Děla a raketové systémy ze Západu samy o sobě situaci na Ukrajině nezvrátí
 
Russian invasion of Ukraine
Ukrajinští vojáci v obrněném transportéru na frontě u Severodoněcka • Autor: Profimedia

Od ruské invaze na Ukrajinu uplynuly čtyři měsíce a po počátečním rychlém postupu ruské armády se konflikt proměnil v pomalou opotřebovávací válku na východě země, kdy ani jedna strana nemá dost sil k provedení rozhodujícího úderu. Tak situaci na frontě vidí bezpečnostní analytik Jan Kofroň z Institutu politologických studií  na FSV UK, který se ozbrojenými konflikty dlouhodobě zabývá. Rusům podle Kofroně chybějí spíše vojáci, zatímco Ukrajina má nedostatek vojenské techniky, především děl a munice. Západ se postupně snaží Ukrajině těžké zbraně dodávat, ale Kofroň varuje před přílišným optimismem, že by děla a raketové systémy z USA, Německa a Francie samy o sobě zvrátily situaci na bojišti.

„Obecně bych byl velmi opatrný na pohled, že je to celé o technologiích. Protože kdyby bylo, tak už by Rusové Ukrajinu ovládli,“ říká s tím, že se na východě Ukrajiny schyluje k vleklému konfliktu, což je stav, který vyhovuje víc Rusku. „Rusko může počítat s tím, že v horizontu několika měsíců zase budeme řešit plyn, v říjnu to bude velká otázka. Dopadne na nás inflace, ve světě zároveň může být problém s jídlem. A Rusové to můžou vnímat tak, že tohle jim poskytne prostor pro vyjednávání,“ vysvětluje Jan Kofroň v rozsáhlém rozhovoru pro Respekt, který se věnuje do hloubky vojenské situaci, ale zároveň si neklade nároky na úplnost a za reálným vývojem událostí (jako je nyní dobytí Severodoněcku) má pochopitelně zpoždění.

Jak byste charakterizoval současnou fázi války na Ukrajině?

Řekl bych, že jsme ve třetí, možná čtvrté fázi. Už to není fáze prvního týdne, kdy byl ruský postup velmi rychlý s maximalistickým cílem dobýt Kyjev. Nejsme ani v další, obranné fázi, ale ani v té, kdy se Rusové stahovali z okolí Kyjeva. Teď jsme se přiblížili klasické vyčerpávací a opotřebovávací válce, kdy je postup na obou stranách velmi pomalý. Jednou za týden se podaří jedné straně získat pár kilometrů, ale nic na to nenavazuje. U Rusů je vidět, že se snaží obklíčit oblast kolem Severodoněcku a Lysyčansku - a možná se jim to podaří, na to asi síly asi pořád mají. Dnes to vypadá, že Severodoněck už je pro Ukrajince definitivně ztracený; možná jsou tam zbývající kapsy odporu, ale jinak je hotovo. Ukazuje se nicméně, že Rusové nemají dost sil na to, aby obklíčili celou oblast Donbasu, což by pro Ukrajinu byl velký problém. Jejich maximálním cílem na dalších pár týdnů bude obklíčit nebo rozvrátit frontu u Lysyčansku, v oblasti za Popasnou. To je asi maximum, čeho můžou dosáhnout. Na druhou stranu u Ukrajinců je vidět, že se na řadě míst dokážou bránit, ale když jdou do protiútoku, ve většině případů uzmou maximálně tři čtyři kilometry, a pak se zastaví. Obě strany jsou hodně vyčerpané. Ruská spíš na straně lidí, kdy se při současném způsobu nasazování sil velmi obtížně hledají lidské rezervy, protože nemůžou libovolně posílat brance. Ukrajina má zase problém v nedostatku těžkých zbraní, zejména dělostřelectva a munice.

Reklama
Reklama

Jan Kofroň
Jan Kofroň • Autor: Petr Horký

Válka zmizela z předních stran médií a z pohledu člověka, který ji sleduje „bokem“, se zdá, že na východní frontě táhnoucí se od Charkova na jih se toho příliš nemění. Ale pak jsou tu apely ukrajinského velení, že jsme naopak v rozhodující fázi, kdy Rusové zintenzivňují útoky a Kyjevu je potřeba pomoct. Jak to tedy je?

To – myslím - pravda není. Rusové síly na intenzifikaci útoků reálně nemají. Pokud neprovedou částečnou mobilizaci nebo nevyhlásí Kyjevu válku, což by znamenalo, že můžou na Ukrajinu poslat zbytky útvarů složených z branců. V zásadě točí jednotky, které tam mají, občas někoho vystřídají, občas přivezou odpočinuté útvary nebo relativně čerstvé jednotky, které se bojů ještě neúčastnily, ale velký mobilizační náběh tu není. Změnilo se ale to, že Rusové postupují mnohem racionálněji vzhledem k tomu, kolik sil mají a v čem mají převahu. Mají převahu v dělostřelectvu, tak ho prostě budou maximálně používat. Ale vyjádření z ukrajinské strany jsou pochopitelná: Zelenskyj bojuje o pozornost, aby dostával dodávky zbraní ze Západu, protože ztráty na ukrajinské straně jsou hodně velké. A kdyby tenhle tok vyschnul, Ukrajina přestane být schopná klást organizovaný odpor.

Kyjev tedy logicky potřebuje udržovat zájem o konflikt.

Musí udržovat zájem a ochotu pomáhat. Ukrajinu letos čeká propad třicet, čtyřicet procent HDP, to jsou šílená čísla. Zároveň s tím, jak dostávají západní techniku, budou víc závislí na munici a náhradních dílech ze Západu. Kdyby tyhle proudy vyschly, tak tahle technika během pár týdnů přestane být provozuschopná, přestanou do ní mít munici, pak by situace byla hodně kritická.

Největší intenzita bojů je teď v Luhanské oblasti v okolí dvojměstí Severodoněck a Lysyčansk. Jsou to poslední dvě velká sídla v oblasti, které ještě částečně drží Kyjev. Podle všeho je ale Rusové dobudou…

Severodoněck už je ztracený, v případě Lysyčansku k dobytí asi taky dojde. Je to spíš otázkou času. Samozřejmě Ukrajinci můžou překvapit, ale spíš si to nemyslím. Upřímně řečeno, z mého pohledu bylo trochu nepochopitelné - a z ukrajinské strany možná i trochu riskantní - snažit se tahle dvě města držet tak dlouho.  Nevím, jestli je to pro ně výhodné při ztrátách, které tam mají. Ale je to samozřejmě spekulace.

QQQ
Situace na Donbase, 22. června 2022, zdroj: The Study of War • Autor: Aktuálně.cz

Proč je tak zoufale drží a co bude znamenat, když o ně přijdou?

Nic. Tipuji, že tam mohl být politický důvod, aby Ukrajinci ukázali, že se svých území jen tak nevzdají. Zároveň je možné, že oblasti těch měst byly relativně výhodné pro obranu a Ukrajinci tam útočníkům dokázali působit velké ztráty. Problém by byl, kdyby se Rusům v oblasti Popasné podařilo probojovat někam na Bachmut a přeříznout zásobovací i ústupové linie mezi Severodoněckem, Lysyčanskem a zázemím, např. Dniprem. Pak by Ukrajině hrozilo, že tam ztratí tři čtyři brigády, to by poměr sil v oblasti mohlo docela radikálně změnit. Ale nemyslím si, že by tohle byla dvě superklíčová města v celkovém konfliktu. Na rozdíl třeba od Slavjansku či Kramatorsku, to jsou velká města. Rusové by v případě jejich zisku mohli říkat, že něčeho podstatného dosáhli, a zakopat se v nich.

V Luhanské oblasti se tedy Rusům částečně daří linii posouvat u Severodoněcku, ale jinde na frontě se nic podobného neděje. Na Donbasu fronta stojí, na jihu u Chersonu se naopak daří postupovat Ukrajincům. Čím to je?

Na Donbasu spolu obě strany válčily několik let, byť intenzita byla v posledních letech malá. Byla tam obranná postavení, jednotky asi měly rozplánované a promyšlené, jak postupovat v případě ruského útoku. Tam by to bylo pro Rusy bylo velmi těžké, takže pokud nemusíte, pak tudy nepůjdete. Když se takhle můžete připravit, udělat si třeba i miniaturní wargaming, jste připraveni čelit útoku mnohem silněji a pohotověji, než když je to úplně nový směr, ze kterého útok nečekáte. Tam jsou šance pro útočníka vždy vyšší.

Proč se Ukrajinci nepřipravovali i v Luhanské oblasti?

Protože se soustředili na oblast Donbasu. Je samozřejmě otázka, jestli Zelenskyj a jeho vedení nepodcenili možnost války. Já myslím, že ano. Část problémů, které dnes mají, plyne z toho, že mobilizovali pozdě. Ale taky je pravda, že to by se pak museli chystat na útok více méně po celé délce hranice. A je pochopitelné, že Donbas byl připraven nejlíp.

A co na jihu, proč se tam Rusům nedaří?

Na jihu má situace dvě roviny. První je, že se Rusům během prvního dne vůbec podařilo dostat za Dněpr. To byl neskutečný výkon. Nevím, co za tím stálo. Ukrajinci spekulují, zda nešlo o sabotáž zevnitř, což ale může být způsob, jak si vysvětlit vlastní neschopnost. Faktem je, že Rusové přešli v Nové Kachovce a v Chersonu mosty přes Dněpr hned první den. Ubránit most přitom není tak těžké, k tomu nepotřebujete tolik sil. Navíc jsou tu úseku dvou set kilometrů jen dva mosty. Jsou velké a nepůjdou jednoduše zničit, jeden tvoří dokonce hráz, ale ubránit je není takový problém. Že se Rusům povedlo dostat za řeku hned první den, byl jejich obrovský úspěch a velké selhání ukrajinské obrany.

