Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

V patách sovětského vojáka

50_R40_Draze_II_n.jpg
50_R40_Draze_II_n.jpg • Autor: Respekt

Historici přinášejí inspirativní pohled na naše dějiny

Český vztah ke konci druhé světové války je dodnes zatížen hromadou mýtů a nesmyslů, ať už vznikly spontánně nebo byly dílem bolševické propagandy. Jak se ukázalo třeba při oslavách šedesátého výročí osvobození, dosud nevíme, jak vlastně na zlomové jaro 1945 pohlížet: přinesly nám sovětské tanky svobodu? Anebo nás Rusové přišli schlamstnout, a tudíž bychom měli onu dějinnou chvíli vnímat především jako přechod od jedné totality ke druhé? S tím souvisí další otázky: stali jsme se na sklonku války obětí velmocí, které si rozdělily sféry zájmu? Anebo si za únor 1948 a více než čtyřicet let trvající postavení sovětské gubernie můžeme (spíš) sami? Odpovědi lze hledat v nové knize kolektivu historiků vedených Vítem Smetanou a Jaroslavem Hrbkem Draze zaplacená svoboda – Osvobození Československa 1944–1945.

50_R40_Draze_I_s.jpg
50_R40_Draze_I_s.jpg • Autor: Respekt
Kvetly šeříky
Politické okolnosti pádu ČSR pod sovětskou nadvládu zpracovalo po roce 1989 více autorů (za všechny zmiňme Tomana Broda), Smetanova a Hrbkova dvoudílná práce však představuje první skutečně obsáhlou syntézu. Autoři zde výslovně konstatují a dokládají to, co by v současném Putinově Rusku bylo zřejmě považováno za „protizákonné zkreslování dějin“. V pojetí politického vedení SSSR a zejména J. V. Stalina přinášela Rudá armáda do střední a východní Evropy kromě osvobození od nacistické tyranie též porobení tyranii bolševické: někde okamžitě, jinde s účelovým odkladem. Nicméně sovětská sféra vlivu sahala pro Stalina vždy tam, kam vstoupila noha sovětského vojáka.

To konstatování jistě není převratné, ale může být (a v Česku také dodnes bývá) relativizováno z morální pozice: byli jsme zbaveni nacismu i díky obrovským sovětským obětem a odhodlání rudoarmějců. Jen na našem území jich padlo 140 tisíc. Vzhledem k tomu se zdá nevkusné mluvit jedním dechem o osvobození a příchodu totalitarismu. Jenže hrdinství řadových důstojníků a pěšáků přímo nesouvisí s imperiálními zájmy jejich vůdců. A jak píší Hrbek se Smetanou, „v globální válce … vyřadili Spojenci z boje za cenu několikanásobně menších ztrát téměř stejný počet nepřátelských vojáků jako Rudá armáda. Proto místo úžasu nad počtem padlých je namístě vyjádřit spíš lítost, že obětí bylo tolik, a pochybnost, zda jich tolik opravdu být muselo.“ Jinak řečeno, ptát se, nakolik přispěl k počtu obětí sovětský způsob vedení války, je zcela legitimní – a naopak je absurdní automaticky odvozovat od počtu mrtvých „sovětskou nezištnou obětavost“.

50_R40_Draze_II_s.jpg
50_R40_Draze_II_s.jpg • Autor: Respekt
Deprimovaný vězeň Masaryk
Další klišé, které kniha podkopává, se týká Jalty. Ve veřejném mínění stále přetrvává názor, že na jaltské konferenci v únoru 1945 se „o nás bez nás“ (stejně jako v Mnichově) rozhodlo o našem poválečném osudu. Z Hrbkovy a Smetanovy knihy ovšem vysvítá něco jiného: údajnou osudovost Jalty je třeba odmítnout, Západ (tj. Britové a USA) na Krymu Československo neobětoval a žádné rozdělení sfér vlivu nepřijal. Na pádu země pod sovětské područí měla naopak zásadní podíl čs. exilová politická reprezentace v čele s prezidentem Edvardem Benešem, která v úzkých vztazích s Moskvou spatřovala jedinou možnost zajištění národní bezpečnosti a sama sebe nakonec vmanévrovala do stavu naprostého podřízení Sovětům.

Vystihuje to kromě mnoha jiných situací (třeba odtržení Podkarpatské Rusi) i smutná příhoda z konference OSN v San Francisku na jaře 1945, které se účastnil ministr zahraničí Jan Masaryk a z níž Anthony Eden telegrafoval do Londýna: „Chudák Masaryk je tu deprimovaným vězněm Rusů.“ Po jednom jednání tamtéž si Masaryk stěžoval americkému diplomatovi Charlesi Bohlenovi: „Bohlene, co může člověk dělat s těmihle Rusy? Zčistajasna jsem dostal od Molotova nótu, která pravila, že Československo musí hlasovat pro sovětský návrh ohledně Polska, jinak ztratí přátelství sovětské vlády. Co je to za způsob chování k zemi, která se snaží být přátelská?“ Politici věděli už v roce 1945, co v praxi znamená úzká orientace země na Moskvu. Přesto z toho nebyli schopni vyvodit důsledky a dál vycházeli vstříc komunistům. Po osvobození v zemi budovali omezenou demokracii a KSČ de facto zajistili bezproblémové převzetí moci v roce 1948. Jejich selhání bylo fatální.

Hrbkova a Smetanova práce je v řadě ohledů inspirativní, její nevýhodou je pouze tradiční bolest českých odborných prací o dějinách. Některé kapitoly (například o karpatsko-dukelské operaci) jako by nebyly psány pro normálního čtenáře, ale spíš pro zapáleného člena klubu vojenských dějin či pro kolegy v příslušném historickém ústavu. Jako by stylistická úroveň a poutavost textu byly něčím, čemu se má pravý tuzemský akademik (chce-li si zachovat vážnost) zdaleka vyhnout.

JAROSLAV HRBEK, VÍT SMETANA (PLUS S. KOKOŠKA, V. PILÁT A P. HOFMAN): DRAZE ZAPLACENÁ SVOBODA – OSVOBOZENÍ ČESKOSLOVENSKA 1944–1945, I + II
Paseka, dohromady 712 stran

Autor je redaktorem ČRo Rádio Česko.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte