Petr Koubský

Agentura Bloomberg počátkem měsíce přinesla zprávu, které se dostalo mnoha citací i komentářů: zajišťovna Swiss Re, druhá největší na světě, vyzvala komerční pojišťovny k opatrnosti při uzavírání pojistek týkajících se nanotechnologií. Jako zdůvodnění použila tato opatrná finanční instituce čerstvou výzkumnou zprávu amerických vědců, podle níž mohou chemické sloučeniny používané v nanotechnologiích, tzv. fullereny, poškodit mozek ryb. Byla to patrně váha jména Swiss Re, co vyvolalo mediální zájem o tuto poměrně okrajovou vědeckou aktualitu. V našem i světovém tisku se objevily komentáře varující před „vražednými“ nanotechnologiemi, které by mohly ohrozit veškerý život na planetě. Taková silná slova je samozřejmě zapotřebí přezkoumat a zjistit, zda na nich něco je.

Čistá kancelář, myšlenky proměňované dotyky prstů ve výnosný artikl, žádné tovární komíny, minimální spotřeba energie – to je jeden pohled na ekonomiku informační společnosti. Není však ani zdaleka úplný. Jeho rubem je olovo, arzen, kadmium a jiné nebezpečné látky, bez nichž se počítače neobejdou; rozsáhlý ilegální obchod s elektronickým odpadem a často také velmi nešetrná výroba výpočetní techniky, jež nezřídka zatěžuje životní prostředí mnohem více než ostatní průmyslová odvětví.

Internetová revoluce měla obrátit svět vzhůru nohama. Kdyby měli její propagátoři pravdu, už bychom dnes všichni nakupovali výhradně přes počítač, pracovali jen z domova, namísto parlamentního systému bychom měli přímou demokracii ovládanou tlačítky.
Nic z toho se nestalo – a zřejmě ani nikdy nestane. Internet a příbuzné technologie přesto mění náš život. Změna je pomalejší a méně přímočará, než se předpokládalo v devadesátých letech. To neznamená, že je také méně zásadní. Spíš naopak.

Ti, kdo se rádi posmívají Microsoftu – a takových je kolem počítačů mnoho –, měli v posledních dnech další důvod k pobavení. Nicméně se zdá, že tentokrát je to trochu jako závěrečná scéna z Gogolova Revizora: smějeme se především sami sobě. Důsledky toho, co se stalo, nejsou nepříjemné jen pro největšího světového dodavatele softwaru, ale především pro uživatele. Svět počítačů se znovu předvedl jako zranitelný, křehký a přitom neprůhledný. Vzhledem k tomu, že moderní civilizace je na správném fungování počítačů stále závislejší, je to jednoznačně špatná zpráva. A zatím nikdo neví, jak moc vlastně špatná.

V Silicon Valley by Nicholas Carr soutěž v popularitě rozhodně nevyhrál. Už půl roku na něj ředitelé velkých počítačových firem myslí zhruba stejně jako američtí politici na Usámu bin Ládina. Co jim tento publicista a redaktor Harvard Business Review (HBR) provedl tak hrozného? Zjednodušeně řečeno – prohlásil nahlas, že císař je nahý. Což se, jak známo, neodpouští.