Bek: Kdybych necítil podporu premiéra, nedělám to. O Visegrádu chci mluvit

Prezident Miloš Zeman finišuje “kolečko” pohovorů s nominanty na ministerské posty ve vládě Petra Fialy. Zeman se setkal již i s Mikulášem Bekem, kandidátem hnutí STAN na pozici ministra pro evropské záležitosti. Bek a Zeman spolu přitom mají napjaté vztahy od doby, co první jako rektor Masarykovy univerzity odmítl nechat Zemana vystoupit na univerzitní půdě během prezidentské kampaně v roce 2013. Prezident následně Beka opakovaně nezval na Pražský hrad na oslavy státního svátku 28. října. Podle kandidáta STAN ale rozhovor proběhl věcně a Bek očekává, že pokud se stane ministrem, bude se s prezidentem kvůli českému předsednictví EU scházet i v budoucnu. V následujícím rozhovoru dále rozebírá, s kým se chce ve funkci radit, proč by měl problém nemluvit v rámci visegrádské spolupráce o právním státu, nebo rozdělování evropské agendy mezi ním a Petrem Fialou.

Máte z sebou pohovor u prezidenta, jak se sedí na těch nízkých židličkách?

Možná jsem zvyklý ze senátní kanceláře, tady jsou také nízké (smích), ani jsem si toho nevšiml.

Jak rozhovor s Milošem Zemanem probíhal?

Jsem příjemně překvapen, protože probíhal zcela nekonfliktně. Představil jsem svůj pohled na priority v ministerské roli, pak pan prezident reagoval svým pohledem; byl to dialog. Nijak jsme se nevraceli k našim minulým vztahům, vedli jsme docela otevřenou a klidnou diskuzi o prioritách v evropské agendě.

Nakolik by měl prezident ovlivňovat evropskou politiku?

Ne významně z hlediska určování obsahu, to je věc vlády. Ale v době předsednictví by mohl prezident sehrál symbolickou roli - a bude jistě dobré, když bude s vládou postupovat v nějaké shodě. Považuji za důležité, aby se přes případné názorové rozdíly na jiné věci usilovalo v oblasti předsednictví o shodu. Vláda stanovuje agendu, ale je dobré do debaty vtáhnou i prezidenta.

Počítáte tedy s opakováním schůzek u Miloše Zemana?

Pokud budu jmenován ministrem, tak počítám, že se k tématu předsednictví ještě setkáme.

Můžete potvrdit, že prezident má problém s nominací Jana Lipavského na post ministra zahraniční?

Nemůžu to potvrdit, protože jsem nebyl účasten jednání mezi panem Lipavským a prezidentem - a ani během našeho rozhovoru s prezidentem to vůbec nezaznělo.

Nebál jste se, že vzhledem k napjatým osobním vztahům jste oním “problematickým” nominantem mohl být vy?

Ne - ze dvou důvodu. Zaprvé se nebojím vstupovat do sporů s jinými hráči a k případné nominaci jsem přistupoval celkem stoicky, nebojím se ani střetu prezidentem. A také mám v této oblasti s prezidentem zkušenost: i v době, kdy jsme měli vypjaté spory, mě relativně brzy poté jmenoval rektorem. Mám tedy zkušenost, že tenhle typ sporu nevedl k tomu, že by prezident odepřel podpis na mém jmenovacím dekretu. A případná ministerská role je tomu podobná.

Pojďme zpátky k Janu Lipavskému. Na jednání jste samozřejmě nebyl, ale předpokládám, že v rámci koalice musíte vědět, na čí nominaci se může zadrhnout jmenování vlády?

Nejsem součástí nejužšího politického vyjednávání koalice, toho se účastní předsedové stran. Z tohoto hlediska jsem spíš pozorovatelem vývoje než přímým aktérem. Jsem sám zvědavý, na jaké taktice se šéfové koalice shodnou.

Ale víte, jestli má prezident problém s Janem Lipavským…

Vím to, co my všichni, a sice že indicie nasvědčují tomu, že problematický návrh z pohledu pana prezidenta je kolega Lipavský. Ale vím to z médií, nemám to potvrzeno žádným z aktérů.

