Martin Dorazín: Válka proti Ukrajině je do značné míry Putinova osobní msta a půjde tam, kam mu povolíme dojít

Martine, díky, že jsi zavítal do Respektu.

Já moc děkuju za pozvání. Jsem tady rád, protože týdeník Respekt mám rád spousty let. 

Přijel jsi z Oděsy, která je poslední roky tvojí základnou. Řekl bys, že druhým domovem?

Ano. Záměrně říkám, že je Oděsa můj druhý domov, aby si tam člověk nepřipadal jako ve vyhnanství a chtěl by být někde jinde. Jinak se to asi nedá přežít – pro člověka, který není Ukrajinec, ačkoli má k Ukrajině blízko. Tak proto tomu říkám druhý domov a mám ho moc rád.

Co všechno stíháš, když přijedeš do Česka? Spíš pracovní záležitosti, nebo přijíždíš, protože si potřebuješ vydechnout?

Vydechnout ne. Já si vydechnu, až se vrátím do toho druhého domova, kde mám takový svůj řád a všechno má své místo a je to zaběhané. A tam je i odpočinek. Je tam moře a krásná architektura, muzea a koncerty. I za války se tyto akce pořádají. Tam já odpočívám, ačkoli se to může zdát divné. Tady jsou to takové služební a technické záležitosti, setkání s vedením redakce, kamarádi, které jsem dlouho neviděl… Takže je to volno, ale pracovní.

Do jaké míry z Oděsy sleduješ, co se v Česku děje kolem veřejnoprávních médií?

Já to nemůžu nesledovat, protože, jak sama víš, člověk, který stráví v rozhlase nebo televizi spoustu let, tak má ty instituce rád. Oděsa je teď momentálně můj druhý domov, ale rádio je také domov. Prostě ta budova, ta atmosféra, ti lidé, ta tradice Českého rozhlasu a vysílání…