Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Dopis z…

Dopis z Lyonu

Horečka růžová a zelená

Dopis_z_Lyonu_Demain_foto Mars Distribution

Co hýbe Lyonem, co je tu nového? Přišli jsme o starostu. Svobodný zednář, socialista a pragmatik Gérard Collomb, který byl v úřadě patnáct let, byl v nové francouzské vládě jmenován ministrem vnitra.

Také rozkvetly růže. To má ve městě proslaveném výrobou hedvábí, prvním ozbrojeným povstáním dělníků, vepřovými uzenkami, ale právě i růžemi, zvláštní význam.

Reklama
Reklama

V parku Tête d’Or (Zlatá hlava) máme hned dvě rozária, navštěvovaná sběrateli  růží z celého světa, a v nich lze, právě teď, na vlastní oči spatřit opulentní květy nesoucí jména dávno mrtvých dam: Komtesa z Oxfordu, Catherine Mermet, Paní z Watteville, Komtesa z Cayla či Paní Falcotze. Mnohé byly vypěstovány v 19. století, kdy Lyonem – kromě dělnických nepokojů – otřásala růžová horečka. Módu prý do města přinesla Napoleonova první choť  Josefína a pěstování růží se stalo, vedle textilnictví a bankovnictví, novým lyonským průmyslem. Přibližně do první světové války v místních zahradnictvích vzniklo asi 3000 nových odrůd a umění pokračuje dodnes, dědí se v rodinách. Současní šlechtitelé jsou potomky tvůrců historických odrůd. Z Lyonu pochází i první moderní růže, takzvaný čajohybrid, který kvete opakovaně celé léto. Jmenuje se La France a vyšlechtil ji v roce 1967 Jean-Baptiste André Guillot.

A když jsme začali s pěstováním, proč u něj nezůstat? Vždyť pokud něco dnes Lyonem opravdu hýbe, pak jsou to právě semínka a sazenice, komposty a semináře Do It Yourself, na nichž lze z přírodních ingrediencí vyrobit vše od pasty na zuby po prášek na praní. Jinde v Evropě to snad není nic nového, ale stačí pohled na klasickou francouzskou zahradu s úhlednými cestičkami vysypanými antukou a řadami zmrzačených keřů a stromů, aby člověk pochopil, že zdejší kultura má k přírodě přinejmenším odtažitý vztah a prožívá v tom směru skutečnou revoluci. Nejde jen o házení  semínkových bomb, kultivování zapomenutých kousků městské přírody, komunitní zahrádky či veřejné komposty, ale o probouzející se angažovanost i  v tak tradičně neschůdných oblastech, jako je automobilismus a čistota ovzduší.

Občanské iniciativy, které lze najít za touto bující aktivitou, mají jednu věc společnou. Zrodily se během posledních dvou let, potom co jejich zakladatelé prožili pozitivní „šok“ při zhlédnutí dokumentárního filmu Demain (Zítra) tvůrců Mélanie Laurent a Cyrila Diona, který od prosince 2015 bez rozruchu, avšak zásadně, proměňuje krajinu francouzské občanské společnosti.

Psát o téměř dva roky starém filmu je neodpustitelné. Ale vzhledem k tomu, že v českých kinech nešel, musím shrnout alespoň to podstatné. Impulzem k jeho natočení byla vědecká zpráva, podle které, pokud se něco radikálně nezmění, hrozí větší části lidstva do sta let vyhynutí. „Je třeba něco dělat,“ uvědomili si tvůrci. V úvodní sekvenci kráčí řada postav osamělou, kamenitou krajinou a klade si otázky: „Co bude s našimi dětmi?“

Film čelí strachu pozitivně. Neukazuje divákům hrozící katastrofy, ale naopak fungující, praxí ověřené způsoby, jak je odvrátit. Jak dělat věci JINAK.

Filmaři procestovali řadu zemí a našli projekty, které mění přístup k několika nejzásadnějším oblastem lidské činnosti: k výrobě potravin a zpracování odpadků, k financím, k energii, ke vzdělání. Všechny tyto projekty vznikly z iniciativy občanů a všechny prosperují. Je tu městská ekologická farma na východním pobřeží USA, recyklárna odpadků a kompostárna v San Francisku, městečko v Anglii, kde zavedli lokální měnu, škola na severu Evropy a město fungující pouze na čistou energii.  Z filmu vyplývá, že to jde. I na přelidněné planetě je možné žít způsobem, který nás (a nesčetně dalších živočišných a rostlinných druhů) nezničí. Řešení existují, v lidské destruktivitě není nic nutného ani nevyhnutelného. Záleží jen na vůli, na společenském a politickém klimatu. Co převáží? Touha hrstky predátorů po hromadění peněz, anebo touha po zachování života?

Ve filmu Demain se lidé organizují za účelem společného dobra. Je to vzácná zpráva o současném světě, film, ze kterého člověk odchází naplněný optimismem a chutí s někým se propojit, do něčeho se pustit, nic neodkládat. Existuje pro to anglický výraz „to make a splash“. Hodíte kámen a kola se šíří. Podlehla i konzervativní radnice našeho městského obvodu.

Když jsme se před třemi týdny vrátili z jarních prázdnin, stály před budovou školky, kam vodíme  nejmladší dítě, dva zbrusu nové stromy. Člověk by musel vidět tu starou ulici, patníky a obrubníky bez špetky zeleně, aby ocenil radikální gesto, s nímž radnice nechala vyříznout do asfaltového chodníku dva obdélníkové otvory, navézt do nich hlínu a zasadit dva nositele lepší budoucnosti.

Autorka je spisovatelka.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte