Lidé ušetřili bilion a teď si chtějí užít, proto ceny tak rychle rostou

Spotřebitelské ceny v Česku prudce rostou. Zdražuje všechno: od pohonných hmot přes energie až po potraviny. Český statistický úřad v úterý informoval, že inflace, tedy růst spotřebitelských cen, dosáhl v červenci hodnoty 3,4 procenta, což je nevyšší hodnota za poslední rok. Příčin růstu cen je několik, přičemž tou hlavní je zadržená spotřeba lidí, kteří chtějí utrácet peníze nastřádané během pandemie. „V loňském roce jsme si tady naspořili zhruba o bilion víc, než bychom našetřili, kdyby nebyla pandemie. Lidé si část těch naspořených peněz teď chtějí užít, chtějí si po pandemii spravit náladu, utrácí ve velkém. Děje se to všude po světě, Česko nevyjímaje,“ říká ekonom z poradenské společnosti Deloitte David Marek. Podle Marka je zároveň česká ekonomika v dobré kondici, pandemií prošla překvapivě dobře a vyhlídky na recesi se nenaplnily. „Do jisté míry mě to překvapilo. Ukázalo se, že lidé a ekonomika jsou pružní a dokázali se po prvním šoku a lockdownech přizpůsobit,“ říká Marek.

V úterý vyšla nová zpráva o tom, že inflace dosáhla v červenci meziročního růstu 3,4 procenta. To je hodnota, která říká, že ceny rostou nejrychleji za poslední rok. Co je příčinou tohoto růstu?

Je tou souhra více faktorů. Na jedné straně zdražují klíčové komodity, suroviny a materiály ve světě, protože po nich roste poptávka. Typickým příkladem jsou energetické komodity jako uhlí, zemní plyn, ropa a následně elektřina a pohonné hmoty. To je jeden z klíčových faktorů. Druhý důvod potom je silná poptávka po zboží všeho druhu jak doma, tak v zahraničí. Během pandemie se nahromadila velká suma úspor, která se teď hrne do ekonomiky. Lidé si část těch naspořených peněz teď chtějí užít, chtějí si po pandemii spravit náladu, utrácí ve velkém. Děje se to všude po světě, Česko nevyjímaje. Třetí důležitý faktor je, že se začaly zadrhávat některé důležité výrobní a dodavatelské řetězce. Teď například nákaza covidem zastavila několik továren na oblečení ve Vietnamu, bez kterých se neobejdou značky jako Nike, Adidas a podobně. Podobný případ jsou polovodičové čipy, které se vyrábí jen v několika málo továrnách na světě a ty mají také určité výrobní probélmy. V Koreji bylo sucho, nebyl dostatek vody, aby se mohly chladit výrobní závody, kde se tyto čipy vyrábí, takže dodávky vázly. Stejně tak došlo k výpadku některých litých stavebních materiálů a tedy omezení na straně nabídky. Všechno se to sešlo tak, že to vyústilo v růst inflace všude po světě.

Čím je daná rostoucí cena energetických surovin, kterou jste zmínil?

Ta je daná hlavně rostoucí poptávkou, za kterou stojí zejména Čína a Spojené státy. Obě země prošly pandemií z ekonomického hlediska relativně dobře. Teď navíc obě dvě ekonomiky těží z výrazné fiskální i měnové stimulace, což vede k rychlému růstu průmyslu i dalších odvětví. To všechno potřebuje být poháněno energiemi, což se projevuje rychlým růstem cen energetických komodit. Ten hopodářský růst je možná až přestimulovaný.

Česká národní banka (ČNB) se snaží a bude se snažit inflaci zchladit zvyšováním úrokových sazeb. Pomůže to, vzhledem tomu, že příčiny inflace jsou často mimo republiku, tedy mimo kontrolu ČNB?