War in Severodonetsk, Ukraine - 23 May 2022
Centrum pro distribuci humanitární pomoci, Severodoněck, květen 2022 • Autor: Profimedia

Co to znamená pro dnešní vývoj na jižní frontě?

Rusové se dostali přes řeku a vytvořili si tam docela velký perimetr. Ukrajinci pak sice přešli do protiútoku, už tedy není ohrožen ani Kryvyj Rih, ani Mykolajiv - a spíše jsou to Ukrajinci, kdo teď tlačí Rusy nazpět. Podle analýz Ukrajinci mají převahu 2:1, takže Rusové se brání a jen občas provedou protiútok. Na druhou stranu z jejich pohledu tohle není špatná situace, vážou tam velké ukrajinské síly. Kdyby bývali Ukrajinci ubránili aspoň břeh Dněpru nebo zmíněné mosty, dnes by byli v mnohem lepší situaci. I když dokážou u Chersonu ruskou obranu rozvrátit a Rusové se stáhnou, reálně jim hrozí, že Rusové vyhodí jeden most do povětří a zmíněnou hráz zaminují. Na druhé straně řeky pak postaví obranu a dostat se přes Dněpr bude pro Ukrajince velmi těžké.

Američtí bezpečnostní experti Ben Hodges a Michael Kofman se v aktuálním článku New York Times snažili popsat současnou situaci a odhadnout další vývojPíší, že Rusové se budou teď snažit o co největší územní zisky, dokud Ukrajina nedostane od Západu zásilky těžkých zbraní, především děl, které ruský postup zastaví. Až je Ukrajina dostane, což by mohlo být v červenci až srpnu, naopak se dostanou pod tlak Rusové a budou horko těžko bránit dobytá území. Souhlasíte s tímto hodnocením - a může tento vývoj něco zvrátit?

V zásadě souhlasím. Zvrátit by to mohlo, kdyby se teď Ukrajincům nepodařilo udržet frontu u Popasné a Rusové by obklíčili jejich síly u Lysyčansku a Zoloteho. Tam by Ukrajinci mohli přijít o dvě tři brigády, což by změnilo poměr sil v oblasti.

Jaké ztráty by to znamenalo?

Kdyby byla brigáda na plných stavech, bavíme se o třech až pěti tisícovkách vojáků. Kdyby to byla mechanizovaná brigáda, může mít čtyřicet tanků a k tomu třeba sto bojových vozidel pěchoty. Dohromady by tedy Ukrajinci přišli třeba 10 až 15 tisíc vojáků, 150 tanků, 300 vozidel, 50 děl a podobně. Tohle by dokázalo na Donbasu změnit poměr sil a pak by Rusové mohli vycítit šanci na větší výpad. Jinak to, co říkají Kofman a Hodges, sedí. Ale jak jsem řekl, není to jen otázka těžkých zbraní, jde i o to, že Rusům docházejí lidé.

https://www.youtube.com/watch?v=flf3hOo_bWU&t=92s

Existují spolehlivé informace, kolik mají obě válčící strany vojáků?

To je velmi komplikované odhadnout. Na začátku války jsme měli zprávy, kolik mají Rusové vojáků, teď to nevíme, protože odhady ztrát jsou velmi široké.  Je také těžké odhadnout, kolik lidí dokázali Rusové na frontu dovézt během bojů. Když Ukrajina mluví o způsobených ztrátách ruským silám, není zase jasné, jestli mluví jen o mrtvých, nebo mrtvých, raněných a zajatých dohromady. V tento okamžik u Rusů můžeme odhadem mluvit o počtu kolem 120 až 150 tisíc vojáků, ale nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo o 20 tisíc méně. Pak jsou tam republiky LNR a DNR, kde je ale úroveň materiálního vybavení vojáků výrazně nižší. Na straně Ukrajiny víme, že řádově by měli k dispozici stovky tisíc lidí, ale pro část z nich prostě není vybavení. O hodně věcí přišli, část věcí, které měli na skladech, nejsou zřejmě schopní uvést do bojeschopného stavu. Je taky otázka, do jaké míry jsou Ukrajinci schopní cvičit nové jednotky. Podle některých zpráv to vypadá, že část jednotek směřujících na frontu má velmi omezený výcvik, hlavně teritoriální obrana. Snaží se je příliš nenasazovat do míst, kde se hodně bojuje, ale občas to jinak nejde. Ukrajina bude mít hodně lidí ve zbrani, klidně třeba půl milionu, ale kolik z nich je reálně nasaditelných, aniž by to hned znamenalo obrovské ztráty v důsledku nekompetence, to je otázka. Vycvičit pěšáka může trvat pár týdnů, u důstojníka to už trvá minimálně pár měsíců.

