Elektrárna Počerady
Elektrárna Počerady; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Vládní uhelná komise má příští pátek po více než roce fungování naplnit svůj smysl – tedy říct, jak a kdy se Česko může obejít bez uhlí.  Komisi vedou ministři průmyslu a životního prostředí a jsou v ní zástupci uhelných firem, krajů, odborů i ekologických organizací. Právě podle ekologů však hrozí, že debata půjde do ztracena a místo jasného rozhodnutí se schválí bezzubý plán s vágními termíny ve vzdálené budoucnosti. „Ve stínu koronaviru nám tady utíká jedno velké téma, s kterým se stále de facto nic nedělá. Stát jen reaguje na dílčí rozhodnutí jednotlivých firem o zavírání či prodlužování provozu elektráren,“ varuje před finálním zasedáním jeden z členů komise Jiří Koželouh z Hnutí DUHA.

Termín posledního jednání se několikrát posouval. Počítáte s tím, že příští týden se už opravdu něco rozhodne?

Je to možné. Oficiální termín podle usnesení vlády byl už na konci září. To se nestihlo a ministr průmyslu poté začal mluvit o polovině listopadu, aby naše doporučení mohla do konce roku projednat vláda. V tuto chvíli však stále nemáme dostatek podkladů – například sociální opatření pro kraje a zaměstnance uhelného průmyslu.

Už víte, co vlastně komise doporučí?

V této chvíli je jasné, že půjde o termín pro konec spalování uhlí. Podle mého názoru je však nutné zároveň schválit útlumovou křivku – tedy jízdní řád, jak se budou jednotlivé zdroje po letech vypínat a podle jakých kritérií.

Jiří Koželouh, Hnutí DUHA
Jiří Koželouh, Hnutí DUHA

Troufáte si tedy aspoň tipnout výsledek?

Myslím si, že v tuto chvíli výsledek není jasný. Dosud byly na stole tři scénáře – 2033, 2038 a 2043. Věřím, že se bude volit mezi rokem 2033 a 2038. Rok 2043 je podle mě nesmyslný termín. A přestože tomu složení komise nenasvědčuje, tak si myslím, že někteří členové mohou překvapit a volit rok 2033, neboť je to čistě ekonomicky a sociálně nejracionálnější.

Ministr Karel Havlíček v říjnu mluvil o roku 2038, ale pak rozhodnutí nepadlo. Mění se tím něco?

Rozhodnutí chtěl prosadit narychlo a bez podkladů. Myslím, že s tím nesouhlasil ani druhý předseda, ministr

Reklama
Reklama

Brabec.

Kde se vzal jako výchozí bod právě rok 2038?

Žádný technický důvod neznám. Možná šlo o to, že na rok 2038 stanovilo svůj uhelný exit Německo a u nás se politicky pracuje s předpokladem, že přece nemá smysl být ambicióznější než Němci. Další častý argument je, že se nelze uhlí vzdát dřív, než poběží nový reaktor v Dukovanech. Kdyby vláda připustila, že o konci uhlí lze uvažovat dřív, ztratila by pro Dukovany jeden z argumentů. Jinak je ale rok 2038 určen spíš náhodně. Kvůli tomu, že státní podnik ČEPS zpracoval model do roku 2038 a k němu se pak rozpracovaly varianty o pět let dříve a později. Proto je varianta 2038 chápána jako střední. Předpokládám, že řadě lidí v komisi vyhovuje. Já ale budu pro variantu 2033 a rozhodně neberu vývoj tak, že by bylo rozhodnuto.

Mohla by se komise shodnout na roku 2043?

Shodnout určitě ne. A doufám, že tak šílený návrh nemá šanci získat většinu. Je vcelku jasné, že po roce 2040 už uhlí jako palivo neobstojí ekonomicky. Zástupci uhelných firem v komisi sice tvrdí, že uhlí tu bude muset být déle, ale já to beru spíš tak, že si připravují půdu, aby v případě dřívějšího termínu vyrukovali na stát s požadavky na kompenzace. To si myslím uvědomují i ministři.

Arcelor Mittal, znečištění vzduchu, Ostrava, 27.2.2019
Ostravsko; ilustrační foto • Autor: Michaela Danelová

Podle vás lze opustit uhlí už v roce 2030?

Ano. My jako Hnutí DUHA – a nejen my, čím dál více se to ukazuje jako ekonomicky optimální – jsme přesvědčeni, že rok 2030 lze brát pro uhlí jako konečný. Ve výrobě tepla s tím nyní počítá i nová strategie ministerstva průmyslu představená v září. A podle nás je to možné i ve výrobě elektřiny. To ukázala už dřívější modelování – z hlediska stability elektrárenské sítě a zabezpečení dodávek je možné se v roce 2030 bez uhlí obejít. Zároveň je to dost bezpečně vzdálená doba na to, abychom se na takový scénář mohli připravit, pokud bychom ho brali vážně. Je to rozhodně realističtější a bezpečnější scénář než rok 2038.

Pro stoupence konvenčního přístupu je bezpečnější méně tlačit na pilu. Dřívější scénáře berou naopak jako moc riskantní. Má to svoji logiku, nemyslíte?

Já také považuji energetickou bezpečnost za velmi důležitou. Ale myslím, že dnes je to už přesně opačně. Počítat s tím, že uhlí bude poskytovat energii v době, kdy už tomu tak nejspíš nebude, energetickou bezpečnost ohrožuje. Čím pozdější termín, tím je nepoužitelnost uhlí pravděpodobnější.

Lze se podle vás obejít po roce 2030 bez uhlí a zároveň bez nového jaderného bloku v Dukovanech?

Plány na výstavbu nového jaderného reaktoru nijak neřeší náhradu uhlí. Reaktor, pokud se opravdu bude stavět, by začal dodávat elektřinu v roce 2040. Uhlí musí skončit mnohem dříve, kolem roku 2030 nebo jen o něco málo později. Jak z důvodu ochrany klimatu, tak z ekonomických důvodů. Neudržíme uhlí do doby spuštění nového jádra, rozhodně ne v současném rozsahu. Pátý reaktor v Dukovanech by navíc vyrobil méně elektřiny, než kolik mohou vyrobit nové obnovitelné zdroje, které lze postavit už do roku 2030, tedy o deset let dříve. Již dnes jsou obnovitelné zdroje levnější než jaderné a tento rozdíl se do roku 2040 ještě výrazně prohloubí. Pokud budeme soustředit kapacity a peníze na jádro, tak se zpomalí rozvoj obnovitelných zdrojů - a v roce 2040 budeme schopni vyrobit méně elektřiny a zaplatíme více. Navíc je tu otázka, zda budeme splácet spuštěný reaktor nebo nedokončenou zakonzervovanou stavbu.

Greenpeace - ČEZ
Jedna z aktivistek si na valné hromadě ČEZ oblékla kostým uhlí • Autor: Milan Jaroš

Co když někdo hájí nové jádro jako náhradu bloků, které bude dříve či později třeba v Dukovanech odpojit kvůli stáří? V tomto pojetí se novým jádrem nahradí staré jádro, nikoli uhlí. Vážně dokážeme nahradit výpadek uhlí a Dukovan jen z obnovitelných zdrojů? A pokud si pomůžeme plynem, což by nejspíš bez jádra bylo třeba ve velkém rozsahu, jak to jde dohromady s cílem být uhlíkově neutrální do roku 2050?

Jen redukcí vývozu a obnovitelnými zdroji uhlí do roku 2030 určitě nenahradíme. Svoji roli sehraje i zemní plyn. Ale ideálně tak, že půjde o elektřinu z tepláren, které přejdou z uhlí na plyn, a o zdroje, které budou vykrývat špičky spotřeby v době nízké produkce z obnovitelných zdrojů. Německo s tím počítá také a uhlíkové neutrality chce dosáhnout tak, že zemní plyn bude postupně nahrazovat bioplynem, syntetickým metanem a vodíkem z obnovitelných zdrojů.

