Jak zkrotit sopku

Ingu vize rozžhavené lávy valící se na její rodný dům strašily ve snech celé dětství. Když to pak konečně přišlo, oddechla si. „A bylo to, ta sopka konečně vybuchla,“ říká perfektní angličtinou sympatická blondýna, „teď už víme, jaké to je a že to lze přežít.“ Inga Júlia Ólafsdóttir (27) se sice právě prochází po poli se svěže zeleným mladým ječmenem, za zády má silo a bučící krávy, ale jako farmářská dcerka rozhodně nevypadá. S rovně zastřiženou platinovou ofinou, růžovým lakem na nehtech a v černé minisukni vypadá spíše jako všichni ti „cool“ mladí Islanďané, kteří v Reykjavíku vysedávají po kavárnách. Dojem je to nakonec správný – Inga ještě před dvěma lety členkou onoho městského zástupu byla.

Najít na venkovském statku s kravami dívku s imagí nezávislé hudebnice, která si oddechne, když začne soptit vulkán, není první překvapení, jež na návštěvníka Islandu čeká. Je spíš první z dlouhé řady zvláštností, které tento podivuhodný ostrov a jeho podivuhodní obyvatelé hostům z nedaleké Evropy nabízejí. Inga totiž mluví o Eyjafjallajökullu. Čili sopce, která na jaře 2010 po bezmála dvě stě let trvajícím klidném spánku pod ledovcem vybuchla a následující týden obavy z vlivu sopečného popela, který v tunách chrlila, na chod leteckých motorů vedly ke zrušení více než stovky tisíc letů. Událost, jež se z pohledu zbytku Evropy a z globálního tisku jevila jako ohrožení…