Jakožto ministr odpovědný za blížící se české předsednictví máte velký zájem, aby vláda začala fungovat co nejdříve. Petr Fiala říká, že na svých nominantech trvá, a naznačil možnost kompetenční žaloby, jejíž projednání může trvat týdny či měsíce. Dovedl byste si představit variantu, kdy prezident jmenuje vládu bez Jana Lipavského, ministerstvo zahraničí povede dočasně někdo jiný a Petr Fiala tedy podá kompetenční žalobu?

Myslím, že je to jeden z těch méně šťastných scénářů.

Jako ministr bez portfeje budete fungovat v rámci Úřadu vlády. Víte jak? Vybíráte už tým?

Nevím ještě, jak velký bude můj tým, ale znám klíčové parametry. Předpokládá se, že budu mít dva politické náměstky a malý kabinet včetně minimálního týmu expertů.

Jak přemýšlíte o svém působení? Máte manažerské zkušenosti z vedení univerzity i ze Senátu, řízení evropské politiky je ale něco jiného. S kým se plánujete radit?

Na prvním místě se o tom musí radit vláda. Role ministra pro evropské záležitosti je specifická v tom, že kromě řízení přípravy předsednictví má mít na starosti i koordinaci evropské politiky, to znamená, že bude vstupovat svojí činností do ostatních resortů. Říkal jsem už dříve, že budu nejméně oblíbený člen vlády, protože z povahy své funkce budu muset v koordinačním úsilí vstupovat na jejich terén. A tahle role je možná jenom tehdy, když budu mít plnou podporu premiéra. Pak se přirozeně budu radit s relevantními organizacemi a naslouchat hlasům současných i bývalých politiků. Klíčové ale je hledat shodu v rámci koalice, takže se domlouváme na aranžmá, kdy bychom se pravidelně vídali se zástupci všech pěti stran, kteří evropskou politiku dělají. Koaliční shoda bude nezbytná, byť nebude vždy jednoduchá vzhledem k rozdílnosti stran. Ministr má hájit koaliční pozici, nikoliv svůj intuitivní názor.

Jak těžké bude hledání shody? Když s podíváte na práci a názory europoslanců koaličních stran, občas to vypadá, jako by se člověk pohyboval v jiném vesmíru.

V řadě politických stran existuje docela široké názorové spektrum. To není jen případ ODS, kde je to asi nejnápadnější díky výrazným tvářím v evropském parlamentu, ale do jisté míry také případ STAN nebo i KDU-ČSL. Strany ale mají zároveň nějaké názorové těžiště, kde si jsou podle mě už mnohem blíž. Vedl jsem minulý týden docela konstruktivní debatu se Sašou Vondrou (ministr pro evropské záležitosti v Topolánkově vládě během minulého předsednictví, pozn. red.), se kterým se názorově nemusím vždy shodnout, ale jsme si vědomi, že musíme nalézt kompromis. Hledání průniku je možné. A pak si umím představit i jinou strategii: například rakouská vládní koalice se v některých věcech dohodla, že nebude nutně hledat společného jmenovatele, ale že si budou navzájem tolerovat priority, které jsou pro jednotlivé strany důležité. Když nebude možné nalézt shodu, je možné hledat variantu, kdy si budou strany navzájem agendy respektovat. I tak můžeme hledat koaliční program.

Znamená to, že se můžete dohodnout, že se vláda některým otázkám věnovat nebude, protože na nich nenajdete konsenzus?

Ano, to je samozřejmě možné.

Jaké oblasti by to mohly být?

To se ukáže až v debatě, vláda si ještě ani pořádně nesedla za stůl. Nechtěl bych spekulovat, kde nebude možná shoda.

Už je nicméně hotová koaliční smlouva, od které se dá odrazit. Proč je v ní postavena visegrádská spolupráce na úroveň EU a NATO?

Myslím, že to asi odpovídá vnímání velkého počtu aktérů, kteří se v evropské politice v České republice pohybují. Já jsem to již komentoval tak, že je to něco, co by bylo správné a důležité doplnit dalšími intenzivními vztahy například se sousedními zeměmi na západ od nás. Visegrád má propracovanou institucionalizovanou strukturu na parlamentní i exekutivní rovině, velmi rád bych přispěl k tomu, abychom podobnou spolupráci měli s dalšími evropskými zeměmi.

Koaliční smlouva mluví o tom, že spolupráce v rámci Visegrádu má být “součástí našich vazeb na všech úrovních”, zároveň se v ní mluví o "podpoře demokracie a lidských práv”. Jak to jde dohromady s tím, že právě v Polsku a Maďarsku dnes vidíme, že jsou některé pilíře demokratického právního státu osekávány?

Myslím, že nás v řadě témat čeká relativně složitý dialog s partnery v Polsku i Maďarsku. Tomu ale musí předcházet debata o programovém prohlášení vlády, kde teze z koaliční smlouvy rozvineme. Agenda nové vlády se bude také postupně vyvíjet.

Skousnul byste jako ministr, který má na starosti evropské záležitosti, pokud by třeba otázka právního státu a demokracie v zemích V4 spadla do oné kolonky, na které se nenajde konsenzus a vláda se jí nebude zabývat?

Já myslím, že se to nestane.

Byl by to ale případně pro vás osobně problém?

Určit bych s tím měl problém. Považoval byl za chybu, kdyby Česká republika rezignovala na hájení těchto základních hodnot. Z dosavadní praxe mám nicméně indicie, které říkají, že v koalici existuje poměrně jasné stanovisko pro to, že bychom se k těmto hodnotám měli hlásit. Je samozřejmě otázkou, jaká diplomatická cesta bude zvolena a jak silné formulace volit v dialogu s partnery včetně Maďarska a Polska.

Spadá podle vás do kategorie lidských práv i právo žen na potrat?

To je přesně ten typ otázky, o kterých se v koalici povede asi hodně intenzivní debata. Myslím, že je rolí evropského ministra prezentovat svůj názor hlavně na jednání vlády. Osobně mám na tyto věci hodně pregnantní názor, který je předvídatelný i z toho, jaké názory jsem v podobných věcech hájil v Senátu.  Ale musíme se nejdřív bavit na vládě.

Jak vnímáte to, že byste musel obhajovat i něco, s čím byste osobně nesouhlasil?

To by nebylo poprvé, jako rektor jsem musel také pečovat o konsenzus v rámci vedení. Univerzita je v malém měřítku podobná vládní pozici, také tu vůči sobě máte senát jako de facto univerzitní parlament. Když jsem byl zvolen rektorem, učinil jsem ze svých dvou protikandidátů prorektory v zájmu udržení smíru uvnitř komunity. Samozřejmě, že pozice senátora  je v tomhle daleko svobodnější, ale pro mě to každopádně není úplně nová situace.

Zmínil jste Alexandra Vondru. Plánujete se s ním radit vzhledem k tomu, že funkce evropského ministra zastával naposledy?

Určitě, řešili jsme i jeho zkušenost s organizací Úřadu vlády. Já jsem se sešel i s Tomášem Prouzou, abych si poslechl jeho zkušenost, a další podobná setkání budou pokračovat. Jsem si vědom, že první nezbytná fáze fungování ministra je učit se téhle roli, nemám za sebou vládní zkušenost.

Mluvil jste o tom, že evropská agenda prosakuje do všech ostatních ministerstev. Alexandr Vondra měl v něčem výhodu, že byl zároveň vicepremiér. Nebojíte se, že když budete po ostatních ministrech něco požadovat, bude vám chybět politický kapitál?

Rozumím tomu tak, že role evropského ministra má podporu jak premiéra, tak všech pěti stran. Pokud bych neměl prostor pro to, abych postoje koordinoval, tak bych ministrem nebyl. Moje profesní sebevědomí stojí na rektorování. Ministrování je něco, na co se těším, beru to s velkou vážností, ale ne za každou cenu. Role ministra pro evropské záležitosti má smysl pouze tehdy, když všichni partneři uznávají, že je potřeba koordinovat naše postoje a argumentaci. Toho může ministr dosáhnout pouze tehdy, má-li podporu premiéra a vicepremiérů. Těch ostatně ve vládě není málo, takže další by už asi ani nepomohl.

Část evropské agendy spadá přímo pod premiéra, jste s Petrem Fialou domluvení, jak si ji rozdělíte?