Pokud jde o elektrárny, očekáváte tedy tlak na oddálení konce uhlí až na rok 2038? Což ale považujete za chybu…

Chyba by to rozhodně byla. Šlo by o čistou spekulaci či snahu konzervovat českou uhelnou energetiku uprostřed velkých změn na globální i evropské úrovni.

Na začátku jste zmiňoval útlumovou křivku. Podle vás je možné, že se na ní komise neshodne? Že řekne jen cílové datum a už nepůjde do detailů, jak se k cíli dopracovat?

Plán je asi pracovat na dodatečných podkladech po rozhodnutí. Nejen na útlumové křivce, ale také na sociálních a ekonomických dopadech útlumu uhlí a na návrzích sociálních řešení. Považoval bych za lepší, aby napřed byly tyto podklady, a pak až se rozhodlo. Každopádně budu chtít, aby součástí rozhodnutí bylo - kromě roku 2033 – i doporučení, aby stát pomohl uhelným krajům a zaměstnancům uhelného průmyslu.

Vy také tvrdíte, že je možné odpojit největší uhelný zdroj – Počerady – už příští rok?

První na řadě mají být dle komisí schváleného kritéria ty nejplýtvavější zdroje. Úplně nejhůř je na tom uhelná elektrárna Počerady, která je zároveň největší v zemi. Vzhledem k vývozu elektřiny by se dala zavřít už příští rok. Pak by měly následovat elektrárny Mělník III, Dětmarovice, Tisová II a Chvaletice. Ke konci seznamu jsou renovované zdroje a zdroje využívající větší podíl „odpadního“ tepla jako Ledvice či Kladno. Ty se dají odstavit v roce 2029.

Elektrárna Chvaletice
Elektrárna Chvaletice; ilustrační foto • Autor: Matěj Stránský

Pokud by stát tlačil na zavření Počerad tak brzy, jak by do toho zapadalo rozhodnutí firmy ČEZ prodat Počerady firmě Pavla Tykače právě na přelomu letošního a příštího roku?

Z pohledu nového majitele je to jistě nepříjemná představa. Ale uhelná komise nemůže kopírovat přání a zájmy uhelných firem. To by její existence vůbec nedávala smysl.

Existuje i názor, že váš tlak na stanovení brzkého direktivního termínu se státu paradoxně vymstí. Provozovatelé nejstarších, málo efektivních elektráren, jako jsou právě Počerady,  podle tohoto názoru budou muset v dohledné době tyto zdroje stejně vypnout, protože poroste cena emisních povolenek a provoz se jim nevyplatí. Když jim to ale stát nařídí, budou mít navíc nárok na kompenzace.

Já jsem přesvědčen, že by se státu, krajům a zaměstnancům v uhelném průmyslu vymstilo mnohem víc, pokud bychom připustili divoký útlum uhlí.

Kromě elektráren je potřeba vyřešit ještě pálení uhlí v teplárnách. Tam jste i vy dřív počítali s útlumem až po roce 2030, ale i to se mění, je to tak?

Ano, u tepláren jde často o kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, což je energeticky účinnější. Navíc funkční teplárny mají i sociální význam kvůli dodávkám tepla. I pro výrobu tepla bude však uhlí časem moc drahé. Přinejmenším u velkých zdrojů, které musejí kupovat emisní povolenky, jejichž cena postupně roste. Nové je to, že nyní se otvírá prostor zachytit nejrůznější podporu na jejich přeměnu. Toto okno financované penězi EU se během několika let zavře. Tomu odpovídá i nedávný plán ministerstva průmyslu, že unijní zdroje půjdou právě na transformaci tepláren a že velkovýroba tepla z uhlí do deseti let zanikne.

Dává vám tento ministerský plán smysl?

