycling) a do zděděného klobouku (s trendovými nálepkami vintage či retro). Nebo volí oblečení malých, nejlépe lokálních značek. Stejně významnou součástí jejího vzhledu je tetování nebo šperky, vlastnoruční výrobky, věci, které přesahují tradiční rámec módy. A místo brože má placku proti Trumpovi.

Takové obrazy z ulice se staví vedle profesionálních fotografií produkovaných módním průmyslem a po sociálních sítích se šíří stejně rychle. Stačí být na Facebooku a Instagramu: „Když jste připojení na internetu, můžete sledovat, co nosí trendsetteři z New Yorku, v Praze i v Íránu,“ říká Anit Nosková, jedna z těch, kdo šíří módu přes svůj web Fashionbook. Produktem demokratizace jsou ostatně i modelky z úvodu, bližší životu a realitě.

Taková je tedy dnešní móda: odpovědný, aktivistický, uvědomělý obor. Jistě: pořád je tu masový módní průmysl, prodeje řetězců stoupají a proud novinek je stále rychlejší. Pořád je tu ta lákavá možnost koupit si pár hadříků na jedno použití v ceně svačiny. Pořád jsou tu lidé, pro které je luxusní oblečení známka statusu. A další miliony, které globalizace naučila toužit po evropském luxusu a mít aspoň jednu kabelku od Vuittona.

Podle Li Edelkoort je to však zastaralá vize: „Takové uvažování staví módu mimo společnost, dělá ji to vlastně staromódní,“ píše. Nová generace z ohnisek módy, jako je Paříž, Londýn a třeba i Kyjev nebo Singapur, už myslí a vypadá jinak. Aktivisticky, sebevědomě, genderově neutrálně, prostě „postkrásně“.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Karolína Vránková

redaktorka

vrankova_s.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1217
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte