Maciej Ruczaj

Polsko zažívá vášnivou a zásadní debatu – mají se žurnalisté i v soukromých médiích lustrovat? Diskuse se dotýká samotné podstaty dnešního Polska a vlastně postkomunistických zemí vůbec.

Učitele už nelze beztrestně napadnout, ale má i zúženou volbu: přestupky žáků musí hlásit policii. Ukládá to status veřejného činitele, který proti školnímu násilí navrhuje polská vláda.

miér Jarosław Kaczyński čelí obviněním z politické korupce. Pro muže, který vyhrál volby s heslem „mravní obrody“, to může znamenat pád.

Mezi Polskem a Německem to vře. Historické konflikty se pojí s aktuálními spory. Za poslední roky nikoli poprvé.

Pro jedny projev mccarthismu, pro druhé osvobozující očista. Tak se dělí názory na chystané lustrace novinářů.

Na tom, že Andrzej Lepper a populistická Sebeobrana by se neměli podílet na vládě, se shodne drtivá většina Poláků. A přece se tak zřejmě stane. Vyznění táhnoucí se politické krize směřuje k vládnímu spojenectví, jaké by po podzimních volbách a vítězství konzervativců a liberálů nečekal nikdo.

Poznaň je známa jako město veletrhů. Jenže před týdnem upoutala evropskou mediální pozornost z jiného důvodu. Policie tam násilně ukončila nepovolený Pochod rovnosti, jehož cílem bylo „upozornit na problém diskriminace menšin“, především homosexuálů. Byla to už několikátá akce tohoto typu v Polsku – pokaždé je provázela atmosféra společenského konfliktu, emocí a občas i násilí.

Historik a politik Bronisław Geremek se narodil roku 1932 ve Varšavě. Pochází z židovské rodiny, za války mu zachránili život polští sousedé. Proslul nejdříve jako historik: jeho habilitační práce „Lidé z okraje společnosti ve středověké Paříži“ je významným mezníkem ve studiu středověké society. V roce 1968 vystoupil z komunistické strany na protest proti okupaci Československa. Podílel se na vzniku Solidarity, patřil mezi zakladatele Demokratické unie (později Unie svobody, dnes Demokratické strany), uskupení prvního demokratického premiéra Mazowieckého. V letech 1997–2000 byl polským ministrem zahraničí. Dnes je za svou zemi poslancem Evropského parlamentu.

Druhé kolo prezidentských voleb v Polsku připomínalo francouzské referendum o euroústavě. Tady i tam voliči hlasovali navzdory tlaku většiny politické elity, navzdory médiím a navzdory varováním ze zahraničí. V Polsku navíc navzdory průzkumům, které do poslední chvíle ukazovaly na kandidáta liberálů (Občanská platforma, PO) Donalda Tuska. Nakonec se radoval Lech Kaczyński a jeho strana Právo a spravedlnost (PiS), a po zářijových parlamentních volbách se tak celá země ocitla v rukou konzervativců. Kde hledat příčiny tohoto nečekaného vývoje?

V neděli 25. 9 se v katolických kostelech četl fragment z knihy Ezechielovy, v němž se mj. píše: „Jestliže… bude jednat podle práva a spravedlnosti, zachrání svou duši.“ Prý šlo o náhodu, avšak v kontextu polských parlamentních voleb získala biblická citace specifický význam. Překvapivým vítězem se totiž stala strana bratrů Kaczynských Právo a spravedlnost (PiS). Jistě, pravice měla podle všech předpokladů vyhrát, nicméně konzervativci se svými 28 % nečekaně překonali favorizované liberály z Občanské platformy (PO, 24 %). Čím to? Jak složí vládu? Co to bude znamenat pro Polsko i pro Evropu? To jsou teď aktuální otázky.

Polský premiér Leszek Miller oznámil, že po vzoru německého kancléře Gerharda Schrödera rezignuje na post předsedy vládního Svazu demokratické levice (SLD) a bude se soustředit pouze na funkci předsedy vlády. Jeho krok je odpovědí na rozkoly ve straně a dramaticky klesající veřejnou podporu SLD. Během posledního roku podpora levice klesla ze 33 % na 12 %.
Představitelé opozice se nechali slyšet zhruba v tomto duchu – jestli je předsedou SLD Miller nebo někdo jiný, to je většině Poláků úplně jedno. Nakonec i v samotné SLD se šíří pochybnosti o tom, jestli to byl správný krok. Jak pro deník Gazeta Wyborcza uvedl její předák a šéf parlamentního výboru pro Evropu Józef Oleksy, tváří v tvář blížícím se červnovým volbám do štrasburského parlamentu je prý strana rozdělena na dva tábory. První si myslí, že by Miller měl zůstat v čele vlády až do tohoto hlasování, druzí soudí, že by měl co nejdříve složit i premiérskou funkci.