Proč Rusové problém s nedostatkem vojáků nevyřeší všeobecnou mobilizací?

Všeobecná mobilizace by z jejich pohledu nedávala smysl. Kdyby ji udělali, stejně mají limitované počty techniky. Větší smysl by dávalo říci, že je to válka, nikoli jen speciální operace, což by Moskvě umožnilo poslat na Ukrajinu zbývající dostupné brance a případně prodloužit délku jejich služby z jednoho roku na dva. To by stačilo minimálně k vykrytí ztrát, které mají. Ruská veřejnost pravděpodobně - a teď to berte jako spekulaci - podporuje válku verbálně a navenek, ale když se ve videích lidí ptají, zda se zapíšou na seznam dobrovolníků, tak nechtějí. To ukazuje, že válka zase tak populární není - na rozdíl od Ukrajiny, kde je ochota přijímat ztráty výrazně vyšší. Kdyby Putin řekl, že už to není speciální vojenská operace, ale válka, tak by se na frontu začali dostávat nejen muži, kteří se k tomu rozhodnou dobrovolně a pocházejí z často chudých regionů jako Kavkaz nebo Tuva, ale najednou by to zasáhlo i zázemí Moskvy a Petrohradu, tedy relativně vzdělané a politicky uvědomělejší lidi. To by pro režim mohlo znamenat problém. A navíc definovat v situaci války vítězství bude mnohem těžší než teď. Kdyby se teď Putin rozhodl, že to, co dobyl, už stačí, operace končí, přecházíme do defenzivy a chceme jednat, ruská veřejnost to vezme jako vítězství. Má k dispozici i média a dokáže si vytvořit příběh podle svého. Když vyhlásí mobilizaci, očekávání budou mnohem vyšší. Ne nutně dobýt Kyjev, ale aspoň Charkov. To, co má Rusko teď, by v případě války nešlo označit za vítězství. Kdyby navíc zahynuly další desítky tisíc osmnáctiletých kluků, kteří navíc do války nechtěli, systémem by to mohlo docela otřást.

Kdyby Rusko provedlo omezenou mobilizaci, o kolik by tím navýšilo počet vojáků?

Minimálně by tím vykryli ztráty. Přibližně bych řekl, že by nebylo problém dostat tam 20 až 30 tisíc lidí. Teoreticky i víc, ale ne všichni jsou připravení, někteří jsou na začátku výcviku. Část z nich je taky třeba držet jinde v Rusku, protože jsou oblasti, kde nelze být vojensky nepřítomný. Není možné stáhnout všechno, ale nebyl by problém „nasypat“ na Ukrajinu 15 až 20 praporů. Něco by to udělalo a trvalo by to maximálně pár týdnů.

Jak velká je vlastně převaha zbraní na straně Ruska? U dělostřelectva se někdy mluví dokonce o dvacetinásobné převaze.

To mi přijde jako velmi přestřelené. K tomuhle číslu se můžeme dostat tak, že si vybereme nějaký sektor fronty, ale obecně budou mít převahu několikanásobku. Je také otázka, co do dělostřelectva budeme počítat. Kdybychom se bavili o nejtěžších raketových systémech, je možné, že Rusové Ukrajincům většinu zničili. Kdybychom ale započítali i menší systémy včetně minometů, tak nepoměr nebude tak obří.  Jiná věc je ale munice. Rusům se povedlo zničit ukrajinské muniční sklady, pravděpodobně část i během náletů nebo úderů raket. Navíc už tu byly před válkou výbuchy ala Vrbětice - těžko říci, zda šlo o sabotáže či nehody. Samozřejmě na frontě je velká spotřeba munice a je otázka, jestli jsou Ukrajinci schopni teď sami něco vyrábět, většina jejich muničních továren se stala cílem raketových útoků. Takže větší problém než počet hlavní může být množství munice, která je reálně k dispozici.

Russian invasion of Ukraine
Ukrajinští vojáci na donbaské frontě • Autor: Profimedia

Poradce prezidenta Zelenského Mychajlo Podoljak nedávno řekl, že Kyjev by k ukončení války potřeboval tisíc houfnic ráže 155 milimetrů, tři sta dalekonosných raketových systémů, pět set tanků, dva tisíce obrněných vozidel a tisíc dronů. Dokáže tohle vůbec někdo dodat?

