Všechny publikované články
Útěky na Sibiř a ze Sibiře
V Česku nevychází příliš nových románů, s nimiž se čtenář sblíží natolik, že je otrávený, musí-li je opustit. Nejde o rozmrzelost, že kniha nabízela možnost úniku a vtahovala do přitažlivého, nedosažitelného světa, v němž se „dobře pobývalo“.
Poslední Grossovo tažení
Premiér Stanislav Gross spáchal v pátek politickou sebevraždu. Bohužel to nebyl čin v jádru charakterního chlapíka, který pozná, kdy udělal tak velkou chybu, že už mu nezbývá než obrátit zbraň proti sobě. Jeho politický konec v sobě nemá ani náznak velkorysosti, je zároveň trapný, smutný a destruktivní. Jako když si ukřivděný podvodníček pustí plyn v činžáku plném nic netušících sousedů. Drama muže, který se rozhodl, že si s ním jeho smůlu a neschopnost odneseme všichni, vrcholí. Vyřešit politickou krizi už mohou (snad) jen předčasné volby.
Osvětim dnes
Zlo se nikdy nevrací ve stejné podobě. Při vzpomínkách na den, kdy byla před šedesáti lety osvobozena Osvětim, v různých obměnách zaznělo: „Nesmíme zapomenout, protože se to už nikdy nesmí opakovat.“ Bylo by nebezpečné udělat z toho bezmyšlenkovitou frázi a vnímat odpor k masové nacistické vraždě jen jako výraz naší dnešní lidskosti. „My“ nejsme jako naši předkové (zabijáčtí, lhostejní, chtěně nevědomí, zaskočení), „my“ bychom takoví být nemohli – k takovému ujišťování přicházíme lacino, protože se vymezujeme vůči tomu, co už bylo.
Stojí ale za promyšlení, co Osvětim vypověděla o jednání jednotlivců i společenství. Stojí za promyšlení, jak se od té doby proměnil antisemitismus a jak se změnil svět, jaká je síla či slabost našeho mravního kodexu a politických rozhodnutí. Může-li vzejít z šóá poučení do budoucna, pak v tom, čeho konkrétně se nesmíme dopustit, pokud chceme nějakou příští hrůzu odvrátit.
Máslo na policejní hlavě
V případu Zdeňka Kořistky, který od srpna hýbe českou politikou, nastal minulý týden zásadní zvrat. Ostravská krajská zástupkyně vydala zdrcující rozbor dosavadního postupu policistů. Zpochybnila prakticky vše, včetně úhelného kamene jejich práce – výsledků Kořistkova testu na detektoru lži. Za to sklidila celkem nezastřené výhrůžky shora.
Teď už nejde o to – či jen o to –, zda unionistický poslanec skutečně dostal od zástupců ODS nabídku deseti milionů a postu velvyslance za hlas proti Grossově vládě. Teď jde o principiální věci. O nezávislost justice a o to, jak smí policie zacházet s lidmi a jakou odpovědnost ponesou policejní náčelníci za zacházení svévolné či nezákonné.
Prezidentův Hoffmann
Prezident Václav Klaus minulý týden oznámil, že zvažuje udělení milosti někdejšímu komunistickému funkcionáři Karlu Hoffmannovi, jedinému člověku, který jde na čtyři roky natvrdo do basy v souvislosti s okupací země v osmašedesátém. Z Klausových slov vyplynulo, že ho k tomu vedou dva důvody: jednak Hoffmannův vysoký věk (80 let), jednak pocit, že aparátník nebyl odsouzen spravedlivě.
Ta pravá vláda sebevrahů
Hodnocení téměř hotové vlády Stanislava Grosse by vlastně šlo říci dvěma větami. Za prvé, úmorná koaliční vyjednávání a Grossovy personální návrhy nedopadly až tak špatně, jak dopadnout mohly. Za druhé, vzhledem ke stavu ČSSD a vratkosti postšpidlovské koalice nemá až tak velký význam: skoro by se dalo napsat, že čím kvalitnější lidé usednou do vládních křesel, tím beznadějnější zápasy bude nový premiér svádět s vlastní stranou a prezidentem Václavem Klausem.
Zdravíme VI. sjezd KSČM
Když se slavilo rozšíření Evropské unie a v novinách se psalo, čím vším Češi obohatí Evropu, snad nikdo nezmínil Komunistickou stranu Čech a Moravy – národní unikát, jakési politické syrečky, smíchané se semtexem. V žádné unijní zemi se nenajde podobně macatý, živoucí a nebezpečný relikt sovětské éry, navíc zásadně ovlivňující veřejný život. Koncem týdne má KSČM, podle průzkumů druhá nejsilnější partaj v zemi, v Českých Budějovicích šestý volební sjezd. Komentátoři, kteří si podobně jako politici nevědí s komunisty rady, mají občas tendenci vzhlížet ke sjezdu s jakousi nevyslovenou, ale mezi řádky patrnou nadějí. Zbytečně. KSČM nemá důvod měnit sebe, ani své vůdčí postavy. I kdyby snad zvolila nového šéfa, stejně ji to nepolidští – nepotřebuje reformu, nikdo ji k tomu nenutí. Její sjezd bude sebevědomý, spokojený, takřka vítězný.
Stát pasák? Stát rasista
Česká vláda minulý týden schválila návrh ministra vnitra na legalizaci prostituce. Do dubna 2005 má Stanislav Gross předložit text zákona (sám si určil kratší lhůtu). Myšlenka je dobrá, ministra i vládu je třeba ocenit. Zatím však rozhodnutí nemá zásadní význam, ačkoli většina českých deníků o něm informovala jako o hotové věci. Bude-li kabinet za pár měsíců ještě vůbec existovat, Grossův zákon nemusí projít. „Nechceme, aby byl stát největším pasákem,“ argumentují lidovci, v parlamentu se k nim přidá řada občanských demokratů, komunistů i pár členů ČSSD, třeba ministr práce Zdeněk Škromach.