Můžeme se na inflaci podívat tak, jako by měla tři složky. Jednou je zahraniční inflace, kterou si dovážíme ze zahraničí, pak je tu inflace, kterou generuje domácí poptávka a třetí část jsou inflační očekávání, což jsou taková ta sebenaplňující se proroctví. S tou první, dovezenou inflací v podobě rostoucích cen energií a komodit, s tím opravdu ČNB nic nenadělá. Jediné, co může, je, že zvyšovat úrokové sazby a posilovat tím kurz koruny a tím aspoň trochu brzdit korunový nárůst cen těchto dovážených komodit a materiálů. Je to však jen mírná brzda, určitě to nedokáže dovezenou inflaci zcela zastavit.

Co ty další složky?

S tou druhou složkou, s inflací, kterou vytváří domácí ekonomika, s tou už si ČNB poradit může. Jak jste zmiňoval, byla vydána inflace za červenec a kdybyste se podíval na rozklad, který publikuje ČNB, tak ta klíčová položka je tzv. jádrová inflace nezahrnující ceny potravin a energií, protože ty jsou hodně proměnlivé. Jádrová inflace dává nejlepší informaci o tom, jakou inflaci vytváří růst domácí ekonomiky. Jádrová inflace je nyní nejvyšší za posledních 17 let a činí 3,8 procenta. Pokud jsme se bavili o té odložené spotřebě, světově je to obří balík peněz, zhruba 6 procent globálního HDP. V domácím měřítku to platí úplně stejně. V roce 2019 se celková aktiva domácností zvýšila zhruba o 700 miliard korun, loni ovšem o 1,7 bilionu korun. To znamená, že v loňském roce jsme si tady naspořili zhruba o bilion víc, než bychom si našetřili, kdyby nebyla pandemie. Hodně z toho skončila na bankovních účtech, část v nemovitostech, část na finančínch trzích. Tato odložená spotřeba je u nás teď poměrně velká, pomáhá růst maloobchodním tržbám, je to vidět na spotřebě domácností a generuje to právě výraznou inflaci, o které se bavíme. A tady je zásah ČNB naprosto na místě. Pokud bude razantně zvyšovat úrokové sazby, možná aspoň část lidí odradí od toho, aby ty nasyslené peníze vybrali z bankovních účtů a začali utrácet. A třeba si řeknou, že je tam raději nechají, když úroky už nejsou tak marné, jak bývaly. Od toho je měnová politika.

Jak myslíte, že inflace ještě poroste? ČNB řekla, že bude atakovat 4 procenta. Bude to i víc?

Zatím by to nemělo hrozit. Jak jsme se bavili o jednom faktoru na straně nabídky, tak ty budou doufejme dočasného charakteru. Výrobních a přepravních kapacit bude tedy snad postupně přibývat. Na straně poptávky je objem naspořených peněz skutečně velký a ještě asi bude tlačit nějakou dobu na inflaci. Inflace se může držet delší dobu vyšší, než jsme byli zvyklí, ale snad by nemusela být vyšší než čtyři, pět procent. Spíš čekám, že se bude držet mezi třemi a čtyřmi procenty.

Kombinace nízkých úroků a rostoucí inflace vedla k tomu, že si lidé kupovali nemovitosti, aby hodnotu svých peněz uložili do cihel. Díky tomu cena nemovitostí loni i letos rostly nejrychleji v novodobé historii. Bude rostoucí inflace vést k další vlně nákupů bytů, když hypotéky kvůli zvyšování úrokových sazeb zdraží?

To by mělo být právě smyslem zvyšování úrokových sazeb ze strany ČNB, které právě provedla a bude dál provádět. Opravdu by to mělo zchladit nejen spotřebitelskou poptávku, ale i tu investiční po bytech. Ta bude patrně citlivější proto, že tam úrokové sazby hrají důležitou roli. Hodně nemovitostí je totiž financováno dluhově přes hypotéky. Když budou hypotéky dražší, mohlo by to trh trochu zchladit.

Co je v takovéto situaci rozumný způsob, kam uložit peníze, když roste inflace i úrokové sazby?

Univerzální rada je diverzifikovat. Každé z investičínch aktiv je trochu jinak citlivé na inflaci a vývoj úrokových sazeb. Takže něco mít uložené v podílovém fondu, který má část v akciích a dluhopisech, část mít v bankovních produktech. Každé z těch finančních aktiv má svá rizika. Jediná rada je diverzifikace.

Méně movitá část společnosti, která si nemůže dovolit ani investice do podílových fondů ani do nemovitostí, pocítí inflaci nejvíc. Budou víc platit na benzínkách, v obchodech a na účtech za energie. Současná inflace a zdražování je navíc téma, kterou hodně zvedají média. Myslíte, že v této vyhrocené předvolební atmosféře může růst cen ovlivnit politické rozhodování lidí?

Může se stát, že se toho někdo chopí, ale spíš to bude sekundární téma. Nemyslím, že by to bylo leitmotivem voleb. Inflace tří procent není z historického pohledu žádné drama. Byli jsme zvyklí na podstatně vyšší čísla v 90. letech minulého století a přežili jsme to, aniž by to způsobilo politické převraty. Tři procenta, navíc přechodně, není žádné velké drama. Tempo růstu mezd zřejmě bude vyšší, takže většině obyvatelstva by neměla klesat životní úroveň. Nevěřím, že to bude společenské a politické téma.

Loni touto dobou vzhledem k pandemii byly ekonomické předpovědi analytiků dost pesimistické, mluvilo se o přchodu postpandemické recese. Teď se ale zdá, že se tyto pesimistické předpovědi nenaplnily. Čím to? A překvapilo vás to, jak se svět z pandemie rychle vzmapatoval?

Do jisté míry mě to překvapilo. Ukázalo se, že lidé a ekonomika jsou pružní a dokázali se po prvním šoku a lockdownech přizpůsobit. Řada firem najela na formy hybridního zaměstnávání, kdy se část práce vykonává z domova a část v kanceláři a podobně. Firmy a lidé se naučili fungovat i během pandemie. Při druhých  dalších vlnách už se ekonomiky nezavíraly, což byl další důležitý faktor. Ve střední Evropě i na Západě byla odvětví výroby a služeb podstatně méně dotčená a proto jsou ekonomické dopady pandemie limitované.

Často tu zaznívaly argumenty, že vládní programy na udržení zaměstnanosti zbytečně udržovaly při životě neživotaschopné podniky. Neukazuje ale momentální velký ekonomický návrat po pandemii pravý opak, tedy že tyto vládní programy pomohly udržet firmy na nohou a teď se proto ekonomice daří?

Projít pandemií šlo dvěma cestami, z nichž jednu ukázaly Spojené státy a druhou Evropa. Obě tyto cesty jsou vidět na grafech nezaměstnanosti. V USA programy typu kurzarbeit nemají a nezaměstnanost vystřelila z měsíce na měsíc velmi výrazně a pak zase velmi rychle klesala. V Evropě, která má podstatně silnější sociální politiky, v řadě zemí včetně Česka byl zaveden kurzarbeit a nárůst nezaměstnanosti tu prostě nebyl, protože jsme ho zachytili těmito programy. A teď se ukazuje, že v našem případě to není o tom, že bychom pomocí těchto programů živili nějaké slabé firmy. Naopak, na trhu se projevuje nedostatek pracovních sil, respektive přebytek poptávky ze strany firem po práci než je nabídka na straně lidí, takže nějaké komplikace pro naši ekonomiku kvůli kurzarbeitu rozhodně nehrozí.

Myslíte, že ten ekonomický růst bude pokračovat, nebo ho může něco ohrozit?

Pandemii stále nemáme pod kontrolou, jsou tu různé varianty a mutace viru, které jsou různě silné, nicméně naučili jsme se s pandemií žít a kdyby přišla nějaká nová restriktivní opatření ze strany vlády, tak firmy jsou na to už velmi dobře připraveny a následky by byly ještě menší než během letošního jarního lockdownu. Pak jsou tady pro nás negativní dopady cen materiálů ve světě. Česko je čistý price-taker, tedy příjemce cen. Když české rafinérie nakupují ropu, jsou tak malý hráč, že cenu neovlivní. Tyto narůstající ceny komodit a materiálů ve světě můžou přibrzdit růst české ekonomiky. Buďto tak, že si to firmy vezmou na svá bedra a budou jim chybět peníze na další investice, anebo to promítnou do finálních cen pro koncové zákazníky a s rostoucími cenami to může mít negativní dopad i na poptávku.