Ranní postřeh Tomáše Brolíka: Návod na větší úspěch s předsevzetími

Blíží se konec ledna, tedy čas plný ztroskotavších předsevzetí. Moderní lidová slovesnost s tím počítá, proto všechny ty vtipy o ledňáčcích v tělocvičnách a tak.

Nejde samozřejmě o to kohokoliv vyviňovat z jeho slabé vůle a nedůslednosti. Když už padlo předsevzetí, ať se mu dostane, jenom - vybrat si k tomu první leden je čirý nerozum.

Předsevzetí, pokud za něco stojí (mohl bych si klidně vytyčit za cíl večeřet už jenom špagety), je energeticky náročná věc, a nejde jen o ono nejčastěji zesměnované cvičení. Stojí to energii ducha a těla, vystoupit z do hluboka vyrytých kolejí.

Tak proč se do něčeho takového pouštět uprostřed zimy, když máme šest týdnů chladu za sebou, mrazivý leden z vás vytáhne zbytky sil a tuzemský únor, když proběhne jako obvykle, i naději, že bude ještě někdy hezky a že cokoliv má smysl? Začátek ledna je pro jakýkoliv takový počin, pokud to není otázka života a smrti, nejhorší možná chvíle.