Sympatický politik na odstřel

Nezadržitelný, právě probíhající politický pád Davida Patersona, demokratického guvernéra státu New York, je zajímavý hned z několika důvodů.

Za prvé, i přes svůj značně namíchaný původ, spadá Paterson do kolonky „černoch“ a je tedy historicky prvním afro-americkým guvernérem státu New York (a teprve čtvrtým „černým“ guvernérem na území Spojených států od jejich založení). Za druhé je od dětství slepý. A do třetice je po Eliotu Spitzerovi, kterého ve funkci vystřídal, dalším newyorským guvernérem, jehož kariéra se potápí z morálních důvodů.

Paterson nebral úplatky, ani neutrácel za luxusní prostitutky jako Spitzer. Obvinění, kterému čelí, je úplně jiného rázu. Je podezřelý z toho, že se pokusil ovlivnit svědkyni soudního procesu, ve kterém měl být obžalován jeho pobočník David W. Johnson. A pak jsou tu ještě lístky na fotbal…

Ani předtím, než kdokoli zpochybnil Patersonův morální kredit, se guvernér ve svojí funkci nemohl cítit příliš jistě. V první řadě do ní nebyl zvolen. Kandidoval jako viceguvernér v tandemu s Eliotem Spitzerem a nikdo nemohl předpokládat, že by se z druhého místa mohl tak rychle posunout na první. Naposledy se něco takového v New Yorku přihodilo na počátku 70. let minulého století, od té doby žádný z newyorských guvernérů na svojí funkci nerezignoval, ani během volebního období nezemřel. Potom, co vyšlo najevo, že Eliot Spitzer využíval služeb jedné eskortní služby, musel odstoupit a Paterson podle zákona nastoupil na jeho místo.

Bylo to na jaře 2008. Během roku, který následoval, se stát New York propadl do obrovských eknomických a finančních problémů, kterým čelí dodnes. Není proto divu, že Paterson nebyl zrovna populární. A to i navzdory tomu, že jej podporují menšiny včetně homosexuálů (legalizace manželství osob stejného pohlaví je jednou z věcí, za které bojuje).

Spokojené s Patersonem nebyly ani stranické špičky, vloni na podzim jej dokonce prezident Obama osobně požádal, aby na guvernéra nekandidoval. O důvěru přišel hlavně díky svému - viděno zvenčí – podivnému chování při výběru vhodného kandidáta do senátu, na místo, které v lednu 2009 uvolnila Hillary Clintonová, když se stala Obamovou ministryní zahraničí.

Kandidátka číslo jedna, Caroline Kennedyová (americké noviny ji nazývají „dědičkou“ politické dynastie) po několika jednáních s Patersonem bez vysvětlení oznámila, že o místo nestojí. Náhlé rozhodnutí zůstalo trapně viset ve vzduchu, nikdo jej nikdy pořádně nevysvětlil. Po neprůhledných manévrech pak Paterson jmenoval do senátu ambiciózní kongresmanku státu New York Kirsten Gillibrandovou, která je stejně jako Sarah Palinová příznivkyní střelných zbraní („všichni v naší rodině stříleli a nejlépe moje matka,“), ale zároveň je demokratkou, která si dokázala získat podporu v tradičně republikánském kraji. Jejím jmenováním Paterson přeskočil člověka, který o křeslo v senátu velmi stál. Muže, který dnes ve státě New York zastává funkci nejvyššího státního žalobce, a kterého New York Times nazývají „dvojitým espressem“ politické scény: Andrewa Cuoma.

Viděno dnešníma očima, se guvernérovi jeho rozhodnutí nevyplatilo. Kdyby v lednu minulého roku jmenoval Cuoma senátorem, zabil by dvě mouchy jednou ranou: zbavil by se svého největšího rivala v guvernérských volbách v roce 2010 a navíc by mu dnes Andrew Cuomo z úřadu státního žalobce nešel po krku.

Před dvěma týdny David Paterson oficiálně záhajil svou volební kampaň na post guvernéra. O šest dní později ji kvůli skandálu odpískal, a teď to navíc vypadá, že bude donucen k předčasné rezignaci. Stát se potýká s finančním deficitem a největší nezaměstnaností za poslední desítky let a existují obavy, že guvernér, oslabený osobními problémy, nebude schopen výzvám čelit. Z „morálních důvodů“ ho opouštějí spolupracovníci, jeden po druhém.

Předmětem podrobného vyšetřování, které vedou podřízení Andrewa Cuoma, je něco, na co je společnost možná ještě citlivější než na úplatky a sexuální výstřelky. Jde o domácí násilí. Dlouholetý Patersonův důvěrník David W. Johnson byl už několikrát obviněn z brutálního zacházení se ženami, naposledy na něj na podzim loňského roku podala žalobu jeho bývalá přítelkyně s tím, že ji napadl, škrtil a mrštil s ní o zrcadlo. Žádala o právní ochranu, ale den před tím, než se měla dostavit k soudu, s ní údajně guvernér Paterson promluvil po telefonu a žena se u soudu neobjevila. Případ byl promlčen. A když už byli strážci morálky v ráži, vyšťourali hned na Patersona ještě další hřích: na podzim prý přijal pro svého syna zadarmo lístky na fotbalový zápas a přestože tvrdil, že je hodlá zaplatit, neudělal to. Šek poslal až po zveřejnění celé věci. Nejspíš jen zapomněl, měl asi v období recese jiné starosti. Dá se to ale chápat i tak, že lhal. A to se veřejnému činiteli nesmí stát.

Není to pokrytectví.Všichni vědí, že i v Americe politici kradou a lžou jako kdekoli jinde. A že kdyby jim to bylo dovoleno, kradli by a lhali mnohem víc a nikomu by účty neskládali, třeba jako v Česku.

U nás přece nezáleží na tom, co se na politiky vyšťourá, pravidla hry si určují sami. Teplický sociální demokrat Prokeš zbil člověka a nic se nestalo. Pražský magistrát zas podržel ve vysoké, veřejnými penězi placené funkci člověka, který byl několikrát trestán, jenž je prokazatelně napojen na podsvětí, a ještě si změnil jméno, a také nic. Píše se o korupci, zmanipulovaných soutěžích, správních radách - nic. Ať je hromada špíny, která leží na našich, námi placených činitelích, jakkoli velká, nemají pocit, že by jim to nějak zabraňovalo v tom nám dále sloužit. Vůbec se před námi nestydí. To bohužel nevypovídá nic překvapivého o nich - ale o nás.

Můžeme se vysmívat americkému moralizování a skandálům a là Monika Lewinski, ale pravdou je, že i kdyby měl americký politik stejné spády jako ten v Česku, jakmile se na něj něco provalí, nezachrání ho nic. Pochybnost o jeho mravním kreditu rozjede mašinerii, která jej dřív nebo později donutí k rezignaci. Tou nejsilnější nátlakovou silou jsou voliči. A může se to stát i někomu, kdo nikoho nebije, nekrade a neleze místo práce po horách jako pražský primátor. Třeba menšinovému, tělesně postiženému, inteligentnímu, slušnému a skrz naskrz sympatickému politikovi, jakým je Paterson.