0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Rozhovory4. 11. 202210 minut

Houstone, máme problém – aspoň na tom panuje shoda

S šéfem Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem o zrádném životě na dluh a receptech NERV

Autor: Václav Vašků

Česko se pohybuje se svým státním dluhem v rizikovém terénu. Situace se poslední roky povážlivě zhoršuje, ale nebezpečí opravdového nárazu se pořád jeví hodně vzdáleně. A tak nikdo není nucen cokoli řešit. Nový rozpočtový manuál Národní ekonomické rady vlády (NERV) nedopadá kvůli tomu u politiků na úplně úrodnou půdu, hlavně v návrzích týkajících se návratu daní na úroveň před pandemií. Jiné rady NERV se ale možná nakonec přece jen uchytí. „Příští rok se otevře krátké okno, to bude hodina pravdy,“ říká k potenciálnímu použití čerstvě dokončeného seznamu návrhů jeho hlavní garant, člen NERV, předseda Národní rozpočtové rady a bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl.

Jak by šlo výstižně shrnout, v čem je teď náš problém s rozpočtem a proč je třeba ho řešit?

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

To už padlo víckrát, takže se asi budu opakovat. Základní problém České republiky ve vztahu k veřejným rozpočtům je to, čemu se říká strukturální schodek. Máme tu systémový nesoulad mezi příjmy a výdaji veřejného sektoru, ať panují dobré, nebo zlé časy. Podobně jako když rodina nevyjde s penězi a musí si půjčovat i na běžné výdaje. Strukturální schodek máme bez ohledu na to, že je momentálně válka a že je potřeba řešit mimořádné věci. My ho odhadujeme zhruba na tři procenta hrubého domácího produktu, tedy nyní přes 200 miliard korun. Tento rozdíl v rozpočtu zůstává každý rok. Hodně se zvedl v době covidu, kdy jsme na jedné straně zvyšovali výdaje a na straně druhé snižovali daně. A pokračujeme v tom bohužel salámovou metodou dál. Po drobných kouscích ten salám ukrajujeme, a tím se ten problém nejenže neřeší, ale dál zhoršuje. Jde o dlouhodobý problém a náš materiál se snaží dávat podněty, jak ho řešit.

Jak materiál vlastně vznikl? Šlo primárně o poptávku ze strany vlády, anebo spíš o iniciativu ekonomů v NERV znepokojených stávající situací?

Bylo to v půlce cesty. Ekonomicky řečeno – existovala poptávka i nabídka.

Vláda ve sněmovně; ilustrační foto • Autor: ČTK / Kamaryt Michal
Vláda ve sněmovně; ilustrační foto • Autor: ČTK / Kamaryt Michal

Jak nejlépe shrnout, co by se podle vás mělo dělat?

Navrhli jsme 28 možných opatření. Kdybych měl shrnout podstatu, tak v NERV je široká, dá se asi říct drtivá shoda, že problém nelze vyřešit buď jen na příjmové, nebo jen výdajové straně rozpočtu. Je nutné kombinovat zvyšování daní a snižování výdajů, na tom je opravdu konsensus, i když v NERV jsou ekonomové různých světonázorů. Bez zapojení nových rozpočtových příjmů ten problém nelze sprovodit ze světa, byť pro politickou elitu je asi nepříjemné něco takového slyšet.

Ve středu jste svoje názory prezentovali premiérovi a ekonomickým ministrům. Předtím i potom se vesměs vyjadřovali tak, že zvyšování daní nepřipadá v úvahu. Jak jste jejich reakci vnímal vy?

Neslyšeli jsme žádnou sadu dalších nápadů nad rámec našeho seznamu, takže můj dojem je, že jsme náš materiál připravili dobře. Pokrývá vše, co jsme schopni v dané chvíli vymyslet. Dojem číslo dva je, že členové vlády materiál studovali opravdu velmi poctivě. Znali jeho obsah, měli zájem věcně debatovat. Nebyl čas probrat všechna opatření individuálně, ale u některých myšlenek jsem cítil, že je šance, aby se posunuly dál.

Čtěte také: Windfall daň prošla, Křetínský se stěhuje

Premiér Fiala znovu zopakoval, že chce daně zvedat jen do té míry, do jaké jiné daně klesnou. Podobně mluví i další koaliční strany. To je ale s obsahem materiálu i s tím, jak jste ho popsal, v rozporu. Nebo ne?

Ano - a já také neříkám, že bylo vše akceptováno a že vláda bude všech 28 návrhů realizovat. Jen říkám, že panuje shoda ve smyslu „Houstone, máme problém“ a budeme s ním muset dříve či později něco dělat.

Půjde to, když je zvyšování daní tabu?

U některých typů daní, jako jsou poplatky za dobývání nerostných surovin nebo spotřební daně, určitý prostor myslím je. Ale já nejsem ten, kdo by měl interpretovat, jaké budou z našeho materiálu učiněny praktické závěry. To musí udělat politická elita. Já si z dosavadní diskuse beru jen to, co opakuji už několik měsíců. Dostali jsme se do stavu, kdy jakákoli politická reprezentace má extrémně obtížnou situaci, protože voliči očekávají – a politici se podle toho chovají –, že stát bude dál expandovat z hlediska svých služeb, že budou nízké daně a že bude klesat deficit rozpočtu. To jsou tři vzájemně neslučitelné věci a my jsme se jako společnost bohužel během covidu přepnuli do lobotomického módu, že slučitelné jsou. Tento politický problém trvá a teď je tu první poctivý pokus zamyslet se nad tím, co dělat. Jak se říká v Přeletu nad kukaččím hnízdem, aspoň jsme to zkusili. Je tu shoda, že klíčovým okamžikem pro tuto vládu bude návrh rozpočtu na rok 2024. Že je tu krátké období mezi koncem prezidentské volby a přípravou dalšího rozpočtu, kdy bude realisticky možné něco podniknout. Pokud je na něčem takovém shoda, tak to není málo.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), leden 2022  • Autor: ČTK
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), leden 2022 • Autor: ČTK

Mezi daňovými návrhy máte na prvním místě bod, který je i objemově největší, a sice vyšší zdanění příjmů fyzických osob, respektive jeho vrácení na úroveň před zrušením superhrubé mzdy v roce 2019. Tomu se vláda a hlavně ODS, která tuto změnu pomáhala Andreji Babišovi prosadit, brání. Je to chyba?

Debata o rušení superhrubé mzdy je už dvakrát nebo třikrát louhovaný čaj. Snad všichni i my jako Národní rozpočtová rada říkáme léta, že to byla chyba. Na tom není nic nového. Stejně jako když politická elita opakuje, že tento krok zpátky nevezme. O to víc se otvírá otázka, jak výpadek příjmů kompenzovat na straně rozpočtových výdajů – pomalejší valorizací důchodů, posunem důchodového věku, zrušením státní podpory stavebního spoření, přenastavením podpory u penzijního připojištění a tak dále.

Jestli jsou dnešní dluhy mimo jiné výsledkem přepnutí do onoho nového bezstarostného módu, kdy se veřejnost dluhů nebojí, dá se vůbec nějaký krok zpět čekat? Proč ho dělat, když nám život na dluh prochází? Není vidět žádný zjevný negativní dopad, jako byl třeba nedávný náraz v Británii, nic zlého se neděje, kde tedy brát impuls k nepopulárním opatřením, jako je škrtání výdajů nebo zvedání daní?

Ano, to je právě na celé věci nejzrádnější. Protože když ten šok přijde, tak už není prostor pro rozumnou reakci. V Británii takový náraz přišel, podobné drama se nyní odehrává v Maďarsku. To už jsou ty špatné konce. Naše výzvy – za NERV i Národní rozpočtovou radu – jsou tu proto, abychom takovým šokům předešli. Zrádné ale je, že se můžeme opticky cítit daleko od skutečného problému a že nyní od něj nejspíš skutečně vzdáleni jsme. S opravdovými šoky nemáme žádnou zkušenost, a tak vše vypadá strašně snadno. Naše letová výška klesá, padáme rychleji než ostatní, ale pořád jsme bezpečně vysoko. A na rozdíl od nedávných událostí v Británii klesáme souvisle, po drobných, takže pokles není tak nápadný. Ale je velký, srovnatelný s jihem Evropy. Od zemí, jako je Švédsko, Dánsko nebo Nizozemsko, s kterými jsme se dříve srovnávali, jsme se už úplně odpojili. Náš bar, kam se chodilo pro drinky jen jednou za rok na Vánoce za své, je teď poslední tři roky otevřený pořád a na dluh. To je mentální změna posledních tří let. A my v NERV se jí teď snažíme zvrátit.

Bartoš: Někdy jsme měli být důraznější, i když by nás považovali za šílence

Dá se čekat, že někdo zatáhne za knipl včas a preventivně?

Předběžná opatrnost je bohužel v tomto ohledu velmi nevděčná. Pokud se podaří letadlo včas stabilizovat, tak budou všichni říkat, že se nic dramatického nedělo a že se jen dělala zbytečná panika. Když se to nepodaří a narazíme, tak budou ti samí lidé říkat „proč jste nic nedělali“. Velká část populace žádnou prevenci nechce, uvažuje tak, že dluh je relativně nízký. Proto chápu, že je politicky strašně svůdné nic nedělat. Jak říkal sir Humphrey, lidé v demokracii mají právo na vše kašlat a počítat s tím, že to někdo zařídí. My se teď staráme o to, aby lidé mohli na státní finance v uvozovkách kašlat dál.

ČNB
ČNB

Platí, že reálné dopady hodně tlumí centrální banka, která od jara intervenuje ve prospěch koruny, protože si to na rozdíl třeba od Maďarska může díky devizovým rezervám dovolit? Oslabení měny by veřejnost možná probudilo. Není to tak, že ve vašem pomyslném klesajícím letadla promítají centrální bankéři hezký film, díky kterému pasažéři pád nevnímají?

Ano, tak to je. Ale naprosto rozumím tomu, proč to centrální banka dělá. Má obrovský balík rezerv z dřívějšího období, což je naše výhoda. Rezervy používá na to, aby pomáhala koruně, protože sleduje svoje inflační cíle. Předchází tím dodatečným inflačním tlakům.

Se závěry NERV se moc neztotožnila ani opozice, exministryně financí Alena Schillerová reagovala na navrhované zvyšování daní slovy, že není možné „v krizi naložit lidem a firmám ještě víc“. Nemyslíte, že s ohledem na nynější situaci na takovém hodnocení přece jen něco je?

To je ale bohužel uvažování Evropy posledních dvaceti let. Ve špatných časech nelze nic dělat a v dobrých časech to není potřeba. Já to neberu jako návod, ale jako varování. Čekat znamená ten problém jen odkládat. Třeba je to celé obráceně – že v těžkých časech je naopak možné nepříjemné věci prosadit. Zároveň ale musím dodat B, že nikdo neříká, aby erár nepomáhal a nynější šoky nezmírňoval. Jsou tu dočasné výdaje, na ně hledejme dočasné záplaty, to ať se klidně děje, s tím nemá náš materiál nic společného. Jak už jsem říkal, podstata problému je v tom, že veřejné finance nestačí pokrýt ani běžný provoz.

Jaký je váš odhad, co se bude s vašimi doporučeními a státní kasou reálně dít?

Ještě v roce 2021 byla situace taková, že jsme měli opravdu velmi nezodpovědné rozpočtové hospodaření, ale zároveň tu existovala v opozici protiváha, která říkala „bacha, takto nelze dál pokračovat“. Teď je to jiné. Máme vládu, která cítí, jak je bolestivé za knipl zatáhnout, ale opozice je ještě mnohem nezodpovědnější. Svět se v mnohém změnil. Jak říká ministr financí Zbyněk Stanjura, který - myslím - podstatě a proporcím problému dobře rozumí, žádná strana navrhující zvýšení daní se nedostala do parlamentu. Čili buď pojedeme dál, budeme rozdávat peníze a udržovat dojem, že se nic neděje, anebo se dostaneme do momentu, kdy pochopíme, že tento postup dál nebude fungovat.

Co se dá udělat pro to, aby nastala ta druhá možnost?

My jsme teď zkusili naznačit, jak a kde by se za ten knipl dalo zatáhnout. To je naše role, politickou odpověď neznám. Ale mám dojem, že je tu riziko příklonu spíš směrem k té rozpočtově neodpovědné straně. Všude, nejen u nás.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].