V tenhle okamžik ne. To by ty hlavní státy musely říct: To, co máme, komplet předáváme Ukrajině. USA by asi nemusely dát úplně všechno, ale bavili bychom se opravdu o zásadním zásahu do toho, co mají na skladech západní armády. A to nikdo neudělá. Navíc přeškolit Ukrajince na tyhle systémy bude u některých zbraní relativně dlouhá operace. U jednodušších systémů, jako jsou tažená děla, je to snazší. Stačí se naučit pracovat s novým dělem. Ale jakmile je tam i nový podvozek, znamená to i nové díly, které je nutné opravovat a dodávat. Pásy se po čase rozbijí, je potřeba je opravit. Pokud nejsou náhradní díly, technika velmi rychle přestane fungovat. To samé u tanků. Ty západní jsou těžší než ukrajinské, mají jiné motory, jiný kanon, jinou munici. To jsou detaily, ale důležité. I kdyby měl Podoljak pravdu, tak u některých systémů není dodání triviální záležitostí, protože na ně musí navázat výcvik a logistická podpora. Jinak budou na frontě působit pár týdnů, pak se rozbijí a už je nikdo neopraví.

Jaká je vlastně užitečnost jednotlivých typů zbraní, které teď rozhodují vývoj války, a v čem má Rusko největší převahu?

Rusko má určitě velkou převahu v dělostřelectvu, a to jak početní, tak co se týče metné dálky. Třeba ty raketové systémy Smerč dostřelí 70 - 90 kilometrů, Uragány 30 kilometrů.  Standardní ruské dělostřelectvo nestřílí tak daleko, třeba dvacet pětadvacet kilometrů, ale Rusko to nahrazuje právě raketovým dělostřelectvem. Ukrajina má převážně hlavňové dělostřelectvo ruské výroby, takže je v nevýhodě, protože si často není schopná „sáhnout“ na ruské systémy. A naopak když někam pálí, Rusové pomocí radaru či dronu zjistí, kde Ukrajinci jsou, a navedou tam svoji protibaterijní palbu. Ono to není tak jednoduché, ale podstatné je, že pro Rusy je tohle snadnější než pro Ukrajince. A je pro ně snadnější zůstávat mimo dostřel. Ale zase to nevnímejme tak, že větší dostřel znamená být vždy mimo dosah. Když jde o útok, dělostřelecké útvary často následují ostatní složky a v ten okamžik tahle výhoda přestává hrát tak masivní roli. Není možné si představovat, že když má dělo dostřel 20 kilometrů, stojí vždy 20 kilometrů od fronty.

Jak v praxi nasazení děl vypadá?

Hlavním úkolem dělostřelectva, ať hlavňového či raketového, je poskytovat palbu, jejímž cílem je potlačit obránce při útoku. Potřebujete zaútočit a dělostřeleckou palbou nejdřív zamíříte na pozice protivníka. Cílem nemusí být zničit všechny obránce, ale donutit je přestat se aktivně bránit. Na čas přerušíte schopnost organizované obrany, což nevydrží dlouho, třeba několik desítek minut. Během té doby budete postupovat pomocí tanků nebo pěchoty. Tím, že jste omezil schopnosti obrany a třeba i komunikace s nadřízenými stupni, získáte výhodu. Dalším úkolem děl a raketových systémů je ničit konkrétní cíle, velitelství protivníka, jeho stanoviště protivzdušné obrany.  Když třeba zaměříte baterii ruských Torů, je to cenný cíl a zkusíte ho zasáhnout. Děla se dají samozřejmě použít i pro obranu. Když na vás chce útočník zaútočit, často dojde k tomu, že se napřed seskupí. Má množství jednotek na relativně malém prostoru a jsou odkryté. To je ideální moment, kdy na něj zaútočit dělostřeleckou palbou. Když jsou v zákopech, jsou dost chráněné. Ukrajincům i Rusům se daří ostřelovat pozice celkem přesně, ale musí být poblíž pozorovatel, který říká, jak upravit palbu.

Jak tedy můžou ony slíbené západní těžké zbraně v budoucnu změnit rovnováhu sil na bojišti? Jsou o tolik lepší než ty ruské, že skutečně mohou Ukrajině významně pomoci?

Já jsem na tohle strašně opatrný a spíš bych chladil očekávání. Jsou podstatné v tom, že zajistí, že Ukrajincům nedojdou tyhle typy zbraňových systémů, budou udržovat rovnováhu, trochu donutí Rusy být opatrnější třeba právě při řízení dělostřelecké palby. Rusové budou muset střílet kratší dobu, budou se snažit být dál od fronty, aby minimalizovali možnost, že je někdo při protibaterijní palbě zasáhne. V tomhle to tedy efekt mít bude. Ale nepředstavujme si, že tam přijede patnáct nebo třeba dvacet raketových systémů, jako jsou MLRS - a radikálně to změní rovnováhu. Já si pamatuji, jak mi před válkou lidé vzrušeně říkali: Vždyť Rusové mají Iskander! Ale i kdyby přišlo pět set úderů těmito raketami, tak celkově to není nic. Jistě, když se vám zásah podaří sladit s překvapením, tyhle raketové systémy vám poskytnou výhodu. Jestli ji zužitkujete, je už druhá věc. Obecně bych byl velmi opatrný na pohled, že je to celé o technologiích. Protože kdyby to bylo o technologiích, tak už by Rusové ovládali Ukrajinu. Jedna věc je, že technologie dává možnosti. Druhá věc je taktická situace - jestli v ní vůbec dotyčná věc jde využít. A třetí věc je, jestli jste vše schopen kombinovat s ostatními zbraněmi, které máte.  Jestli jste schopen vytvořit taktický plán, který vám umožní technologické možnosti zbraně využít. Dovolím si příklad. Víte, jaká je pravděpodobnost, že moderní tank jako třeba Leopard 2A7 nebo M1A1 Abrams zasáhne jiný tank na vzdálenost dva kilometry?

DPR LPR Russia Ukraine Military Operation
Ocelárny Azovstal • Autor: Profimedia

Netuším, patnáct procent?

Je to 95 procent. To je hodně, co? Je to samozřejmě teoretická hodnota, která v praxi nebývá dosahovaná. Ale podstatné je, že tohohle jsou si všichni velitelé vědomi. Co udělají? Snaží se skrývat.  Na konci studené války, kdy už tu byly moderní tanky jako Leopard a Abrams, se dělaly analýzy pro Fuldský průsmyk. A zjistilo se, že průměrná vzdálenost, na kterou se tanky uvidí, bude 900 metrů. To znamená, že výrazně méně než teoretická schopnost zásahu na dva kilometry. Na jednu stranu to znamená takřka stoprocentní zásah, ale taky to, i starý tank T-55 by na těch 900 metrů měl třeba sedmdesátiprocentní možnost zásahu, i když na dva kilometry by se asi trefil jen těžko. Tím chci říct, že existuje teoretický nárůst schopností, ale v řadě situací to nebude tak podstatné. Protože geografie a taktická situace vám neumožní je využít.

Takže děla nemusí být tak podstatná, protože ve skutečnosti jejich maximální dostřel nepůjde plně využít?

Je tu ještě jeden problém s dalekonosnými děly. Když míříte na vzdálenost třicet nebo padesát kilometrů, je problém s detekcí cíle. Jak zjistíte, že tam je? Pomocí dronu. Ale dron musí včas detekovat cíl, dělo musí někdo postavit do palebného postavení, mít správnou munici, vypálit na cíl a zároveň zvažovat, zda ten cíl je dost hodnotný, protože protivník velmi pravděpodobně zjistí, kde máme dělostřeleckou baterii, a může se stát, že na nás vystřelí. To je komplexní otázka. Samozřejmě, když se moderních systémů sejde víc a jsou dobře sladěné, poskytuje to výhodu, ale byl bych opatrný říkat, že systém sám o sobě je game changer. Viz ruské letectvo - nominálně i technicky převyšuje to ukrajinské, ale zatím se moc nepředvedlo.

Minulý týden se poprvé objevily první informace o ukrajinských ztrátách. Prezident Zelenskyj řekl, že Ukrajina má dvě až tři stovky mrtvých vojáků za den, což v reálu znamená další stovky raněných a zajatých. Jak dlouho jsou schopní tohle tempo vydržet?

I se zraněnými a zajatými to bude tisíc nebo dvanáct set denně. Teoreticky mají síly na to vydržet to další dva tři měsíce. Čtyřicet tisíc za měsíc, dva měsíce třeba osmdesát, to pořád mohou vyrovnat zálohami. Problém ale je, že při takových ztrátách bude obrovský problém udržet, nebo dokonce pozvednout kvalitu záloh. Přicházíte o síly moc rychle, nemáte čas je cvičit.  Dostáváte do spirály, která nemá řešení, protože máte vyšší a vyšší ztráty. Třeba Američané ve Vietnamu kvůli vysokým ztrátám zkrátili výcvik námořní pěchoty ze dvanácti týdnů na deset. Projevilo se to okamžitě. Ti, kteří měli jen desetitýdenní výcvik, měli okamžitě vyšší ztráty. Už dva týdny byly znát. Na druhé straně je otázka, jak dlouho dokáže Rusko tlačit takovým způsobem, aby ukrajinské ztráty zůstávaly takhle velké. Jakmile povolí, ztráty budou klesat. Ale ano, jsou to velké ztráty a ještě větší problém můžou být ztráty materiálu. Čím dál víc bude vše záviset na podpoře Západu a vzniknou nové problémy. Když Francouzi dodají systémy Caesar a Němci Panzerhaubitz 2000, tak sice obojí je houfnice ráže 155 milimetrů, ale obojí má jiný podvozek a jiné řízení palby.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg tento týden uvedl, že invaze může trvat třeba dva roky. Jak by taková válka, při níž Rusové nechávají zničená města, vypadala?

Kdyby to byla takhle dlouhá válka, obě strany by byly vyčerpané. Měly by minimální schopnost útočit, občas by dobyly nějakou vesnici, občas by byla nějaká ofenziva, ale už by to bylo hodně statické. Máme pro to precedent: íránsko-irácká válka v 80. letech minulého století trvala osm let a ztráty na obou stranách byly obrovské.

FILE PHOTO: Germany to supply Ukraine with Gepard antiaircraft tanks of the German armed forces…
Protiletadlový systém Gepard • Autor: REUTERS

Pro koho je tato vyhlídka méně výhodná?

Já myslím, že v tenhle okamžik spíš pro Ukrajinu. Rusko může počítat s tím, že v horizontu několika měsíců zase budeme muset řešit plyn, v říjnu to bude velká otázka. Dopadne na nás inflace, ve světě zároveň může být problém s jídlem. A Rusové to můžou vnímat tak, že tohle jim poskytne nějaký prostor pro vyjednávání. Ukrajina je čím dál víc závislá na západní pomoci a je otázka, jak dlouho tahle možnost vydrží. Nikdo neohrozí sám sebe, nedáme jim komplet vše - a pokud se nepodaří nastartovat zbrojní výrobu, bude problém udržet dodávky zbraní. Rusko teď spíš hraje právě na to, že to bude dlouhá válka – a oni jsou schopni to takhle hrát dlouho. Ale co bude dělat ukrajinský prezident, až nebo pokud ztratí podporu Západu? Tahle situace pro něho bude těžko řešitelná.

Pro Rusko může být z dlouhodobého hlediska problém, že mu kvůli západním sankcím chybí technologie na výrobu zbraní.Třeba ruské automobily Lada se teď kvůli chybějícím součástkám vyrábějí bez airbagů a ABS - a můžeme se domýšlet, jaké důsledky bude mít nedostatek dílů pro výrobu zbraní. Může tohle Rusko zlomit?

Může je to zlomit, ale otázkou je, jak dlouho to bude trvat, než se to projeví. A je otázka, nakolik najdou náhražky v Číně, v Indii. Těžko tohle odhadovat.

Ukázala tahle válka, že NATO se ruské armády nemusí tolik bát? Že sice zvládne dobýt Severodoněck a Lysyčansk, ale ne čelit moderní armádě NATO a dobýt třeba Estonsko?

Na takové tvrzení bych byl opatrný. Rusové určitě předvedli méně, než jsme od nich čekali. Část problémů vychází z toho, že měli velmi malý čas se připravit, rozhodnutí o invazi se drželo v malé skupině lidí. Kdyby bylo vše připravené líp, umím si představit, že by byl výsledek dost jiný. Je otázkou, o kolik lépe by si počínali, kdyby to vzali vážně. Když si myslíte, že se protivník bránit nebude, přípravy zřejmě nebudou dostatečné. Ale i takhle se Rusům povedlo na jihu během prvního dne postoupit o 130 kilometrů a za dva tři dny se dostali na 200 kilometrů od výchozích pozic. Zkuste si tenhle postup promítnout na mapu Pobaltí a říci si, kde by Rusové reálně byli. Je to v podstatě celé Estonsko a Lotyšsko. Armády v Pobaltí jsou zároveň mnohem menší než ukrajinská. Kdyby Rusové zkoncentrovali síly a podařilo se jim zasáhnout tvrdě několik klíčových jednotek, je možné, že by to byl velký problém.

Na druhou stranu by tam Rusové stáli před mnohem modernější armádou, pokud by se tedy zapojili Američané. Čelili by mimo jiné silnému letectvu, které by jejich postup mohlo zastavit, to Ukrajina neměla.

V současnosti Pobaltí vlastní letectvo nemá, jsou tu hlídky NATO, ale nejsou moc početné. Když se dělaly simulace, větší reakce NATO přišla po deseti dnech až dvou týdnech. Ano, kdyby přišlo včasné zpravodajské varování a všichni ho brali vážně, můžete mít pravdu. To ale zase spoléháme na to, že my uděláme spoustu věcí dobře a neuděláme chyby - na což bych byl taky opatrný.  Já si nemyslím, že by Rusové zaútočili na Pobaltí, pro ně by to byl strašně velký risk. Nicméně jestli válka něco ukázala, tak to, že i když byla invaze naplánovaná špatně a Rusové udělali spoustu chyb, dostali oněch 150 nebo 200 kilometrů poměrně snadno. Což by mělo být spíš varování než útěcha, že nejsou nebezpeční.

Přesto, proč jsme ruskou armádu tak přecenili?

