S liberály to nevyšlo, vracíme se k zaměstnancům

Hned navečer prvního ze dvou dní volebního sjezdu měli sociální demokraté jasno, kdo je povede. Ze tří kandidátů - Jana Hamáčka, Tomáše Petříčka a Kateřiny Valachové - zvolili toho prvního, aby byl dál jejich předsedou a zkusil je dostat do sněmovny. I druhý muž partaje je stejný jako dosud: prvním místopředsedou zvolili radní poslance Romana Onderku, bývalého brněnského primátora.

Se sociální demokracií to podle průzkumů nevypadá dobře, nemá moc voličů. Teď na sjezdu jste si o tom popovídali: co jste vymysleli?

To není o popovídání a vymýšlení, my jsme si hlavně potřebovali vyříkat, kterým směrem sociální demokracie půjde. To znamená: jestli se vrátí ke svým voličům, ke svému jádru z období, kdy sociální demokracie vznikla. Nebo jestli bude hledat něco nového.

A jak to dopadlo?

Můj názor i názor předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka je, že pro nás jsou prioritou zaměstnanci České republiky. To jsou čtyři miliony voličů - a ti si zaslouží, abychom pro ně nadále pracovali. Prioritou jsou senioři, lidé, kteří jsou bez zaměstnání, kteří žijí v podmínkách, jaké si někteří lidé ze střední třídy a lidé bohatí neumí mnohdy ani představit. Tihle lidé, to je naše priorita.

Takže jste se rozhodli pro „jádro“ voličů - už žádné „rozkročování“ do širší společnosti?

Ten pokus tady už byl. Minulý předseda Bohuslav Sobotka začal hledat nové voliče sociální demokracie, rozkročil se a začal hledat liberály. Byl předsedou strany sedm let. Když se jím stal, měla sociální demokracie nějakých 22 procent. Po sedmi letech měla sedm celé tři procenta. Tak si to spočítejme: to je minus dvě procenta ročně. Takže se ukázalo, že to byla špatná cesta. Sociální demokracie musí obhajovat ty, z kterých vznikla. Zaměstnance, lidi práce, seniory a ty, kteří neměli druhou šanci.

Zaměstnanec je také akademik nebo primář v nemocnici, i liberálové jsou zaměstnanci, co přesně pro vás znamená „zaměstnanec“ a „člověk práce“?

To rád vysvětlím. V České republice máme mladé a chytré, máme lidi, kteří jsou úspěšní. A sociální demokracie je i pro všechny ostatní. Sociální demokracie nerozlišuje lidi, kteří pracují ve fabrice a v obchodě, ale v prvé řadě by měla obhajovat ty, kteří jsou nízkopříjmoví.

Co pro ně chcete udělat?

V České republice je největší zdanění práce v rámci Evropy. Nejvíce je zdaněn ten, kdo vytváří hodnotu. Základním předpokladem tržního mechanismu je, že máme podnikatele, byznysmena, který dává pracovní příležitosti. A tím jeho nástrojem jsou zaměstnanci. Jeden bez druhého neznamenají nic. A my jsme přesvědčeni, že pozice zaměstnance musí být vždy důstojná. A jestli se mě někdo zeptá proč, tak je to strašně jednoduché. V České republice je státní rozpočet zhruba 1,5 bilionu a na daních odvedou zaměstnanci v České republice 1,1 bilionu korun. Dnes, v období pandemie, podporujeme firmy, živnostníky, osoby samostatně výdělečně činné, sportovce, kulturu – což je správně, protože tady máme nestandardní situaci. Ale chci, aby si všichni uvědomili, že je podporujeme z peněz zaměstnanců České republiky.

Celé to zní trochu jako konec spolupráce se Stranou zelených - ta byla oním „rozkročením“ a rozšířením vaší nabídky odborně o environmentální témata. Zkrachuje tedy?

Já doufám, že ne. Je potřeba si uvědomit, že je to vždy o vzájemném respektu a vzájemné výhodnosti. To nemyslím ve zlém, s tou výhodností. Ale jestliže máme Stranu zelených, která v Ústeckém kraji kandidovala se silně pravicovou TOP 09, tak není možné, aby spolupracovala s ČSSD. Nebo v Plzeňském, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji, kde mají sociální demokracie a zelení problém kvůli některým projektům - ať už je to otázka životního prostředí či dopravních staveb. Tam ta spolupráce není úplně to pravé. Na druhou stranu jsou kraje, kde může prospět…

Takže co?

Jak vyplynulo z debaty na sjezdu a hlavně jak to řekl i Jan Hamáček, sociální demokracie by měla otevřít kandidátky a dát prostor lidem, kteří sdílejí stejné hodnoty jako sociální demokraté. Takže významným osobnostem, které mají levicový přístup k životu a které dokáží obohatit nejen společnost, ale hlavně naši stranu. To znamená, že bude záležet na jednotlivých krajích, jaké osobnosti se objeví na jejich kandidátkách. A je úplně jedno, jestli to budou členové Strany zelených, odboráři nebo ty významné levicové osobnosti.

Váš sok v klání o prvního místopředsedu Břetislav Štefan - také z Brna jako vy - je k možnosti spolupráce se zelenými skeptický, že o ni není u členů sociální demokracie na jihu Moravy zájem. Jak to tedy konkrétně v Brně vypadá, na co naráží?

V Brně je problém se Stranou zelených v tom, že dlouho odmítala projekt, který ČSSD prosazovala - a to odsun brněnského nádraží, respektive železničního uzlu. Měli jsme problém i se silniční infrastrukturou, pokud jde o silnici R43, to byla otázka směřování komunikace. Ale stejně jsme se vždy shodli na základu: že je třeba podporovat železnici jako ekologický druh dopravy a že je třeba udělat silniční komunikaci. Neshodli jsme se ve způsobu. Já jsem jeden z vrcholových politiků za sociální demokracie, který si vyzkoušel koalici se Stranou zelených, když jsem byl primátorem Brna. Sice jsem zešedivěl, ale přežil jsem. A myslím, že jsme dokázali v rámci kompromisů nacházet řešení, která městu prospěla.

Chápu tedy dobře, že jsou se spoluprací problémy, ale vy osobně jste pro to, aby se vaše strany do voleb spojovaly?

Neříkám, že se máme spojovat se Stranou zelených, říkám, že mají být kandidátky otevřené lidem, kteří sdílejí naše hodnoty. A je mi úplně jedno, jestli je to člen Strany zelených nebo odborář. Pokud je to člověk výjimečný a sdílí naše hodnoty, tak by měl mít místo na kandidátce sociální demokracie.

S pokračováním jednání se zelenými se čekalo na váš sjezd. Co jim tedy teď řeknete?

Myslím, že by se mělo v jednáních pokračovat. Ale ne na úrovni centrální generální dohody, nýbrž na úrovni krajů, kde si to rozhodnou. Protože osobní animozity nebo negativní zkušenosti ve vztahu k nějakým projektům či vizím mohou skutečně bránit spolupráci. Zároveň bych nerad, aby zkrachovala spolupráce mezi lidmi, kteří si mohou navzájem prospívat a mohou prospět České republice, jen proto, že se nemají rádi.