Udržet velké uhelné teplárny v chodu po roce 2030 tak jako tak nepůjde. Leda formou nějaké podpory, třeba dalších povolenek zdarma. To mi ale v rámci EU už přijde nerealizovatelné. Riziko je, že se nyní s veřejnou podporou postaví stejně velké moderní zdroje na plyn, což je ale také fosilní zdroj, a jejich útlum pak bude složitější.

elektrarna pocerady, 4.7.2012
Elektrárna Počerady • Autor: Matěj Stránský

Co tedy radíte?

My razíme uhlíkovou daň, tak aby všechny fosilní zdroje byly zatížené stejně. Nejen ty velké formou povinného nákupu povolenek, které třeba menší kotelny neplatí. To dnes vede k odpojování od centrálního vytápění, což je po všech stránkách kontraproduktivní. Vláda nevykazuje žádnou vůli takto postupovat. Zelenou má jiný, již zmíněný plán na dotovaný přechod od uhlí k jiným zdrojům. A zdá se, že i teplárny na něj najíždějí. Změna paliva na plyn a na biomasu je v tuto chvíli jediné východisko, aby se centrální vytápění nerozpadlo. Škoda, že se s tím nezačalo dřív. Kdyby na to bylo patnáct let, byl by větší prostor souběžně snižovat spotřebu a výsledné zdroje lépe optimalizovat a nemuselo se tolik plýtvat cennými palivy.

Tak jako tak – konec uhlí v teplárnách do roku 2030 je tedy podle vás vyřešený?

Vyřešený není, zatím je možná na papíře, který navíc ještě nikdo neviděl. Ale za prvé kvůli rostoucí ceně povolenek a za druhé kvůli dostupnosti dotací na transformaci se to jeví jako logické.

Pokud jde o tak silné tlaky, jsou už dnes někde vidět?

Místy ano. ČEZ v Mělníce opustil projekt na nové uhelné kotle a přechází na plyn. V Trmicích, odkud ČEZ zásobuje Ústí nad Labem, zprovoznil také plynové kotle. I některé menší teplárny takto postupují, třeba ve Strakonicích. Sokolovská uhelná také plánuje útlum uhlí a zásobování Sokolova menšími plynovými zdroji blíž městu.

Je nějak vyřešeno, aby místo větší zdrojů nevznikaly menší jen kvůli tomu, že u výkonu pod 20 megawattů nemusíte platit za povolenky?

Do takových detailů ministerský plán podle mého názoru nejde, alespoň to tak není prezentováno. Rozhodně bych to nepovažoval za vyřešené. To nebezpečí tu je a může to přinést problém, zvlášť pokud povolenka ještě zdraží. Někde ale menší zdroje můžou dávat smysl. Z Mělníka do Prahy je dlouhé vedení, velká teplárna se tam stavěla v jiné době. Dnes by mohlo dávat smysl postavit víc menších zdrojů, pokud by se povedlo je efektivněji umístit. Ale hlavně zároveň hledat maximální úspory. A také využít teplo, které se vyhazuje - například v odpadních vodách, to je celoroční stabilní zdroj zbytkového tepla, které by pomocí tepelných čerpadel mohlo zásobovat podstatnou část Prahy.

Jaderná elektrárna Dukovany
Elektrárna Dukovany • Autor: Matěj Stránský

Kolik teď máme na transformaci energetiky ve všech možných nových EU fondech k dispozici peněz?

Dost to záleží na vývoji ceny emisní povolenky. Modernizační fond, který je z nich největší, bude plněn právě z výnosů emisních povolenek v bohatších státech EU a bude platit rozvoj obnovitelných zdrojů v chudších zemích, jako je Česko. Fond pro spravedlivou transformaci zase bude dávat peníze nejen do energetiky, ale i do dalších potřeb uhelných regionů. Řádově to půjde dohromady do nižších stovek miliard během příštích deseti let.

Zdá se vám, že debata o jejich využití jde správným směrem? Neděláme v plánech na jejich utracení chyby?

Myslím, že správný směr je v tom, že se ze strany hráčů v energetice hodně akcentuje rozvoj obnovitelných zdrojů. Jiná věc je, že zatím je podceňován potenciál komunitní a obecní energetiky. A naopak příliš velké výhody si nárokují provozovatelé fosilních zdrojů. Také mám obavy z efektivního využití peněz z Fondu pro spravedlivou transformaci, kde je větší prostor na spekulace o tom, co je transformace uhelného regionu, kterou by měl stát dotovat. Určitě nevidím důvod platit chemickým továrnám výstavbu plynových kotlů. Chemičky se ovšem na seznam projektů dostat snaží.

Zpátky k uhelné komisi – v jejích orgánech jsou všichni důležití lidé z energetiky. Není jejím pravým smyslem spíš než oddalovat konec uhlí pohlídat si rozdělení peněz na transformaci?

Ano, to může být pro leckoho hlavní motivace. Ale to se od nich na rovinu nedozvíme.

Proč ne?

Uvidíme podle výsledku. Pokud vláda přijme konec uhlí jako závazek a bude chtít, aby se stanovený termín konce dodržel, bude muset přijmout i odpovídající nástroje, aby se kýžený výsledek vynutil. Říct, že si přejeme konec uhlí v roce 2033 nebo 2038 a že budeme doufat, že se to stane samo, to se nebude leckomu líbit. Například krajům nebo provozovatelům těch zdrojů.

Není vládní strategií právě tohle? Počkat si, až uhelné elektrárny vytlačí z trhu čím dál dražší emisní povolenka?

Pokud ano, pak by to bylo dost bezohledné k uhelným krajům a zaměstnancům a zaměstnankyním v uhelném průmyslu. Mnohem lepší je, aby uhelná komise doporučila rok, kdy má nastat konec spalování uhlí, a nástroje, jak se k tomuto cíli dopracovat. Komise už se shodla, že elektrárny se mají odpojovat podle emisní intenzity. Pokud vláda tento postup odsouhlasí, bude muset přijmout i nástroje, aby si ho vynutila. Při postupném odpojování podle emisní intenzity to znamená říct, že od toho a toho roku už ten a ten zdroj není provozovatelný. S tím – myslím - počítají i provozovatelé těch zdrojů.

V jakém smyslu?

Budou hrát hru, že jejich zdroje jsou ekonomicky provozovatelné třeba až do roku 2050 a za předčasné odpojení budou chtít kompenzace. Tak je to nastavené například v Německu. Ale tady kompenzace odmítají zejména předsedové uhelné komise, což považuji za rozumné.

Zdá se, že na tyto kompenzace mají sloužit právě evropské peníze. Nejvíc jich je v takzvaném modernizačním fondu a Komora obnovitelných zdrojů už přišla s upozorněním, že přednostní přístup budou mít držitelé licence na provoz energetických zdrojů. Tedy takzvaní energetičtí veteráni, kteří dnes vyrábějí z fosilních zdrojů a mají o toto podnikání přijít.

Fondy mají sloužit na rozvoj čisté energetiky a transformaci uhelných regionů, neměly by být exkluzivně vázány na to, že někdo nějaký zdroj zavírá. Nové zdroje s podporou evropských peněz nechť staví ten, kdo to bude umět nejlépe a nejlevněji. A speciální podmínky a vyčleněné peníze ať mají obce a energetické komunity. Pro ty, kdo nyní provozují uhelné zdroje, to samozřejmě lze brát i jako kompenzaci, pokud investují zpět do čisté energetiky a postižených regionů. Nemůže jít o finanční kompenzace, které odtečou vlastníkům odpojovaných elektráren třeba někam na Kypr.

Přijde vám to fér? Dát evropské peníze přednostně těm, kdo už dnes nějaké zdroje mají a musí je odpojovat? Na jednu stranu to vypadá strategie jako zabít dvě mouchy jednou ranou – staré zdroje se odpojí a jejich provozovatelé dostanou peníze na nové. Ale na druhou stranu: proč má podporu přednostně dostat ten, kdo už na trhu je?

Myslím, že o peníze mají soutěžit všechny firmy. Speciální podmínky a vyčleněné peníze mají mít hlavně obce a energetické komunity, které prostě nemají takové možnosti a budou realizovat menší projekty, které třeba nejsou tak efektivní, ale mají zase významnější přínos pro místní lidi a místní ekonomiku.

Vidíte tedy jako reálné, že by se komise nebo vláda shodla na konci uhlí už v roce 2030, jak to doporučujete vy?

Vzhledem k tomu, co bylo testováno, vidím jako maximum možného rok 2033. Pro nás je to nejzazší kompromis.

Jak by šlo postupovat, aby to bylo dřív? Z čeho elektřinu a teplo vyrábět?

Jednak počítáme s větším rozvojem obnovitelných zdrojů – je spočítáno, že v Česku lze zvýšit výrobu oproti dnešku minimálně na dvojnásobek do roku 2030 a samozřejmě dál zvyšovat až na pětinásobek do roku 2050. Dále lze počítat s dřívějším přechodem uhelných zdrojů na plyn a nástupem většího počtu malých plynových zdrojů pro kogenerační výrobu tepla a elektřiny. Pokud zároveň přestaneme elektřinu vyvážet a využijeme potenciálu pro úspory ve spotřebě, můžeme se bez uhelných elektráren obejít už v roce 2030.

Kolik by to stálo?

Naše analýzy se zatím soustředily na to, zda je to technicky možné z hlediska stability elektrárenské sítě. Ekonomický pohled představila nedávno konzultační společnost Bloomberg společně pro Česko, Polsko, Rumunsko a Bulharsko. Sama otázka, kolik to bude stát, nemá úplně smysluplnou odpověď. Do energetiky bude potřeba investovat a provoz zdrojů bude něco stát v každém případě. Takže musíme porovnávat, co je ekonomicky optimální. A ekonomové z Bloomergu spočetli, že už v situaci zvýšení emisního cíle EU – tedy ve scénáři, kdy by emise měly do roku 2030 klesnout ne o 40, ale o 50 procent pod úroveň roku 1990 – je ekonomicky výhodné odstavit uhelné zdroje do roku 2030, a naopak co nejvíce rozvíjet zdroje obnovitelné. Stát má tendenci u obnovitelných zdrojů náklady přeceňovat a odvozovat je od dosavadní výše podpory, která je kvůli chybným rozhodnutím z minula zbytečně drahá. Dnes jsou investiční i provozní náklady na zelené zdroje mnohem nižší. Navíc je tu příležitost čerpat z unijních fondů a velkou část transformačních nákladů zaplatit z nich. A pak je potřeba si uvědomit, že investice do obnovitelných zdrojů nejsou peníze vyhozené z okna, ale stimul pro ekonomiku, stejně jako v jiných oblastech. A investice do infrastruktury je přece to, po čem politici volají.

Je ale jasné, že čistší energetika bude dražší než ta stávající? A pokud ano, není pak pomalejší postup legitimní z ekonomických důvodů?

Porovnávat budoucí ceny s těmi dnešními moc nemá smysl. V dnešních cenách nejsou zahrnuté dopady na zdraví, horší kvalitu ovzduší nebo poškozování klimatu. Ano, fosilní paliva jsou levná – ale asi tak, jako když ušetřím v obchodě za rohlíky díky tomu, že polovinu z nich ukradnu. Nikdo nepočítá s tím, že by elektřina nezdražila – viz příklad nový zákon o podpoře jaderného zdroje. Obnovitelné zdroje naopak zlevňují. Transformace se dá zvládnout a lze při ní postupovat ekonomicky. I z hlediska klimatické změny už je spočítané, že náklady na transformaci vyjdou levněji než případné budoucí škody, pokud bychom nedělali nic.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte