0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Rozhovor16. 12. 200811 minut

S Ivanou Jemelkovou o českém předsednictví

Diskutovat na téma českého předsednictví a také o Lisabonské smlouvě jste mohli s Ivanou Jemelkovou, analytičkou Asociace pro mezinárodní otázky.

Astronaut
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

Ivana Jemelková

↓ INZERCE

Ivana Jemelková působí jako analytička a vedoucí Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Dokončuje magisterský obor Evropská studia na Univerzitě Karlově v Praze, absolvovala několik

odborných stáží v Bruselu. Věnuje se zejména problematice členství České republiky v EU a modernímu vzdělávání o evropských záležitostech - o těchto tématech pravidelně publikuje a přednáší. V současnosti koordinuje také projekt PŘEDSEDNICTVÍ.CZ, jehož cílem je spojit aktuální informace a nezávislou analýzu, která nabídne pohled na hlubší kontext dění kolem českého předsednictví 2009.

(On-line rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách.)

:22Jana CihlářováJste toho názoru, že současná situace kolem přijetí Lisabonské smlouvy může vážně ohrozit integritu EU? Může to dokonce znamenat její rozpad?14:02Ivana JemelkováAsi se shodneme, že pro EU je toto docela vyčerpávající období. Aktuální kolo procesu reformy běží formálně už od Laekenské deklarace z roku 2001 a z mnoha stran je patrná únava a snaha dotáhnout konečně celou věc do konce. Kvůli různým „komplikacím“ se to však stále nedaří a nálada v týmu tak není příliš dobrá… Zda ale toto může vést až k jejímu rozpadu? To je dost spekulativní otázka. Viděli jsme tu situaci s „Evropskou ústavou“ – dvě neúspěšná referenda, šok, mluvilo se o krizi EU, nedůvěře občanů, pak přišlo období reflexe… a přesto Unie stále existuje a pracuje. Řeší situaci v Gruzii, finanční krizi, klima i každodenní záležitosti jako předtím.Osobně se domnívám, že by se muselo stát něco opravdu nečekaného, aby se evropský projekt jako takový zastavil. Umím si ale představit, že pokud se Lisabon úspěšné ratifikace nakonec nedočká (v tuto chvíli je to představa spíše teoretická) a v Evropských volbách zvítězí „protestní“ hlasy  - např. pokud se Libertas opravdu podaří sehnat podporu, strhnout na sebe pozornost veřejnosti a pojmout Evropské volby, jak deklarují, jako nikdy neuskutečněné celoevropské referendum o Lisabonu, pak by ten vzniklý tlak mohl být tak velký, že by bylo třeba zamyslet se znovu nad tím, co je špatně. Projekt evropské spolupráce jako takový ale podle mého názoru neskončí, možná dostane jen jinou formu nebo pravidla. Ostatně není to projekt statický, vyvíjí se neustále.:27Tomáš RůžičkaDobrý den
Jak se díváte na názory typu - malá země nemůže prosadit ambiciózní cíle atp během svého předsednictví. Jak si myslíte, že je v tomto směru schopná a ambiciózní naše vláda? Jakou roli může během našeho předsednictví sehrát Nicolas Sarkozy, jehož působení bylo rozhodně pozitivní a energické. Existuje podle Vás možnost, že by se takové nadšené vedení Evropy mohlo udát i s našimi politickými špičkami? Děkuji Vám, hezký den.14:09Ivana JemelkováPraxe ukázala, že úspěšnost předsednictví není podmíněna velikostí země. Naopak, v minulosti toho mohou být důkazem předsednictví irské nebo nizozemské, která si vysloužila velmi pozitivní hodnocení. Z velkých států se předsednictví zase příliš nedařilo Italům. Myslím si, že pro malé země je důležité být aktivní, být viděn a slyšen, ale zároveň nepřeceňovat své síly – stanovit si tedy méně priorit, ale o to více specificky a přenechat oblasti, na které již nezbývají kapacity, zkušenějším. Záleží na přípravě konkrétních každodenních jednání, jednotnosti politické reprezentace a u malých států speciálně na jejich kredibilitě. Pokud vám ostatní věří, budete zváni na různá neformální jednání a můžete se stát efektivním zprostředkovatelem i mezi „velkými“ a dosáhnout tak konkrétních dohod. A pokud z předsednictví vyjdete jako dobrý a spolehlivý partner, pak se to dá považovat za úspěch. Předsednictvi Nicolase Sarkozyho bylo tiskem dokonce označováno jako „imperiální“. Je pravda, že jeho nadšení pro Unii jistě bylo povzbuzováno vědomím, že tak investuje i do svého vnitropolitického