Ranní postřeh Petry Hůlové: Větší střet zájmů než ten Babišův
Každé všední ráno najdete na webu Respektu postřeh osobností k aktuálním událostem
Zákon o GDPR má v jádru jednoduchou premisu: zákaz používat získaná data k jinému účelu než k tomu, kvůli kterému byla získána. Dobře víme, že technogiganti typu Mety, Googlu či Microsoftu data získaná na sociálních sítích dále přeprodávají firmám či politickým subjektům, které je užívají pro personalizovaný marketing. Místo aby však reakcí EU bylo vymáhání výše zmíněného zákona, co sama schválila, chystá se dost možná daný stav legalizovat, a tak posílit monopol už tak gigantických firem.
Jedná se o střet zájmů mezi digitální oligarchií a námi. Jsme to my, kdo svými daty denně krmíme sociální sítě, přestože víme, že jsme jejich prostřednictvím zneužíváni. Naše slovní války, kritické debaty o lepší společnosti a sdílené rodinné radosti se odehrávají v rámci digitálního otroctví, o němž se moc nemluví ne proto, že by se o něm nevědělo, ale protože z něj jakoby není úniku.
Vraťme se ale z obecných úvah do Česka. Platformu, která by se snažila o přenos veřejné debaty z privatizovaného a monetizovaného prostoru sítí sice možná ještě nemáme, ale de-digitalizace si své zastánce už každopádně našla. Věnuje se jí v Česku hned několik organizací jako například IuRe, Slow Tech Institute či Digibalanc. Digitalizaci nechápou jako paušální nutnost a automatické dobro, ale místo toho upozorňují na její vedlejší škody: digitální vylučování (nejen seniorů), strukturální zranitelnost systému, který bez analogového backupu padá s výpadkem internetu, či na problémy spojené s ochranou soukromí. Letos v srpnu byl kvůli nesouladu s evropským aktem o AI např. v tichosti vypnut jediný oficiálně běžící systém na automatické zobrazování obličejů na Letišti Václava Havla, který právě IuRe již před čtyřmi lety kritizovala.


De-digitalizace z nepochopitelných důvodů zatím vypadává z témat levicových politik a častěji se jí chápe extrémní pravice. Citlivost vůči zranitelnosti či společenské marginalizaci máme v souvislosti s analogem jaksi vypnutou, protože ji pokládáme za přežitek stejně předsudečně jako digitalizaci za automatické synonymum progresu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