Nemáme to ještě úplně do detailů dohodnuté, ale hovoříme o tom. Petr Fiala se chce koncentrovat na některé klíčové agendy a dohoda o ministrovi pro evropské záležitosti od začátku znamená, že chce část pravomocí v této oblasti delegovat. V tom je základní rozdíl mezi premiérem Fialou a premiérem Babišem. Neobávám se, že by mezi námi docházelo ke sporům o to, čí je jaká agenda. Premiér Babiš chtěl řídit přímo evropskou politiku a ovlivňovat ji, premiér Fiala i z pozorování úspěšnosti či neúspěšnosti toho dosavadního modelu vyvodil závěr, že je rozumné, aby v této vládě byl ministr pro záležitosti EU. Mám s Petrem Fialou svoji zkušenost z univerzity: vím, že umí delegovat pravomoci velmi dobře.

Petr Fiala si už vybral jako svoji poradkyni pro evropské záležitosti Jolanu Mungengovou Měli jste se možnost potkat?

Setkal jsem se s ní jednou u pana premiér minulý týden. Předpokládám, že intenzivnější setkání nás čekají příští týden.

V souvislosti s jejím výběrem se objevily různé reakce: někteří chválili její práci pro Evropskou komisi, jiní připomínali, že začínala v protievropské frakci Nigela Farage. Mluvil jste s ní o jejích politických názorech?

Poučen dosavadní zkušeností z veřejných funkcí jsem se rozhodl, že budu k lidem přistupovat s čistým stolem. Svůj názor nedělám na základě spekulací; počkám, až si naše postoje navzájem vyjasníme. Pokud se s lidmi shodnu na klíčové agendě, pak s nimi umím pracovat, i pokud máme v jiných věcech odlišné názory. To se netýká jen této role, například nehodlám na Úřadu vlády dělat žádné čistky ani noc dlouhých nožů, kdy bych vyměnil spoustu lidí. Premiérský šerpa je důležitý člověk a já respektuji, že si premiér sám určí svého důvěrníka; to je jeho zodpovědnost. Předpokládám, že se s paní Mungengovou setkáme příští týden, abychom si začali mapovat teritorium pro vzájemnou spolupráci.

Nechcete dělat velké personální čistky, ale přemýšlel jste nad tím, zda byznysové zájmy Andreje Babiše, které odcházející vláda v řadě případů hájila, neprorostly i do státní správy?

Musím říct, že jsem s velkým znepokojením sledoval ze senátní komise, která se zabývala střetem zájmů, postoje vládní administrativy, která podle mého soudu v řešení této věci postupovala velmi volným tempem. Doufám, že to teď rychle skončí. Nevím, zda to bylo vědomé, nebo nevědomé, ale zdá se mi, že řada vládních úřadů k tomu problému přistupovala příliš laxně. To nám způsobilo velké reputační škody, já jsem se zúčastnil v Senátu jednání s kontrolní komisí Evropského parlamentu - a musím říct, že nám bylo hanba, jak Česká republika jednala. A to nejenom v té věcné rovině, ale i z toho, že delegace kontrolního výboru Evropského parlamentu nebyla přijata na některých ministerstvech dostatečně reprezentativně.

Velkou část státní správy nová vláda zdědí.

Já mám i řadu pozitivních zkušeností s úředníky, kteří jsou kompetentní. A také mám zkušenost s některými vysokými státními úředníky, kteří chodili na demonstrace Milionu chvilek, přestože pracovali pro vládu. Je potřeba přistupovat ke spolupráci s úřednickou částí vládního aparátu s otevřenou myslí - a rychle se ukáže, s kým je možné spolupracovat, a s kým ne. Myslím, že je klíčové politické zadání. Že v okamžiku, kdy ministři jasně řeknou, že střet zájmů se musí vyřešit způsobem kompatibilním s pravidly EU, se tak rychle stane, protože úřední aparát to dokáže udělat. Obávám se, že takové zadání doteď nebylo.

I kvůli předsednictví bude potřeba, aby se ministři pohybovali aktivně na evropské scéně. Víte, jak jsou na tom vaši budoucí kolegově jazykově?

Nezkoušel jsem je z angličtiny, ale věřím, že všechny politické strany zvažovaly nominace i z tohoto hlediska. Myslím, že si jsou všichni dobře vědomi toho, že během předsednictví budou předsedat jednotlivým formacím Rady EU a tam bude nezbytná komunikace s partnery i bez překladu.