postavení, které se díky zahraničně-politickým aktivitám během předsednictví zlepšilo. Formálně bude během našeho předsednictví Sarkozy jen jednou z hlav států, neformálně ovšem roli hrát může. Neodvažuji se předpovědět, do jaké míry bude v tomto ohledu ambiciózní.:07R. DědekNedochází právě tím, že se unie rozšiřuje paradoxně k oslabení její soudržnosti a stability?14:22Ivana JemelkováTo je dlouhodobý teoretický spor, na který nikdo nezná definitivní odpověď. V literatuře najdete pojmy „deepening“ (prohlubování) a „widening“ (rozšiřování). Logicky, čím více hlasů, tím obtížnější cesta k dohodě. Na druhou stranu, dá se v historii integrace najít řada příkladů, které do určité míry toto tvrzení zpochybňují. Např. proces reformy institucí, který dnes vrcholí děním kolem Lisabonské smlouvy byl odstartován s vidinou rozšíření a přípravy na fungování Unie s více než 20 členy. Vidina přístupu dalších členů tak může ty současné vlastně mobilizovat.:57Jan MusilProc maji male zeme strach z vicerychlostni Unie?14:42Ivana JemelkováNevím, proč by vlastně kdokoliv měl mít strach z vícerychlostní Evropy, nejen malé země. Možná je to ten termín, který implikuje, že někdo „běží v čele“ a naopak jiní zůstávají „zapomenuti“ v zadu. Možná by se tedy raději měl používat nějaký méně hrozivý termín, např. se uvádí „Evropa a la carte“ nebo „Evropa soustředných kruhů“ – to se lépe představuje. Ta situace, kdy se země nezapojí do všech společných politik – z různých důvodů, tu přitom už objektivně je. Není to žádná novinka. Dokonce má taková „posílená spolupráce“ oporu i ve Smlouvách. Jako praktický příklad můžeme vzít euro – některé země přijaly, jiné se k němu časem dopracují, některé mají trvalý opt-out. To je bezesporu více rychlostí. Podobně, s určitými specifiky, funguje volný pohyb osob v EU – pro některé platí 100%, pro jiné s omezeními. Nebo Schengenský prostor – je tomu teprve nedávno, co se např. ČR stala součástí. Já osobně se domnívám, že s navyšujícím se počtem členských zemí je flexibilnější možnost v podobě různých stupňů spolupráce nutností a cestou, jak se vyrovnat s integrací rozdílných zájmů.:05Jakub SklářOdráží se ve vašich analýzách negativní přístup pana Klause k myšlenkám sjednocené Evropy? Jak moc mohou jeho postoje naší zahraniční politice „uškodit“? Copak nám nestačilo poučení z „privatizace“?14:30Ivana JemelkováVáclav Klaus má jednoznačně právo na svůj názor, ale protože je zároveň prezidentem republiky s mantinely danými ústavou, musí dobře zvažovat, kdy prezentuje své osobní přesvědčení a kdy hovoří nebo jedná jménem České republiky. V uplynulých týdnech jsme byli svědky až „klausománie“ v zahraničním tisku, který přinášel denně novinky o tom, „co zase ten Klaus“. Vzhledem k nadcházejícímu předsednictví by byla zvýšená pozornost věnovaná ČR jednoznačně pozitivní. Ty texty ale měly většinou velmi hořkou příchuť a prezidenta až karikovaly – výrazy jako „kazisvět“ nebo laskavější „mrzutý strejda Václav“ rozhodně nejsou dobrou vizitkou České republiky. Přitom, podle mého názoru primárně není problém mít „euroskeptika na Hradě“. Naopak, pluralita názorů přináší diskuzi. Jakou by asi měla pozornost Lisabonská smlouva v ČR, nebýt Václava Klause? Zajímala by se veřejnost o projednávání u Ústavního soudu nebýt té obrovské mediální pozornosti, kterou Klaus přitáhl? Ale forma prezentace byla dosud volena naprosto nevhodně. Místo věcné diskuze jsme byli zatím spíše svědky mediálních gest, která potenciální partnery debaty spíše odradila od záměru českému prezidentovi naslouchat.:13Radek UhlířDobrý den, která česká politická osobnost podle Vašeho názoru bude pro Evropu tváří našeho předsednictví? Myslíte, že se tato tvář teprve hledá? Stojí o tuto roli vůbec někdo? Není pro představitele vnitřně rozpolcené ODS přespříliš těžké účinně řídit Evropskou radu a nést úlohu reprezentace českého předsednictví v Bruselu, pak se vrátit letadlem za dvě hodiny na Ruzyni a začít znovu mluvit jazykem „evropě-to-osladíme“?14:29Ivana JemelkováFormální tváří předsednictví ČR je v souladu s naším politickým systémem premiér Mirek Topolánek. Je ale pravda, že jeho pozice v praxi zatím nebyla příliš jednoznačná. Zatímco premiér musel hasit oheň ve vlastních řadách, v zahraničí bylo v souvislosti s českým předsednictvím slyšet zejména o prezidentu Klausovi. To samozřejmě vysílá zmatený signál, zvlášť pokud mezi nimi nepanuje názorová shoda a prezidentovo vystupování je kontroverzní – o tom ale více v jiném dotazu. Zajímavé je, že je to pak i problém seriózních médií - o Klausovi jako hlavě předsednictví pak psal například i Spiegel. A máte pravdu, není to všechno. Je tady ještě Alexandr Vondra, manažer a tichý vykonavatel v pozadí a Karel Schwarzenberg, o kterém se v Evropě zase naopak píše v superlativech jako o „silném muži“ a opoře českého předsednictví. Tedy čtyři rozdílné osobnosti. Je jasné, že české předsednictví zřejmě nebude tak výrazně one-man-show jako v případě francouzském. Myslím si, že je ale dobré mít jednu ústřední tvář – premiér Topolánek by se tedy poté, co zažehnal bezprostřední krizi, měl soustředit na to, aby naplnil očekávání a tím lídrem se stal.:31L. KůsJak hodnotíte to, jak je Lisabonská smlouva u nás v ČR s veřejností komunikována?14:52Ivana JemelkováStejně jako jinde v Evropě - s výjimkou Irska. Málo. Je to ale složitější. V případě „Evropské ústavy“ byla připravená masivní kampaň, protože bylo třeba lidi přesvědčit, aby hlasovali pro v referendech. V případě Lisabonu už nikoho přesvědčovat nemusíte. Pokud vím, v ČR probíhají nějaké regionální debaty - organizuje Úřad vlády ve spolupráci s Eurocentry, o jiných aktivitách nevím. Diskuze v médiích se rozpoutala mimo oficiální aktivity vlády jen díky jednání Václava Klause - jeho večeře s Declanem Ganleyem a následné mediální pozornosti. Na druhou stranu, je to klasická mezivládní smlouva. I když bude komunikována, budou jí lidé rozumět? A proč je vlastně nutné, aby věděli, co obsahuje? To jsou složité principiální otázky na dlouho diskuzi.:37Vojtěch VostálDobrý den, domníváte se, že Česká republika může během předsednictví lépe zatlačit na Německo a Rakousko, aby plně otevřely své pracovní trhy?14:58Ivana JemelkováTo je bezesporu jedním z klíčových témat předsednictví a ČR by si to jistě přála. Nemyslím si ale, že má v tomto směru mnoho nástojů. Je možné argumentovat čísly ve stylu nedávné zprávy Evropské komise, v Německu ale budou volby a je jasné, že odstraňování bariér pro migranty nepomůže stranám v zisku popularity. Proto bych byla v tomto ohledu poměrně skeptická. Toto je poslední dotaz, který během vymezeného času zvládnu zodpovědět, proto všem děkuji za pozornost a pokud se chcete dozvědět o problematice předsednictví víc, podívejte se na stránky www.predsednictvi.cz.Děkuji a všem pěkný den,
Ivana Jemelková:11Vašek B.Dobrý den, Ivano, chci se zeptat, zda velmi špatná pověst ČR v EU (kterou nedávno přiznal i K. Schwarzenberg) není vlastně výhodná pro vládu z hlediska následného hodnocení úspěšnosti našeho předsednictví. Zdá se mi, že panují tak nízká očekávání, že v podstatě zklamat nemůžeme, naopak můžeme jen příjemně překvapit. Není to tak trochu taktikou vlády? Díky14:43Ivana JemelkováTo by bylo stejně lišácké jako motto „Evropě to osladíme“. Nicméne ta negativní image v zahraničí je tvořená především kontroverzním vystupováním prezidenta Klause a nejednotou politické reprezentace. Nevím, zda by právě Václav Klaus - podíváme-li se na poslední dění v souvislosti s ODS - chtěl premirérovi Topolánkovi usnadňovat cestu k úspěchu za cenu toho, že se sám stane „černou ovcí Evropy“. Tak dalece bych už asi nespekulovala…Je ale pravda, že očekávání od českého předsednictví jsou velmi nízká. Bohužel nejen očekávání, ale také důvěra v nás. A to je, jak jsem se již zmiňovala v jedné z předchozích otázek, podstatný faktor při předsednictví malých zemí. Já osobně věřím, že příjemně překvapíme, a to ne možná díky špičkám naší politické reprezentace, ale těm lidem, kteří se na předsednictví dlouhodobě připravují a kteří budou zajišťovat ta každodenní jednání. Je to nesmírně důležité. Prostřednictvím předsednictví si totiž každá země velmi intenzivně buduje své jméno. Je to naše první a na (minimálně) dlouhou dobu poslední předsednictví. A já doufám, že ty následující roky budeme v EU známí jako ti, kteří to solidně zvládli.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].