Část lidí jako běžnou laťku brala výkony v Sýrii, kde nečelili vážnému protivníkovi. Vyslali tam pár lepších praporů, které připravovali a dali jim to nejlepší vybavení, takže to vypadalo dobře. Stejně tak my, když se díváme na naše armády: do Afghánistánu jsme posílali to nejlepší, co máme. Elitní výsadkáře, speciální síly. Ve větší válce by tyhle jednotky netvořily většinu našich sil. Zároveň byl v Afghánistánu protivník omezeně kompetentní, technologicky jsme jej zcela překonávali. Ale byly to velmi malé a vojensky elitní celky. Představte si, že bychom poslali do boje všechny prapory, co máme, - a k tomu museli vytvořit třeba čtyři nové. Jste si jistý, že by to vypadalo tak skvěle? Opatrně na ty laťky, které používáme. Také nevíme, kolik států by se do boje zapojilo. Zapojilo by se Německo? Maďarsko asi ne. Jak by se mechanizovaná brigáda třeba z Řecka přesouvala do Tallinnu? Válku na Ukrajině bych spíš bral jako lekci, že válka je možná a nemusí být úplně krátká, takže role rezerv hraje obrovskou roli. Musíte mít zásoby a zálohy lidí a materiálu - a když je nemáte, bude to obrovský problém, protože obojí v boji ubývá velmi rychle. Zároveň by byla chyba si říkat, že Rusové jsou neschopní. Kdybychom je podcenili, můžeme dopadnout jako oni na Ukrajině. Určitě si teď budou vyhodnocovat, co se stalo, co se nepovedlo a proč. Naštěstí je to minimálně napůl diktátorský režim, takže jejich schopnost pracovat s podobnými „lekcemi“ je omezenější než u demokracií. A všichni doufáme, že Rusové se zas tak moc nechtějí poučit a spíš problémy zametou pod koberec…

Kyjev, barikáda, protitankový zátaras, ježek
Ukrajinský checkpoit na silnici do Kyjeva • Autor: ČTK

Může Ukrajina nad Ruskem vítězit?

Jak definujete vítězství?

Tak jako prezident Zelenskyj, tedy návrat východu Ukrajiny i Krymu pod kontrolu Kyjeva.

Tady se – myslím - blížíme scénáři ruské mobilizace nebo i jaderné války. Kdybyste byl ruským politikem a měl byste přijít o Krym, opravdu byste jaderné zbraně nepoužil, nebo alespoň jejich použití nezvažoval? Všichni chápeme ukrajinskou pozici, na druhou stranu anexe Krymu byla mezi Rusy extrémně populární. Když se podíváte na ruskou kulturu, reference na Krym jako ruské území se tam hojně vyskytují. Tohle bych nepodceňoval. Ukrajina bojující o Krym znamená, že ruský režim bude mít přinejmenším výbornou záminku pro použití branců. A v tu chvíli by to nikdo nerozporoval.

Ukrajina by Krym mohla získat i jinak. Třeba pokud by se ukázala pravdivá ta informace, že Putin má pokročilé stadium rakoviny a brzy zemře, jeho nástupce by mohl v rámci diplomacie Krym Ukrajině postoupit.

Proč by to dělali, když si drtivá většina populace myslí, že Krym je ruský?

Z čistě zištných důvodů – aby si mohli znovu kupovat jachty, nechat potomky studovat na západních univerzitách, dostat Rusko z potupné izolace.

Ale přijdou o podporu ulice. V téhle fázi to nechcete riskovat. Na vily a jachty bude potom. Pro těch pár lidí nahoře se peníze na jachty najdou i pod sankcemi. Myslím, že Krym je krajně nereálný. Chápu, proč to Ukrajinci říkají. Je to vytváření pozic pro jednání. Kdybych se měl něčeho vzdát jako Ukrajinec, tak Krymu. Stejně je tam velká část lidí, kteří s nimi nebudou chtít být. Co s tím chcete dělat?

To ale platí i pro Donbas a Luhansk.

Pro území, která byla osm let pod kontrolou Ruska, samozřejmě ano, ale u zbytku území to tak jednoznačné není. Nemalá část lidí by možná chtěla být pod kontrolu Ruska, ale nejde říct, že všichni. Zároveň vztah Rusů k tomuto území není tak sentimentální jako v případě Krymu.

Jak tedy podle vás může reálně vypadat vítězství Ukrajiny?

V tenhle okamžik bych za vítězství označil návrat k 23. únoru – ale ani to se během příštích tří měsíců nestane. Viděl bych to tak na dvě procenta. V horizontu roku se to odhaduje hůř, Rusko se může ekonomicky složit, může přijít změna vedení. Ale pokud Krym bude územím, o kterém nebudou ochotní vyjednávat, tak o aktuálně dobytém území asi ano. Nicméně mám-li být upřímný, jako nejreálnější scénář vidím plus mínus zamrzlý stav tam, kde jsme dnes.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte